My Best Friend's Birthday

Hodnotenie je iba za tu cca 36min. verziu - to jest toho, co zostalo z celeho filmu, ked druha polovica bola znicena pri poziari v labaku. Z filmu je vidno, ako sa Tarantino uz vo svojej prvotine ucil niektorym scenaristicko - technickym grifom (napr. dialogy, dlhe zabery), ktore potom doviedol do dokonalosti v neskorsich projektoch. Viaceri zo zucastnenych viackrat silno herecky prehravaju, takisto tempo pribehu nie je vyvazene - obcas pokrivkava a zvyraznuju to aj chybajuce sekvencie. Ale su tam sceny, ktore stoja za zapamatanie a jasne identifikuju jeho lasku k filmu tak hodnotnemu, ako "undergroundu". Za vsetko hovori napr.: 1) kung-fu suboj s imitaciou pohybov Bruce Lee a orlieho kopu z Karate Kid I., 2) nadrogovany Tarantino (resp. jeho postava Clarence) pracujuci v radiu K-Billy !!!! (vid Reservoir dogs), 3) rozhovor medzi Clarencom s nausnicou v uchu a predavacom v obchode o soundtrackoch, Elvisovi (samotny Tarantino je v jednej scene vyrazne oblecenim stylizovany do jeho odoby), Marlon Brandonovi 4) prvu noc na vlastnu past pracujuca call-girl, pre ktoru bola inspiracia na toto povolanie postava Nancy Allenovej z DePalmoveho Dressed to Kill - v istych kruhoch uznavana ako majstrovska "vykradacka" Hitchcockovho Psycha. Vysledok teda mozno doporucit hlavne ako studiu reziserovych zaciatkov. (14.10.2004)

.. tak takové to tedy bylo .. Pohled do fotoalba Tarrantinova tvůrčího mládí, kdy s jistotou poznáváme autorův podpis, avšak plenkoidní. Jeho styl, protkaný ukecanými monology o ničem, díky tomu docela nudí. Je na tom však vidět, že každý někde začíná a osobitá vychvalovaná tvorba se nezjeví jen tak. Pro někoho možná jasný fakt, pro mě alespoň na chvíli důkaz, že z přirozeného projevu lze časem vybrousit mnohem hezčí šutřík, než když se jeden znásilňuje pod tlakem aktuálního neúspěchu a svou tvorbu směřuje jinam, než mu múza velí. (16.10.2010)

Samo o sobě tohle půlhodinové torzo není skoro o ničem, ale pro fandu Tarantina je to něco jako základní kámen. Vidíme jeho postupy v začátcích a nutno dodat, že se zase tak moc nezměnili. MBFB je samořejmě narvaný spoustou odkazů (i na sebe K-Billy's Supersounds of 70's, Aldo Ray atd.), hlášek, vtipných scének, výborné hudby a samozřejmě Elvise. Vždyť sám Quentin jak by mu z oka vypadl. - Mně byly tři, ale pamatuju si to jako by to bylo včera. Zničeho nic jsem měl tíživý pocit, jako temný mrak vznášející se mi nad hlavou. Chtěl jsem se zabít. Opravdu jsem se chtěl jít zabít. Chystal jsem se napustit si vanu horkou vodou a podřezat si žíly. Fakt jsem se chystal... Opravdu, chtěl jsem to udělat! Na tříleté děcko docela depresivní uvažování. A víš co mě zachránilo? "The Partridge Family". Když běželo "The Partridge Family", hrozně jsem to chtěl vidět. Tak jsem si řekl OK, nejdřív se dodívám na "The Partrige Family" a pak se zabiju. (15.05.2010)

Rozhodne by to chcelo vidieť celé a hlavne otitulkované, pretože Tarantinove dialógovo preplnené filmy sú ťažkým sústom pre človeka, ktorý nemá angličtinu na špičkovej úrovni. Ale aj napriek tomu táto prvotina z môjho pohľadu neobsahuje ani špetku niečoho, čo by ma akýmkoľvek spôsobom výraznejšie zaujalo. (12.02.2008)

K dispozici jsem měl šestatřicetiminutovou verzi. Už na téhle Tarantinově kratší prvotině je patrné to, co mu sedí i dnes - dlouhé scény s neustále proudícími dialogy, zajímavé, zábavné postavy a úchylnosti. I tady dokáže odkázat na zajímavé starší filmy, i tady mu ta béčkovost funguje. Jen je to necelé a celkový příběh není nijak vypiplaný. Hezká snaha. (02.06.2014)