Palindromy

„Minulý rok naše skvělá dcera Nainika utekla a... dokonce ani neměla nohy. Chtěla se vrátit do svého rodného města v Indii. Ubohé dítě. Nedostala se ani do města India v Tennessee.“ Nevím, jestli se mi zpočátku jenom nepodařilo naladit na humor snímku (nepopírám), nicméně krom trochu směšné absurdity mi film přišel po určitou dobu především hodně smutný. Změnilo se to až s nástupem Sluníčkové mámy a spol., kdy se do plachet Solondzovy bárky opřel svěží vítr v podobě velmi jízlivého, ale zároveň docela dost zábavného cynismu, který filmu pomohl i přes drobná zakolísání doplout až do zdárného, v mých očích parádního závěru (konkrétně úplně poslední záběr dokázal opravdu uhodit hřebíček na hlavičku). Nápad s měněním představitelek hlavní hrdinky byl zajímavý (v duchu moudra: „Lidi vždycky skončí tak, jak začali. Nikdo se nikdy nezmění. Myslí si, že ano, ale nezmění se.“), hlavně jsem ale oceňoval užití hudby (které se pak podařilo režisérovi v jeho pozdějším snímku Černý kůň dovést takřka k dokonalosti). A tričko „Look. He likes you.“ si asi budu muset sehnat. Škoda té občasné nevyrovnanosti a střetů vážných chvilek s těmi cynickými, místy to dřelo. Za mě slušné 4*. „Ježíši, Pane. Postarej se o nenarozené děti. Zajisti, aby byly v nebi šťastné. Včetně těch, které nebyly v pytlících. Včetně těch, které byly uškrceny, zadušeny, utopeny nebo spáleny. Včetně těch, které byly vytaženy po částech, byla jim useknuta hlava, vypíchnuty oči. Včetně těch, které neměly prsty, uši a nosy, byly bez mozku nebo bez srdce. Amen.“ (09.08.2014)

Přijde mi, že chvílemi Solondz chce namísto svého echt cynického humoru hlavně sdělovat své nihilistické názory na svět, přičemž mi nepřijde, že by byl úplně mimo, ale stejně jako drtivá většina nihilistů smýšlí zkratkovitě a jiný pohled je mu naprosto cizí. Víc mu jde černočerným cynismem satirizovat skutečně tváře určitých institucí či problémů, než se snažit o vážné větší přesahy. Ono je teda možné, že to bylo cynické celé a chvílemi jsem mu tu hru na drama začal žrát i s navijákem, ale některé scény natolik bez podvratného humoru popisují náladu Solondzových filmů, že mi přijde, že se v nich cynismus ztratil. A když tu tak ubyla jeho nejsilnější stránka, je celek míň osobitý a víc zapadá do klasických nezávislých depresivních dramat. Teda, zapadal by víc, nebýt toho nápadu, že dvanáctiletou holku hraje šest hereček odlišných věků i národností (v jednu chvíli ji hraje i morbidně obézní černoška), ale jednak jsem nepochopil jeho smysl a taky s jeho odebráním (což si lze těžko představit) je to uvnitř jen vlastně jen klasický film svého druhu, ve kterém se samozřejmě zvrtne co může. A nepřišlo mi to tak unikátní jako Welcome to the Dollhouse. Každopádně kvůli tomu ústřednímu bizarnímu námětu, nehledě na jeho (ne)užitečnost, to divák jen tak z hlavy nevytěsní, ale popravdě nevím, jestli si z toho za rok vybavím mimo to něco skutečně konkrétnějšího. Chápu, o co Solondzovi jde, ale tady mě zrovna nenadchl. 3* (22.06.2024)

Myslím že aj u človeka s lobotómiou by tento film zanechal negatívne emócie. Herecké výkony sa blížia k absolútnej nule. Už po pár minútach som sa musel premáhať, aby sa mi podarilo vydržať ďalšiu minútu. Posledným klincom do rakvy bolo, keď sa Henrieta dostala k mame Sunshine do kresťanského domu. Nápad dať do každej epizódy inú herečku je celkom zaujímavý, ale ako som už napísal, ochotnícke divadlo z Hornej Dolnej by dokázalo lepšie stvárniť postavy. (05.09.2012)

Todd Solondz a další z řady jeho úchylnejch filmů. Všechno, co jsem od něho viděl, mě vždycky svym způsobem nějak pobavilo. Tohle prazvláštní dílo mě teda pobavilo taky, ale musim říct, že tady to Solondz s tim střídánim hereček u hlavní postavy jaksi překombinoval. Ta morbidně obézní afroameričanka byla fakt nechutná. No a krátkej štěk Jennifer Jason Leigh v roli 12letý holky mi přišel taky poněkud mimo. Pokud by tu hlavní postavu hrála jedna herečka od začátku do konce, bylo by to podle mě lepší. Jinak samozřejmě ve filmu nemůže chybět Solondzův typicky černej až zvrácenej humor a nejrůznější bizarní postavy a situace. Film je určen hlavně pro lidi, co jsou tak trochu magoři. Já jsem takovej průměrnej magor, takže mě to bavilo taky tak průměrně. Jinak netušim, proč je tady mezi herci uveden Chris Penn. Já ho teda ve filmu neviděl a ani na imdb neni nic o tom, že by ve filmu hrál. (12.11.2017)

Šel jsem na to hlavně ze zvědavosti. Zajímalo mě, jak si režisér poradí s tím, že v každé části hraje hlavní postavu dvanáctiletou Avivu, která je posedlá myšlenkou mít vlastní dítě, jiná herečka. A bohužel to jako celek nedopadlo nejlépe. Místy je to matoucí a nepřehledné, ale najdou se tam i velmi povedené scény (např. v domě křesťanských sirotků). Sečteno potrženo, celkem zajímavý a hodně ujetý experiment. (06.11.2005)