Slon

Tak mám za sebou druhý a zároveň poslední snímek, který nám v premiéře nabídla v rámci Amerického nezávislého léta 2009 Česká televize. A mé pocity? Mám-li být upřímný, tak film Slon na mě působí trochu rozpačitě. A těžko říci, čím konkrétně je to způsobeno. Věděl jsem, že tohle má být o masakru ve škole Columbine, a pan režisér zřejmě tušil, že lidi se na to budou chtít podívat jen kvůli tomu sériovému vraždění, a tak to odkládá až na nejzazší možnou dobu a předtím nám ukazuje životy jednotlivých zúčastněných a představuje nám tyhle jednotlivé aktéry. A je pravda, že to je s velikým odstupem, takže jsem si nestihl k nikomu z nich vytvořit nějaký větší vztah. Pravdou ovšem také je, že některé záběry byly naprosto zbytečné (plující mraky, kamera jdoucí za jednotlivými aktéry i několik desítek vteřin), jiné naprosto nereálné (nikdo neutíká v knihovně před střelci, jeden týpek si je fotí, další holka jenom čumí, další se jde nechat odprásknout dobrovolně). Ale na druhou stranu je na tomhle filmu něco, co se mi velmi líbilo. Těžko říct, co to je, ale fakt je ten, že prostě tomuhle filmu nedokážu dát nízké hodnocení. Jedná se podle mého názoru určitě o povedený film, který stojí za to vidět. Já prostě toho času stráveného s tímto filmem nelituji. Ale přesto si myslím, že když už nějaký film o masakru na Columbine, tak spíše doporučuji 50minutovou dokumenátrní rekonstrukci Masakr na střední škole Columbine z roku 2004, kterou u nás taktéž vysílala Česká televize a která je v mnoha ohledech lepší nežli film Slon. Pokud se k tomu dostanete, tak opravdu doporučuji. Jinak filmu Slon tedy po zralé úvaze uděluji čtyři hvězdičky. (10.08.2009)

Dokonalý kontrast -mezi nudnými a všedními problémy několika děcek a naprosto (auto-)destruktivním, ujetým a nárazovým činem dvou bezradných mladíků-dává tomuhle filmu výjmečnou atmosféru...G.Van Sant vše jen tiše pozoruje-bez komentáře, kudrlinek,názoru či slepého moralizování..a právě v tom je ta síla, když si uvědomíte, že všechno to napětí, šok a zmar pramení čistě jen ze situace-né z umu vypravěče ale z nečekaného činu,který během pár sekund naprosto převrací životní hodnoty všech zůčastněných..........žvatly, žvatly žvatly..hahaha..kecy, nuda..hihihi.(a najednou) =BANG=....................................................................................?? (27.02.2010)

Počujem hudbu. Žalospevnú polyfóniu zloženú z krokov na chodbách, tlmených ozvien a vzdialených výkrikov. Nie, tento film skutočne nie je "o deťoch", tzn. o ich psychológii. Nie je žurnalistickým pohľadom na danú tému, nechce ponúkať "informácie", nie je "absyntovkou" a nie je dokonca ani psychologickou prózou. Je poéziou, je hudbou, je pietnou spomienkou. Tento film je o echu duší, ktoré sa ukrývajú v škole, v stenách, v laviciach. Pomalé jazdy kráčajúce za hrdinami sú hudobnými témami, najskôr roztrieštenými, neskôr spojenými do jednej miestnosti, do jedného mohutného hluku. Svojou rezistenciou voči potrebám rozprávania, svojim zotrvávaním na miestach, kde sa to celé odohralo, zábery simulujú stav "akoby tie steny mohli hovoriť" a tie steny aj skutočne hovoria, či skôr spievajú. Stačí sa len započúvať. A aj pohľad na ne sprítomňuje tragédiu ako nejaký krvavý pomník. Akoby sa po chodbách už prechádzali len nejakí duchovia. Každý záber sa potom napĺňa zlým tušením a tragikou. Spôsob rozprávania osudy postáv schválne prepája, neviaže sa na individualitu, ale na celú komunitu a nie je tak len nejakou "fintičkou", či postmodernou hrou (prirovnanie k Tarantinovi je vyslovene retardované).  V podstate zobrazuje celú túto drastickú udalosť práve ako akúsi neuchopiteľnú udalosť naplnenú neuchopiteľnými emóciami, pretože aj sama smrť je neuchopiteľná, nieto ešte masová vražda. Tým pádom vidíme istú nezaceliteľnú ruptúru, či trhlinu, ktorá zastihla jednotlivcov, komunitu, mesto, národ (pozri pomník na ostrove Utoya). Elephant vlastne zo samotnej školy vytvára pomník spievajúci žalospev nad hrobom detí a sprítomňujúci túto udalosť ako udalosť. P.S. Priamu a priznanú inšpiráciu pre film hľadajte v Tarrovom Satanskom tangu. (14.09.2021)

Van Santov odstup nechápem. Baletí okolo horúcej kaše a tvári sa, že len ukazuje prstom. A pritom si toto téma tak žiada hĺbku. Letargické vrávoranie po chodbách bez zmyslu vytvára unavenú, odťažitú atmosféru a film sa aj napriek stopáži vlečie ako týždeň pred výplatou. Ak téma tragédie v Columbine, tak Moore...ten aspoň donúti človeka premýšlať. 60% (19.03.2007)

Štyri roky po masakri na Columbine High School, režisérsky rebel Gus Van Sant, až by som povedal, že takmer dokumentárnym spôsobom zrekonštruoval tieto krvavé udalosti, keď precízna DP Harrisa Savidesa je zvyčajne nastavená na stabilizátor - STEADICAM, čo má jednak za následok aj to, že tým pádom vznikajú veľmi dlhé a stabilizované, neprerušované sekvencie, kedy kameraman neustále protagonistom tzv. „dýcha” priamo na chrbát, skrátka, je im ustavične v pätách, čím sa zvyšuje pocit stiesnenosti a autenticity, a k tomu je to spracované i z viacerých uhlov pohľadu jednej situácie, keď trebárs najprv uvidíte dve postavy, ako sa rozprávajú, že každá si pôjde potom svojou cestou, a to mám presne na mysli, že to i zvlášť uvidím, ale taktiež okolo nich prejde aj tretia postava, a i tej sa dostane rovnakej starostlivosti z pozície extra kvalitnej, sústredenej réžie, defacto, takýmto štýlom spoznávam väčšinu študentov školy, ktorých sa to bude bezprostredne týkať, ale taktiež sa dostávam i do zákulisia k hlavným aktérom beštiálneho, brutálneho besnenia, že dokonca ich sledujem aj z ich domácnosti, ako vstrebávajú „náučné dokumenty” , či aj totálnou absurditou je i to, že si prosto domov objednali balík, v ktorom sa skrýva, skúste dva krát hádať, čo v ňom bolo pekne zabalené ? Boli si všetkého dopredu vedomí, pretože si to obšírne naplánovali, diskutovali o tom, a v podstate vôbec neriešili, akú za sebou zanechajú spúšť... _ Ja som mal počas toho celého sledovania skutočnej, extrémne závažnej príhody, neuveriteľne a strašne nepríjemný, normálne až klaustrofobický pocit, pretože z toho areálu nebolo pre mnohé, potenciálne obete žiadneho úniku, alebo i také skrývanie sa v rôznych kútoch vzdelávacieho zariadenia vždy neznamenalo, že má dotyčný automatický vyhraté, lebo páchatelia disponovali s plne automatickými zbraňami, čím si jednoznačne zvyšovali svoje skóre, cieľ, ktorý si na začiatku stanovili ! (19.12.2019)