Soumrak samurajů

Krasne spracovany koniec ery tokugawa, co bol vlastne aj koniec obdobia samurajov. Tuto udalost sledujeme na pozadi pribehu vidieckeho samuraja (skvely vykon Kiichi Nakaia), ktory je obrazom praveho samuraja (vernost ceste samuraja a jej poslaniam), no je zobrazeny omnoho ludskejsie a jeho ciny su vyrazne obvplyvnovane aj laskou k rodine (co je v zasade na ceste samuraja az druhorade). Tento typ samuraja mame moznost vidiet aj v dalsich novodobych samurajskych dramach (Twilight samurai), no tu je tento nazvime ho "konflikt povinnosti" umocneny velkostou a vaznostou udalosti (prave spominany koniec tokugawa a zaciatoch vlady imperia) ktore sa v pribehu odohravaju. Samuraji mali na vyber bud sa pridat na stranu imperia, alebo bojovat predom prehrany boj, no zachovat si svoju hrdost a cestu, aj za cenu toho, ze za to, za co by ich pred tym nazivali hrdinnmi, su teraz oznacovani ako rebeli. Aj hlavny hrdina je takymto rebelom. A aj ked zo zaciatku ako skutocny samuraj veru nevyzera, ako sa pribeh pomaly rozvija, dozvedame sa jeho skutocne dovody, motivacie a jeho charakter sa rozvinie do krasy. Ako plynu roky, tak sa meni aj film a tak ako vyzeral samurajsky film v rokoch 60-70 uz vyzerat nikdy nebude. Meni sa film, menia sa aj divaci. Pribehy o ukradnutom zlate nahradzaju melodramaticke prvky. Ale stale je to japonsky film o samurajoch, kde sa bliskaju nabrusene katany, caj nalievaju slicne konkubiny a za chyby sa plati seppuku. Skvely kus. (9/10) (01.08.2008)

Film, který ve mně evokoval zlatou éru samurajských filmů šedesátých let. Důraz je kladen spíše na jejich životní filosofii, než na bojově umění, přičemž vše je součástí posmutnělého byť nijak zvlášť strhujícího příběhu. Zaujmou především skvělí herci v obou hlavních rolích, ale po filmařsky je film klasické odvyprávění příběhu bez jakékoliv přidané hodnoty. Jako fanda tohoto subžánru považuji Soumrak samurajů za mírně nadprůměrný film, který však nedosahuje kvalit děl Akiry Kurosawy, Kihachy Okamoty, nebo Masaky Kobayashiho. Jen se jim přibližuje. (28.11.2011)

silný snímek vyprávějící o konci "éry mečů" a dávající dohromady portrét mistrného šermíře a samuraje Yoshimury (který mi svým optimismem a ukecaností trochu připomínal Roberta Benigniho:), vydělávajícího peníze pro rodinu ve službách posledního Shoguna Tokugawy. Až na občasnou zdlouhavost a s tím související přehnanou stopáž nemám co vytknout. (08.06.2009)

Sentimentální vzpomínání dvojice pamětníků na laskavého mistra meče, samuraje, který nadevše miloval svou rodinu, jenže v bouřlivé době konce šógunátu se nad (jeho) tradičními hodnotami i povinnostmi již nezadržitelně smrákalo. Civilní snímek nás v pomalém tempu, bez důrazu na souboje a válečné půtky, provází údobími jeho života, stejně jako historickými událostmi měnícími tvář Japonska. [Původně jsem tu měl za 3* a je pravda, že závěr představuje úplné "slzavé údolí" nad celou érou (a jedním člověkem), ale teď mi to tolik nevadilo.] (17.07.2018)

Velmi mě překvapilo, jak nudně se dá zpracovat jedna z nejpamětihodnějších a nejomílanějších událostí japonské historie, tedy události kolem Shinsengumi a konec éry šogunátu Tokugawa. První polovina filmu je ještě zajímavá s výbornými souboji na začátku, ale po půlce se začíná děj neuvěřitelně táhnout a hlavně se stále jen hraje na city a skutek utek. Slabota. Ani postava hlavního hrdiny, která je ze začátku zajímavá a sympatická, ale brzy začne lézt na nervy, se příliš nevyvedla. (13.10.2008)