Nehanební bastardi

A bude se chválit a hodně chválit. Tomuhle totiž říkám poctivá filmařina. Nejsem sice žádnej odborník, abych dokázal definovat důvod svého tvrzení, ale z tohohle je cítit úcta a obdiv ke kinematografii až na Mars a Tarantule ji totálně užasným způsobem zakomponoval do Hanebných panchartů a za to má u mě velký lízatko. QT je naprosto geniální ve své stylové nečitelnosti. Ani u jedný scény jsem předem naprosto netušil jak dopadne, navíc QT do poslední chvíle nechává ve hře hned několik možných variant a to se to pak kouká, když je na co. Opravdu letos jsem si v kině ještě žádný film neužil víc jako tenhle. Bavil jsem se, bál jsem se o životy mých oblíbených postav, nemohl jsem se dočkat až se dovím tohleto, a tamhleto, s nadšením jsem poslouhal ty proklatě dobrý dialogy a třeba při záběrech na starý kino, kde se ručně mění písmenka názvů filmů, jsem ze samýho nadšení slastně přivíral oči. Paráda, tohle prostě byla PANÍ jízda a to ještě není všechno. Ještě musím zmínit herce i když nevím, jak to mám udělat, všichni tam totiž byli skvělý, nezapomenutelný, originální, zábavný, emotivní, wau to už je úplná grůpnláska. Já na to snad půjdu ještě jednou a ještě jednou a ještě jednou a nebo ještě líp . Já se v tom kinosále zamknu i s promítačem. (09.09.2009)

HANEBNÝ PANCHARTI jsou filmem o jiných filmech, o spalující síle kinematografie a manipulaci, cinefilním vyznáním a ultimativní tarantinovkou, která obsahuje vše z jeho předchozích děl, aniž by se dostavil pocit vykrádání, únavy či sebeukájení se nad vlastní tvorbou. (Pět kapitol s dvěmi hlavními líniemi, které se protnou v závěru, flashbackovou strukturu vyprávění, kdy se setkáváme s flashbacky uvnitř flashbacků, a tak je odváděna pozornost od postavy, která nakonec všechny - včetně diváka - přechytrační, zatímco se díváme na příběh o pomstě, jenž uvědoměle mění styly a vytrhavá ze sledování hudebními a jinými ahistoricismy.) Uvědomělost je prostoupena již od úvodních titulků, jimiž se dává najevo, že budeme sledovat značně "nacionalistickou" (hlavní hudební motiv z ALAMA) pohádku v comicsovém ražení (titulek "bylo, nebylo", jenž je charakteristický pro pohádky a pro comicsy s Asterixem a Obelixem), která přebírá stylistické postupy americké, francouzské a německé kinematografie dané doby (proto ta typologická rozmanitost textu v titulcích)._____ Přitom se jedná o tarantinův nejdiváčtější (na předpremiérách se tleskalo, hlasité reakce během projekce) flm, který je nesmírně komunikativní, přestože je celý založen na konceptu pohrávání si s očekáváním diváka, kdy je každá scéna završena zcela nečekanou pointou, jíž předchází řada odboček a zdánlivé dialogové vaty. A když už si říkáte, že to nemůže být lepší, přestane se odkazovat "jenom" na filmy (na rozdíl od KB Volume 1 není nutné předobrazy znát), ale začne se upomínat i na obrazy inspirované jimi a na knihy o nich (zdá se mi to, nebo je skutečně celá závěrečná sekvence okázalým odkazem - kromě SABOTAGE, samozřejmě - na jednu odpověď Hitchcocka Truffautovi ohledně napětí z Rozhovorů Hitchcock-Truffaut?)._____ Nejdřív hýkáte nadšením a pak si uvědomíte, že vás film dostal, protože vás zmanipuloval (viz co se odehrává na plátně a poté v hledišti v záv. kapitole)... a vám nezbude nic jiného, než parafrázovat Raineova slova: Myslím, Quentine, že je to tvůj majstrštyk. P.S. Napodruhé ještě lepší: přestože je divák již obeznámen se všemi odbočkami a nečekanými vyústěnými jednotlivých scén i celého filmu, užívá si koncept, oceňuje vypravěčskou důmyslnost, opájí se stylistickou podvratností a baví se odkrýváním toho nesčetného množství neuvěřitelně promyšlených odkazů, kdy Movie Connections na IMDb tvoří pouhou cca. 1/5. 10/10 (film roku, nejlepší tarantinovka) (24.08.2009)

Tak tento film šel absolutně mimo mě a bylo to pro mě spíš jedno strašlivě dlouhý a nudný utrpení. Minimum akce, dialogy natáhlý a blbý jak z nějaké polívkové opery a upřímně nechápu, proč všechny své tři sympatické postavy z celýho filmu nechá QT uprostřed tak hloupě umřít? - kdyby někdo nevěděl, tak mám na mysli Gedeona Burkharda, Michaela Fassbendera, Tila Schweigera, kteří bohužel moc prostoru nedostali a to co dostali bylo to nejzářivější z celýho snímku. Pitt celej film vysunuje výbojně bradu kupředu (naprosto dokonale to popsal Saturnin Vyzývám kohokoliv z tisíců čtenářů, aby přistoupil k zrcadlu a vysunul bradu kupředu. To, co tam uvidí, nebude mladý muž s výbojným výrazem ve tváři, nýbrž jakási přiblblá opice.). Ano, možná je v tom filmu milion drobných odkazů na drobnosti z jiných filmů, ale to jde mimo devadesát procent diváků, kteří si o tom možná přečtou v nějakém vzletném rozboru a podiví se: "Fakt? Toho tam bylo tolik? To jsem nevěděl..." Parchanti jsou únavnou pozlátkovou masturbací kdysi nadějného režiséra a scénáristy, který zapomněl, že netočí pro sebe, ale pro ostatní... A lidé jej v tom bohužel utvrzují. Schválně jsem si pročetl asi třetinu komentářů zde. Neuvěřitelné množství lidí film hodnotí slovy, že takovej prostě Tarantino je. Byla to prý sice nuda na ultimo, ale přesto Tarantino a proto za tři hvězdy a víc... Vzpamatujte se prosím, opravdu chcete, aby točil něco takového? Kdybych se na to měl podívat podruhý, asi bych začal uvažovat o něčem zkrouceném, špagátovém a ve tvaru šibeniční smyčky houpající se nad schody, abych se tomuto paskvilu vyhnul. Je to legrační, ale přijde mi, že Uwe Boll natočil stejnej počet slušných filmů (Rampage, Postal, Far Cry, Tunnel Rats, Ve jménu krále), jako Tarantino (Gauneři, Pulp fiction, 4 pokoje, Jackie Brown, Kill Bill). A to ne tím, že by byl lepší režisér nebo scénárista, ale protože Boll nezapomíná na diváka a jeho touhu se u filmu bavit a ne umírat nudou, zatímco Tarantino zbožšťuje párky... Bohužel tu je stále jakýsi mainstream a ten mění většinu rozumných lidí na nemyslící želatinu (Boll prostě odpad, Tarantino prostě cooooool)... A na závěr, když pominu všechny ostatní nelogický hlody tohoto filmu, vysvětlí mi někdo, jak uprostřed árijský druhý světový po celým Reichu hledaná židovka může získat uprostřed Paříže biograf a ještě mít jako dveřníka černocha? (22.07.2010)

Osobně nemám moc v lásce Tarantina, ani většinu jeho klasik. Čeho si na něm ale osobně velmi cením, že se netají s tím, že byl a je velkým příznivcem starých "grindhousů, exploiterů, ultra-béček", atd. ... A jak se chlubí tím, kolik a co všechno v životě viděl a ostatní ani neví, o čem mluví, v tom mi naprosto připomíná mne ... :-)) Nehledě na předešlou Tarantinovu kinematografii, tímto filmem se dostal na absolutní vrchol světové kinematografie a stvořil dílo hodné "filmového Boha" ... Tohle totiž není žádné béčko ani nějaký "like-grindhouse", ale naprostá pecka ve všech ohledech. Není možné vystihnout žánr, špatné či dobré stránky filmu, nic z toho ... protože tento film je jenom dobrý a v jisté své podstatě a smyslu DOKONALÝ ... Ano, po mnoha letech jsem konečně zase viděl dokonalý film, který se rodí tak možná jednou za 10 let ... Můj TOP 10 žebříček film nenaboural, protože jsem přece jen specifického založení, ale i tak jej považuji za VRCHOL světové filmové produkce, vrchol mnoha žánrů, poctu a čestnou vzpomínku na Židovské oběti holokaustu a tak trochu i fantazii, jak by mohlo tehdy v těch strašných dobách něco být ... ale nebylo ... Absolutní perlu a skvost z tohoto filmu pak dělají herecké výkony, které jsou v některých případech snad až nad běžnými lidskými možnostmi a my poprvé od Tarantina vidíme, co to znamená, HRÁT!!! Smekám před tímto kouskem a nemám sebemenších výhrad, BRAVO !!!! (22.11.2009)

Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... (29.08.2009)