Sofiin svet

Nevěřil bych, že se dají "světově nejžádanější dějiny filozofie" od Josteina Gaardera tak vizuálně převést do filmové podoby. I když je celý příběh "jen" o hledání místa jedince ve světě, tudíž se hodně filozofuje, tak tvůrci rozhodně nenudí. Navíc, na rozdíl od knihy, kdy jsem si interaktivní formy vysvětlování filozofie pouze představoval, film nabízí díky trikům plastičtější zpracování - například scéna ze starověkých Athén, kdy Sofie rozmlouvá s Albertem, který je průvodcem na videonahrávce, ale zároveň vidí "za roh", takže upozorní, že do obývacího pokoje přichází Sofiina matka. Jedna z úchvatných scén je Sofiino předčítání domácího úkolu a představy učitele a spolužáků, jak působí přírodní živly. Silja Storsteinová zahrála roli Sofie bravurně. Rozesměje neznalost norských školáků (patnáctiletých), kdy byl středověk. A tak Jana může napomínat kamarádku Sofii: "Sofie, přestaň už, přece nemůžeš být chytřejší než učitel." Mé čtenářské představy filmaři dokonale vystihli. (28.10.2009)

Zvláštní kombinace mnoha témat a přitom každé vám něco dá. Jedno vás poučí, druhé vás donutí ponořit se více do děje a celek místo chaosu působí uceleně a to tak, že po skončení filmu ve mě zůstal nádech něčeho zvláštního. Snad to by pocit ze skvěleho filmového zážitku a ještě nejaká ta myšlenka nad tím, kdo vůbec jsme... (20.12.2009)

Opěvovanou knižní předlohu jsem nečetla, ale film na mě zapůsobil jako milý způsob, jak přiblížit dospívajícím svět filosofie a historie. Hodně povedené bylo ztvárnění renesance, trochu mě zamrzelo, že mýty a pohádky zde byly jen povrchně zmíněny a hodně mě zamrzelo zjevné levicové zaměření autora (kapitola o ruské revoluci). Doufám, že moje dcera bude jednou tak zvídavá jako Sofie. (24.11.2011)

Nejde o to, že se mě film pokoušel (okatou, násilnou a zcela debilní cestou) vzdělat, i když mě nasralo samo o sobě i to. Hlavní průser byl v tom, že se tam člověk měnil na psa! Filmy přibližující nějakou tématiku populárně naučnou cestou (říká se jim tuším dokumenty) se mi nijak nepříčí, ale kurva, nemůžete přece žumpu přestrojit za film a navrch dát jakéhosi vlkodlaka nebo co. A konec, kde byl ještě navíc Pinocchio a celá ta jeho sebranka mě odrovnal natolik, že už jsem jen stál, hajloval a nepříčetně hulákal : "Do kundy! Do kundy, do kundy!" (03.10.2012)

Knihu jsem nečetla, ale věřím, že to bude velmi poučná pouť po všech hlavních myšlenkových proudech od Socrata až po současnost, podaná natolik zábavným způsobem, aby v mládeži probudila ten správný zájem o filozofii. Proto by bylo určitě mnohem lepší sáhnout právě po tištěné podobě, protože ve filmu je toto dobrodružné bádání zhuštěno opravdu jen do těch nejstručnějších náznaků, navíc snímek sám o sobě nenabízí nic výjimečného, co by ho nějak vyvyšovalo z průměru i když uznávám, že mi jak Sophia, tak Albert byli velmi sympatičtí. (21.02.2014)