My Best Friend's Birthday

K dispozici jsem měl šestatřicetiminutovou verzi. Už na téhle Tarantinově kratší prvotině je patrné to, co mu sedí i dnes - dlouhé scény s neustále proudícími dialogy, zajímavé, zábavné postavy a úchylnosti. I tady dokáže odkázat na zajímavé starší filmy, i tady mu ta béčkovost funguje. Jen je to necelé a celkový příběh není nijak vypiplaný. Hezká snaha. (02.06.2014)

Naprostá, i když širšímu publiku prakticky neznámá kultovka, kde Tarantino poprvé ukazuje svůj svérázný exibicionismus, rozmlouvá o filmech za doprovodu úžasných písniček (potěšilo mě především Ballroom Blitz od Sweet) a spoza kamery úspěšně diriguje partičku neherců. Oceňuji Tarantinův rukopis a novátorský přístup k vyprávění, který dotáhl k dokonalosti ve svých následujících filmech. (17.11.2006)

CITÁT - ....a na tříletého takhle uvažujícího je to depresivní....... Quentin Tarantino lehce napodobujícího Elvise si jako DJ jednoho rádia celkem užívá. A šňupáním bílého prášku to jen začíná. CITÁT - Eddie Cochran........ Kapitola 2 - Mickej a jeho přítelkyně. CITÁT - Moje teta miluje Elvise........ A jak sám říká hlavní hrdina Clarence (Q.T.) - Kdybych někdy chtěl šukat chlapa, byl by to Elvis.......... Mickey má narozeniny a také má přátele a Clarence je přítel, který připravuje pro Mickeyho nezapomenutelnou oslavu. CITÁT - Tvá prdel je trávník a jí jsem trávníkář!!!!!!......... Je to hravé, přátelské, srandovní, parodující se spoustou hudby, ale prostě hodně věcí tomu chybí. (19.07.2014)

V jistém ohledu lepší, než pozdější úlety alla Auto zabiják. V pasážích s česnekovou žvýkačkou jsem se upřímně a od srdce zasmál, ale to je asi tak všechno. Je vidět, kam se pozdějíší Tarantino bude ubýrat. Co se týče té špatné technické kvality, v ní bych takový problém neviděl. Problém bych viděl v některých hereckých výkonech a samoúčelnému "karate" souboji, ale to lze tolerovat vzhledem k tomu, že to je filmeček dělaný amatérsky jen tak pro radost. (24.03.2009)

Hodnotenie je iba za tu cca 36min. verziu - to jest toho, co zostalo z celeho filmu, ked druha polovica bola znicena pri poziari v labaku. Z filmu je vidno, ako sa Tarantino uz vo svojej prvotine ucil niektorym scenaristicko - technickym grifom (napr. dialogy, dlhe zabery), ktore potom doviedol do dokonalosti v neskorsich projektoch. Viaceri zo zucastnenych viackrat silno herecky prehravaju, takisto tempo pribehu nie je vyvazene - obcas pokrivkava a zvyraznuju to aj chybajuce sekvencie. Ale su tam sceny, ktore stoja za zapamatanie a jasne identifikuju jeho lasku k filmu tak hodnotnemu, ako "undergroundu". Za vsetko hovori napr.: 1) kung-fu suboj s imitaciou pohybov Bruce Lee a orlieho kopu z Karate Kid I., 2) nadrogovany Tarantino (resp. jeho postava Clarence) pracujuci v radiu K-Billy !!!! (vid Reservoir dogs), 3) rozhovor medzi Clarencom s nausnicou v uchu a predavacom v obchode o soundtrackoch, Elvisovi (samotny Tarantino je v jednej scene vyrazne oblecenim stylizovany do jeho odoby), Marlon Brandonovi 4) prvu noc na vlastnu past pracujuca call-girl, pre ktoru bola inspiracia na toto povolanie postava Nancy Allenovej z DePalmoveho Dressed to Kill - v istych kruhoch uznavana ako majstrovska "vykradacka" Hitchcockovho Psycha. Vysledok teda mozno doporucit hlavne ako studiu reziserovych zaciatkov. (14.10.2004)