Soumrak samurajů

Hodnocení *** v tomto případě neznamená, že by byl Soumrak samurajů průměrný film. Vyjadřuje pouze poměr mezi momenty, které byli vynikající a desítkami minut, které byli příšerné. Pokud přečkáte prvních dvacet minut, dočkáte se velmi slušné hodiny filmu, kterou bohužel zprasí utahaný konec, trvající další hodinu. Srovnání s Posledním samurajem je úplně zcestné, protože jediné co mají tyto filmy společného, je období nepokojů v Japonsku, kdy došlo ke střetu mezi tradicemi, které zosobňoval shogun a touhou vládnout neomezenou mocí, což společně s pokrokem, prosazoval císař. Respektive lidé kolem císaře. I když zpětně Japonci oslavují statečnost samurajů kteří bránili tradice, pravdou je, že tento boj neměl morálního vítěze. Na pozadí těchto nepokojů sledujeme osudy muže, který upřednostňoval osobní čest a lásku k rodině, před kodexem cti, který vyznávali ortodoxní samurajové. Hrdinství je pouze vedlejší produkt mravní síly a odvahy. A každému dodává tuto sílu něco jiného. Láska k rodině, povinnost/přísaha, čest... . Soumrak samurajů ukazuje jak rozdílné mohou být cesty za stejným cílem. Pro mě osobně přišla pointa a vyvrcholení filmu, po cca 90 minutách a kdyby v tu chvíli film skončil, klidně mu dám 4*. Pro vyznavače bitek mám varování. Žádní ninjové, superšermíři, zpomalené záběry, stylizované rubačky... . Tady jste v Japonsku, ne v hollywoodských nebo hongkongských filmových studiích. (12.07.2011)

Pomerne silný príbeh, podávaný spätne formou spomienok dvoch účastníkov udalostí okolo samuraja Yoshimuru a japonskej občianskej vojny, do ktorej boli jednotky Shinsengumi, ktorých bol Yoshimura členom zapojené, pričom každý z nich sa na vec díval z odlišného uhla pohľadu, čo v očiach diváka vytvára určitú metamorfózu tejto, sprvoti možno nepríliš sympatickej postavy. (15.08.2014)

Krasne spracovany koniec ery tokugawa, co bol vlastne aj koniec obdobia samurajov. Tuto udalost sledujeme na pozadi pribehu vidieckeho samuraja (skvely vykon Kiichi Nakaia), ktory je obrazom praveho samuraja (vernost ceste samuraja a jej poslaniam), no je zobrazeny omnoho ludskejsie a jeho ciny su vyrazne obvplyvnovane aj laskou k rodine (co je v zasade na ceste samuraja az druhorade). Tento typ samuraja mame moznost vidiet aj v dalsich novodobych samurajskych dramach (Twilight samurai), no tu je tento nazvime ho "konflikt povinnosti" umocneny velkostou a vaznostou udalosti (prave spominany koniec tokugawa a zaciatoch vlady imperia) ktore sa v pribehu odohravaju. Samuraji mali na vyber bud sa pridat na stranu imperia, alebo bojovat predom prehrany boj, no zachovat si svoju hrdost a cestu, aj za cenu toho, ze za to, za co by ich pred tym nazivali hrdinnmi, su teraz oznacovani ako rebeli. Aj hlavny hrdina je takymto rebelom. A aj ked zo zaciatku ako skutocny samuraj veru nevyzera, ako sa pribeh pomaly rozvija, dozvedame sa jeho skutocne dovody, motivacie a jeho charakter sa rozvinie do krasy. Ako plynu roky, tak sa meni aj film a tak ako vyzeral samurajsky film v rokoch 60-70 uz vyzerat nikdy nebude. Meni sa film, menia sa aj divaci. Pribehy o ukradnutom zlate nahradzaju melodramaticke prvky. Ale stale je to japonsky film o samurajoch, kde sa bliskaju nabrusene katany, caj nalievaju slicne konkubiny a za chyby sa plati seppuku. Skvely kus. (9/10) (01.08.2008)

SAMURAJ z Namby nikdy nezaváhá ve službě, ať ho žádá kdokoliv..... 100 minut o kousku japonské historie, samurajské jednotce Šinsegumi, pádu šógunátu a příchodu světa, ve kterém se čas mečů stal historií a ze samurajů se stali jen bojovníci z povinnosti. Dalších 40 minut japonské poetiky o smrti, cti, rozjímání o povinnosti doprovodit blízkého přes řeku smrti. Ta jejich touha po smrti je pro našince nepochopitelná. Je fajn, že i dnes točí Japonci příběhy o samurajích. Jsou plné jejich tradic a upevňují národní hrdost. O tom je příběh Jošimury Kaničiró, muži, který byl OPRAVDOVÝ SAMURAJ! ... 3a½!... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Myslím si, že poslední samuraj byl T.Cruise. 2.) Přemýšlím, jak vychovat děti k (národní) hrdosti. 3.) Zajímá mě, proč Japonci neustále chtějí umřít. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (24.02.2011)

When the Last Sword Is Drawn začíná tuším v roce 1899, kdy postarší muž přinese k téměř již přestěhovanému lékaři svého nemocného vnuka. A zatímco doktorova manželka vyšetří dítě, muži se napijí saké a začnou vzpomínat nad jednou fotkou, která stojí doktorovi na stole. A tak se film přesune asi o 30 let zpátky, kdy onen starší muž patřil k Shinsengumi. A takhle střídavě vzpomíná on, občas lékař a občas i nějaká postava ze vzpomínek. Což vyplynulo v to, že jsem v tom měl skoro třetinu filmu docela "guláš", kdo je kdo a proč jedná tak, jak jedná. Navíc ten konec, resp. pár desítek minut ke konci, ztratí tempo a po těch dvou hodinách se to přeci jen začně trochu vléct... ovšem samotný závěr je velmi povedený. ____ Ale ačkoliv jsem teď spíše kritizoval, film se mi vlastně docela líbil. (21.04.2005)