Pacient

Čistá konverzačka. Nebolo by na tom nič zlé, ba dokonca by sa dalo povedať, že do žánru o sériových vrahoch, by zrovna tento mohol byť pre svoj spôsob poňatia sviežim vánkom. Avšak zásadnou silou, by musela byť slovná zásoba v komunikácii a originalita s tým spojená. Tu je to však o nude v kombinácii s rozhovormi všedného nádychu, ktoré jednoducho nemajú ako obohatiť. Po 5 epizódach hádžem tohto "Pacienta" rovno pod vlak, lebo nič iné si zrejme nezaslúži .. (29.12.2022)

Na dnešní poměry seriálového amerického thrilleru je to tady až moc kecací a hodně divadelní. Steve Carell a Domhnall Gleeson tu sice předvádí solidní herecké etudy, ale děj zdaleka není na deset dílů, nebo chcete-li pět hodin čistého času. To by tu toho napětí muselo být daleko víc a nesmělo by se to tady mnohdy naprosto zbytečně babrat v minulosti protagonistů. (30.01.2023)

Je to taková napínává konverzačka odehrávající se hlavně v jedné místnosti. Ale mě to bavilo. Jako fanoušek opravdových zločinů mě to oslovilo. Navíc bylo zajímavé sledovat, jak takový sériový vrah dokáže přemýšlet a Domhall Gleeson to zahrál naprosto skvěle. Má to zbytečné díly, tudíž by seriál mohl být klidně kratší, kdyby něco vynechaly, ale převažuje víc ta kvalitnější část. (01.02.2024)

Po prvních pěti vteřinách jsem byla skeptická (takhle v nové situaci opravdu panikaří, terapeut?), po pěti minutách se to prohloubilo (to pořád, terapeut, zapomíná, že je na řetězu?) a po pátém dílu mě vůbec nezajímá, jak se to vyvine dál, respektive mě na mém zdravém prožívání bytí aktivně zajímá to hlavně nedokoukávat. Je to pomalé, utahané, nedovtipné, repetitivní a nemůže mi méně záležet na tom, co se tam komu stane nebo nestane... Jediné, co mi stálo za pozornost, byly zatím herecké etudy mladého Gleesona. Teď si jdu zkusit spravit chuť Terapií pravdou, tak jen doufám, že je to dobrý nápad.*~ (04.02.2023)

"Terapie není vymítáni"... Uspokojivé psychologické rozpitvanie. Postavám vidíte do hlavy, alebo aspoň chápete tú snahu sa do tej hlavy niekomu dostať. Carell ako psychológ kladie otázky, ktoré dávajú zmysel a pri troche empatie každý vidí a chápe jeho myšlienkové pochody a kam tou svojou snahou smeruje a čím sa snaží práve prebudiť empatiu v niekom, kto ju zúfalo postrádá a kľučkovať pod tlakom v zdanlivo bezvýchodiskovej situácii. Je to minimalistické a na tom malom priestore je to najsilnejšie. A to až tak, že opustanie dialógov v priestore štyroch sien medzi štyrmi očami až narúša túto vybudovanú intímnu uzavretú atmosféru. Tá stráca na intenzite s pribúdajúcimi dielmi, postavami, odbočkami a hlavne s imaginárnymi rozjímajúcimi výletmi za spomienkami do Carellovej hlavy. Záver je síce vďaka tomu katarznejší, no na úkor nezáživnejším epizódam niekde uprostred. (27.10.2022)