Aftersun

Film, ktorý si vyžaduje dlhý komentár :-). A vraj ešte jedno pozretie. Aftersun som mala v pláne, no recenzia užívateľa Muel ma tak navnadila, že som si ho musela pozrieť hneď! Keď si po skončení filmu ešte dlho hľadám ďalšie informácie a so zvedavosťou čítam názory a postrehy divákov, keď mi film potom ešte vrtá v hlave, tak asi to je dobrý film. Aftersun si v každom prípade vyžaduje od diváka veľkú trpezlivosť a povedala by som aj určitú vyzretosť. Čo sa týka tempa, tak Aftersun sa až vlečie, miestami je to neuveriteľne zdĺhavé. Je to taká tá typická artovka, ja som to dala na dvakrát. Ešte asi nie som filmovo dosť "vyzretá", pretože som ho úplne hneď nepochopila a došlo mi "to" až neskôr! Paul Mescal je taký strašný sympaťák :-), jeho herecký výkon bol slušný, ale žeby až oscarový to sa mi nezdá. Malá debutantka Frankie Corio bola tiež super. Pri sledovaní filmu ma dosť rušila roztrasená kamera a teda všetky tie domáce videá, pripadali mi také dosť nudné, na druhej strane obdivujem ich prirodzenosť a nenútenosť. Tiež mi trochu vadili niektoré kamerové zábery, keď sme napríklad videli Sophie a Caluma len v odraze, alebo snímané príliš zdiaľky alebo príliš dlhé zábery na nič (aspoň takto sa mi na prvý pohľad javili). Rušili ma aj tie strihové disco záblesky tancujúceho Caluma v nejakom dave, strih a tak zase dookola. Páčil sa mi vzťah otca a dcérky, je tu veľmi pekne zobrazený. A ďalej už SPOILER!!! Vedela som, že s Calumom sa niečo deje a že Sophie si to ešte neuvedomuje, no nenapadlo mi, že sú to silné depresie, myslela som si, že trpí nejakou nevyliečiteľnou chorobou a že len on si je vedomý toho, že toto bude ich posledná spoločná dovolenka. A do istej miery som to vlastne odhadla dobre. Aftersun je zaujímavý v tom, že príbeh tu nie je vyrozprávaný chronologicky, ja som ho tak brala a potom mi niektoré veci nedávali zmysel! Napríklad, že prečo nešiel hľadať Sophie, ale išiel v noci na pláž. Keď sa neskôr nad tým človek zamyslí, nemohlo to byť v ten večer, keď Sophie spievala karaoke. Aj tak mi niektoré veci v Calumovom konaní nedávajú úplne zmysel, napríklad prečo kupoval ten drahý koberec alebo prečo nechal 11-ročné dievča samé v ten večer. Očividne ho niečo trápilo, možno ešte rozvod, možno finančné problémy. Tušil alebo už bol pevne rozhodnutý vziať si život, bola to jeho rozlúčka nielen so Sophie, ale aj so životom. Myslím si, že preto tento film zbiera ocenenia. Jedna vec mi tam ale pripadala trochu účelová alebo "predpísaná" a to, že z dospelej Sophie urobili lesbu - nijako to s dejom nesúviselo, bolo to tam len, aby bolo. Pekný film, ale myslím, že jedno pozretie mne osobne stačí. 70%. (Váham medzi 3 a 4*). Ešte dodatok (takisto spoiler): Sophie svojho otca z celého srdca milovala, paradoxom je, že jej dieťa otca nikdy mať nebude. Film mi ani po niekoľkých dňoch (!!!) neschádza z mysle, no teda :-). Fakt zaujímavý film🙂!!! (25.02.2023)

Film, u kterého jsem se tak bála, že nešlo dát ho na jeden zátah. V jednom kuse se cosi plížilo a to cosi magnetizovalo a děsilo mě nepoměrně víc, jak nejpůsobivější horor. Ta holčička byla naprosto senzační. (21.03.2023)

Oscar 1 nominace: Herec HR - Paul Mescal (28.12.2023)

Dost divné, intimní drama, které je někde na pomezí filmového artu a rodinného home made videa z dovolené v Turecku. Celou dobu se toho ve filmu moc neděje, aby Vás závěrečná „Under Pressure“ scéna uvedla v sérii pochyb, ze kterých ale není návratu. Pravda, ona scéna je hodně působivá, ale stálo velké vypětí se k ní vůbec dopracovat. Vztah otce s dcerou tu Paul Mescal s Francescou Corio hrají poměrně dobře. Rozhodně se tu coby angličtí turisté u moře chovají líp, než většina těch Anglánů, které jsem za život u moře potkal. Ty nenápadné emoce a jinotaje jsem tu ale hodně těžce hledal a musím říct, že jsem se tu musel hodně zamýšlet, abych pochopil, jak je tu ta, na první pohled, nic neříkající filmová nálada vlastně myšlena. Klasický festivalový výjev. (21.02.2023)

Sluncem a nostalgií protknutá dovolená problematického otce a jeho dcery, která se mu alespoň zpětně snaží porozumět. Povedené indiečko příjemně uteče a párkrát se vytasí se silnými okamžiky, v součtu však nenabízí nic zlomového. Více zde. (09.03.2023)

Melancholická artová pocitovka formálně ozvláštněná estetikou VHS home videa. Universální pocit bezčasí a nostalgie konce sezony (tureckého) středomořského letoviska. Křehký, citlivý a bezdějový film o depresi dobře ukryté pod maskou všednodennosti... (27.12.2022)

Silná pociťovka, která vás přenese na dovolenou dcery s otcem. Naprosto autenticky zachycené vzpomínání, které vás pohltí svými zvuky, kamerou a hudbou. Melancholicky nostalgický, ale nevinný a krásný. Nejvíce mě oslnil samotný styl, který působí neuvěřitelně náhodně, přirozeně a neučesaně, ale zároveň tak záměrně a úderně. To plánování kamery a struktury muselo být peklo. Zajít si na to hned po první pořádné dovolené od začátku mé dospělosti jen umocnilo veškeré pocity. Aneb proč podnikáme takové výlety a proč si tvoříme takové zážitky. (25.06.2023)

Na první pohled takový ten nezávislý film, kde se nic neděje. Jenže ve mě celou dobu hlodal pocit, že je něco v nepořádku. Že ten otec má nějakej problém a přijde tragédie. Závěr nabídne jakousi katarzi, kterou jsem ale nepochopil. Ta holka to zahrála skvěle. (06.04.2023)

Nečekaná rána v podobě všech odlesků melancholie. Zastavené zrnící políčko na videokazetě, ve kterém je navždy všechno v pořádku. Sem je potřeba se vracet, když není dobře, přestože to znamená, že chvíli bude ještě hůř a odpověď, ať už v pochopení či v jiskře naděje nebo jen v důležité vzpomínce, na sebe nechá čekat. Čekal jsem prosluněný dovolenkový film o dospívání, proto se jen těžko vysvětluje, v jakém tichu jsem zůstal, když mi Charlotte Wells dala přesně to, ale nadběhla mi při tom z druhé strany. (14.06.2023)

// Komplikovaný film, který stoupá a klesá podle toho, jak moc si do něj člověk dokáže promítnout něco vlastního. Kvality jsou nepochybné a věřím, že to pro někoho bude extrémně silné, já tu prázdnotu ale bohužel neměl čím zaplnit. (02.09.2023)

Jedna scéna může udělat film. A závěrečná montáž na remix Under Pressure je jedním z nejsilnějších a nejvíc zdrcujících filmových okamžiků za hodně dlouhou dobu. To, jak k ní celý film nenápadně směřuje, aby udeřil, je úžasné. Wells ukazuje na debutantku nebývalý cit. A Meskal bud brzo sbírat Oscary. Ne letos, ale brzo. (24.01.2023)

Nesmírně civilní a minimalistické, přitom jde do hloubky. // Kamera promlouvá každým záběrem, to jsem už dlouho nezažila. Smekám a Charlotte Wells si zapisuju do pomyslného hledáčku. (07.03.2024)

Neplakala jsem. (25.06.2024)

Pozor, už zase spoiluji! *** Film se spirálovitou strukturou, o vzpomínání, reflexi, zpětném porozumění a bezmoci. Film, kde se pod nánosem ne-nuceného veselí, zdánlivě uvolněného a bezpečného spoluprožívání  a nevyřčených otázek a odpovědí mezi dcerou a otcem skrývá nepřekonatelná deprese, napětí a dávno předem prohraný zápas o život a o prakticky zvládnutelný vztah k životu. *** Náznaky, že Sophie otcovu depresi mohla zdědit, příběh posílají po nové vrstvě spirály dál, a ve chvíli, kdy slyšíme pláč jejího novorozeného dítěte, udělují ještě nový smysl jejímu pochopení vlastní situace nad záběry tehdejší dovolené s otcem, která zřejmě byla i posledním, jím pečlivě připraveným, časem společně stráveným, na který použil veškeré své finanční prostředky i duševní síly. *** Kdybych chystala komponovaný večer, pustila bych po tomhle snímku jako druhý film Murénu. Stejná uvolněná letní atmosféra, v níž se odehrává drama dospívající dívky bojující mezi dospělými svůj zápas o život. Ale pak už je v každém z obou filmů všechno jinak. Oba jsou však stejně jedinečné, pronikavé, rozrušující, inteligentní a hořce krásné. *~ (04.05.2023)

Hezky natočenej film tematizující deprese, dospívání, single život, rodičovství v mladém věku a pár dalších věcí. To je všechno fajn, a velmi mě baví, jak autenticky a civilně to je natočený, ale není to trochu málo? Není to všechno až moc jednoduchý? Na debut dobrý, ale odvařenej z toho nejsem. (11.02.2023)

Podivuhodná dovolenková koláž. Charlotte Wells jakoby celý film záměrně něco zatajovala, ale v samotném závěru, který zůstává i tak dost nedořečený, jsem měl pocit, že jsme se potkali a pochopili. (18.12.2022)

Dovolená otce a dcery (rodiče jsou rozvedení) v tureckém letovisku v době, kdy ona se pomaličku dostává do věku, kdy se „odděluje“ a stává se z na rodičích závislé dívenky svou vlastní osobou. Ale pořád má před sebou kus cesty, než bude otci lépe rozumět. Nicméně teď jsou tady a spolu, procházíme s nimi rutinními činnostmi, ať už jde o dovádění v bazénu, sezení nad zmrzlinou, bahenní koupel. Je to o detailech, o autenticitě, o občasných třecích plochách. Ale i o tom, zda to bude divákovi stačit. Komorní melancholické drama táhnou nahoru herci stejně jako hlubší smysl jednotlivých prvků. Tam náznak, tam pocit, tam symbol, a celkově nic pro diváka, který očekává nějaký košatý děj. (02.03.2023)

Je šokující, s jakou odzbrojující přirozeností snímek učí, že na dovolenou mohou odjet i smutní lidé. Melancholie už nikdy nebude co bývala. Finální koláž vyčerpávající. [HBOmax] (20.05.2024)

Ke konci stále nepříjemnější sonda o počátcích dospívání Sophie během dovolené v Turecku. Skvěle je zachycena jistá osamělost dívky mezi ostatními návštěvníky. Krásně je zachycen její vztah s tátou, ale přesto všechno je ve své podstatě vlastně smutný film, který si raději znovu pouštět nechci. I přesto že se v něm vlastně nic špatného nestane. 70% (03.03.2024)

Aftersun buduje tíživý pocit, že (Calumovi) dobře už bylo, ale jeden ani neví kdy vlastně. Od zátylku po celé délce zad se člověku plíží mráz v tušení, že to Calum nedá. Jeho smutek ještě výrazněji nasvítí sporadické záblesky štěstí, které mají dospělí tendenci jak upíři vysávat z dětí. Dva páry očí, dovolená jako průsečík propletených generačních perspektiv. Smutek má ostré zuby a zatínat je umí hbitě i trpělivě. Křehké. (02.07.2023)