Manderlay

"Manderlay", druhá část plánované (bohužel dosud neuskutečněné) trilogie, doplácí právě na své pořadové číslo. Ani přes nesporně zajímavé téma "černoši vs. běloši ve 30. letech minulého století" se tomuto snímku nepodařilo překonat vysoce nastavenou laťku staršího bratříčka. A proč to? Narozdíl od mistrně rozehraného "Dogville" se dal pesimistický konec celkem snadno předvídat... (11.06.2010)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. A jsem specielně, výjimečně a ultimátně naštvaná, že tímhle zničili, rozemleli, rozonanovali památku Dogvillu, jež byl dokonalý, do prachu mizerné plantáže a točitých schodů a slabin zrzavé dívky, co umí hrát jen někdy a dneska to nechala v druhých kalhotách. Jediná věc, která mi aspoň trochu připadala trefná nebo satirická, byla konfrontace filmu s fotkami, které běží na pozadí závěrečných titulků. Ty mě bavilo sledovat, film ne. (25.01.2009)

to je blázon, ten Trier. po skončení tohto filmu povedala moja spolužiačka "Toho Američania asi nemajú veľmi radi, čo?" Ale ja ho milujem, i napriek tomu, aký nehorázny nátlak na divákovu psdychiku vynakladá. Tento film mi ale prišiel náramne vtipný a dosť dobre nadľahčene podaný, čo s témou celkom účinne kontrastovalo. (10.12.2005)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)

Brutální scénáristický konstrukt, jehož dialogy tak strašně šustí papírem, že mě to málem odválo od monitoru. Zatímco Dogville pasoval myšlenku skrze výraznou ústřední postavu, Grace zde (v podání nic moc Howard - mimochodem ve Spidermanovi 3 musela bejt narvaná hormonama až po krk, jinak si její tamější céčka těžko vysvětlit, ale to jen taková moje interní cinefilní poznámka) ustupuje do pozadí kolektivním událostem, které ale nebyl Trier schopný kauzálně uchopit tak, aby to neznělo jako prosté kázání. Navíc už prakticky nevyužívá divadelní formu k naraci, což bylo jedno z nejsilnějších těžišť předchozího opusu. Jasně, že Manderlay je inteligentní film, ale asi nejvíc dojíždí na to, že Trier je při vší úctě prd vypravěč a to je vám v tomhle filmu mláceno o obličej neúměrně často. Jsem teda rád, že tuto trilogii již opustil a začal zase poctivě stříhat klitorisy a házet cizí planety na zeměkouli, i když další evropská trilogie nejspíš již nikdy nebude. PS: omlouvám se za výrazy jako konstrukt, kauzalita, narace a Spider-Man 3 (05.11.2012)