Nehanební bastardi

Film filmaře, který miluje filmy. Tarantinova syntéza béčkové estetiky došla (prozatím) nejzazšího stádia formou válečného opusu, kde je místo pro citace, vlastní ego i závěrečnou kapitolu dějepisné revize, která kdyby si celou dobu nedělala legraci z těch předchozích, těžko by došla pochopení. Příjemné překvapení vlastních očekávání. (07.10.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

SAY AUF WIEDERSEHEN TO YOUR NAZI BALLS! Pancharti počtvrté, tentokrát z blu-raye. Ten film je prostě geniální. Napadá mě spousta věcí, čím vším je geniální, ale dneska jsem si vychutnával hlavně herce. Jeden vedle druhého jsou totiž úplně skvělí. Film roku 2009. Doufám, že na další Quentinovu pecku nebudeme čekat dlouho. (23.12.2009)

Scénář: Quentin Tarantino .. Oh, yes, yes, yes, yes, yes! __ S čistou hlavou bez skalpu a klidným srdcem mohu vesele konstatovat, že jsem zase nadmíru spokojený. Již velmi dávno jsem se oprostil od původně naslibovaných velkolepých podob projektu (Schwarzenegger + Willis + Stallone) či postupně nastiňovaných nejrůznějších bizarních podob snímku .. a jeho finální verzi jsem si prostě užil!! Jde totiž o Tarantina, tak jak ho mám rád. Pryč jsou znuděné rozpaky nad grindhouse úkrokem Death Proof a tím pramenící snížená důvěra. Mistr pulp filmařiny je zpět a opět si dělá co chce a jak chce. ___ Excelentní hudbou (Morriconeho osobité kousky plné napětí jsou neméně kvalitní jako ostatní zvolené písně) a kamerou (osvědčený Robert Richardson je zpět) počínaje, jdoucí přes castingově dokonale vybrané herce, kde bezesporu ční trio Christoph Waltz (teufel), Brad Pitt (dio), Mélanie Laurent (ange) a gradující výbornými dialogovými výměnami s pointami nečekanými, vše podtržené zručnou režií s nezaměnitelným stylem. Přímočaře, radikálně, cynicky, vtipně, bez servítek, ohledů na historická fakta i očekávání mnoha diváků. Pokulhává pouze skromná výprava a nedotaženost nebo vůbec nerozpracování mnoha kliček, některých vedlejších postav (jejich představovaček) apod. Klidně bych v tomhle světě vydržel o další hodinu déle (materiálu Tarantino jistě o dost víc natočil, byť určitě nerealizoval ty desítky dalších nápadů a stovky stran dialogů, co za ty roky do šuplíku značeného štítkem "Inglorious Bastards" napsal..). ___ Kdyby se Leoneho nedodělaného válečného projektu Leningrad nechytl už Giuseppe Tornatore, přál bych si, aby to byl zrovna Tarantino. Jenže pozdě. Proto si Quentina prosím o poctivý western, který už v několika podobách - ale pořád bez westernových kulis - točil i nyní. __ BlackBox Projekce. (23.08.2009)

Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin. (28.08.2009)