Nehanební bastardi

Navzdory tomu, že film má přeci jen trošičku pošramocenou dynamiku, jež v rámci celku nefunguje úplně tak výtečně, jako v rámci kapitol (kde působí famózně), plno zdnánlivě obyčejných dialogů oplývá unikátním vnitřním napětím, i při konverzacích jsou Parchanti atmosferičtí a sledují se s hlubokým zaujetím, ať už pro to, že se na pozadí uvědoměle "hřmí", nebo proto, že se chytře pracuje s diváckými očekáváními (klasická nepředvídatelnost i decentní oddalování potěšení). Přestože Parchanti jsou styloví a oplývají patřičnou nadsázkou, jsou také krutým filmem (nejen díky otevřenému násilí), nezdráhají se v mžiku odpravit i několik sympatických postav. Z řady narážek na jiné filmy jdou některé rozeznat snadno (hudba + pár záběrů jak vystrižených ze spaghetti westernů) a potěší, ale jiné kladou dost velké nároky na diváckou všeznalost, tudíž Kill Bill z mého tarantinovského trůnu nesestupuje... 9/10 (11.09.2009)

Tak z toho mam trochu rozporuplny dojmy. Pokud se tesite na spoustu prestrelek, mate radi vojenskou techniku a chcete videt souboje tanku, vzdusne souboje atd., zkratka jestli chcete od valecnyho filmu hlavne akci, jdete o dum dal. Vetsinu zasadnejsich akci jste totiz mohli videt uz v traileru. Z 150 minutovy delky filmu totiz akce zabira kdovi jestli pul hodiny, zbytek jsou jen kecy a kecy a kecy. Na ktery je nastesti Tarantino machr, takze nuda nehrozi. Opet tu mame uz znacne nezajimavy deleni na kapitoly, ale tentokrat si tim Tarantino podkopava nohy, on uz film je jen nekolik scen nasekanejch za sebe a tim rozdelenim to jeste vic zvyrazni. Takze to je vzdy dvacetiminutovej dialog, malicka akce, dvacetiminutovej dialog a takle to jede az do finale, ktery je precejen lehce akcnejsi a hlavne vybusnejsi. Nicmene, i kdyz by se dal film sestrihat na delku pod dve hodiny a tak vyhazet nektery dialogy, pripadne jich vyhazet vic a usetrenej cas doplnit akci, ty dve a pul hodiny docela slusne utecou a to i pres to, ze se film vcelku tahne. Dialogy jsou totiz vetsinu casu hodne vtipny, samozrejme znacne cernej humor, ale zaroven je z nich cejtit kazdou minutu napeti, ostatne celej film je vcelku napinavej, coz je jeste podporeny tim, ze Tarantino si pudu pro akci nijak nepripravuje a vzdy ji tam necekane flakne. Ta je natocena naprosto perfektne, obcas se dockate fakt bombastickejch zaberu, navic pusobi znacne realisticky a hlavne pekne krvave. Co se tyce hudby, ta je sice slozena bud ze znamejch pisnicek nebo vykradena z Kill Billa, ale nijak to nevadi a pekne podbarvuje dej. Film ale krome teda vymakanejch dialogu a slusny Tarantinovo rezii, drzi nad vodou hlavne herci. Pitt ma sice uchylackej prizvuk a jeste uchylnejsi vyraz, ale je naprosto perfektni, stejne jako ostatni musim pochvalit Waltze, jehoz lovec zidu je neco mezi krutou nacistickou svini a detektivem. Ale pak nak tu moc nevidim dve pochvaly, ktery se sem hodi. Jedna pro Tilla, jehoz nemluvnej, vecne nasranej zabijak nema chybu a druha pro uchylnyho Myerse, kterej se na platne ale moc neohreje. Jedinej, kdo mi nesed, je predstavitel Hitlera, ten byl vzhledove nekde uplne jinde. Krome toho, ze misto nekterejch dialogu by to chtelo fakt tu akci, mam ale nejvetsi vytku na samotny Pancharty, jejichz postavy jsou vetsinou dost upozadeny a nedostanou prostor pro nejaky velky krvavy akce. Celkove rozhodne skvele natocenej, zahranej a zajimavej film, ale ze bych z neho byl nejak hotovej, radil ho mezi 200 nejlepsich nebo mel potrebu ho znova videt, to zase ne. (10.09.2009)

Mať v dvaapolhodinovej tarantinovke iba dve delikátne prepracované a príbehom opradené postavy (Christoph Waltz, Mélanie Laurent), pričom ani jedna z nich nie je z kruhov “Bastardov”, to nejde odpustiť. Samotní “Bastardi” film iba chabo lemujú - ich potenciál začal v traileri a skončil v strižni. Všetky ostatné zložky *Cinema Paradiso*. (30.08.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

"Heydrich nesnáší přezdívku, kterou mu ti dobří lidé v Praze dali. Nevím, co na jménu Kat nesnáší. Snažil se, aby si ho zasloužil." Pitvalové v dějinách by v tarantinovský verzi druhé světové války jistě objevili drobný historický nesrovnalosti, ale pokud se někomu podaří sezvat nacistickou elitu do uzavřenýho prostoru, tak nepovažuju za nezbytně nutný válku protahovat zbytečným osvobozováním Evropy. Tarantino navíc dokázal vymačkat z křivohubýho Pitta životní výkon, nabídnout Schweigerovvi dostatečnej prostor pro jeho mlčenlivý drsňáctví a objevit pro filmovej svět fantastickýho lingvistu Waltze, jehož hrátky se zvučnou italštinou musí být snem nejednoho Itala. Já se bavil a to moc, což u válečnýho filmu nebývá zvykem, ale u Tarantina nelze očekávat nic jinýho. (03.10.2011)