Anatómia pádu

Nějak extra mě film nelákal a zkoukl jsem ho spíše pro rozšíření obzorů, ale vyklubal se z toho jeden z top filmů roku. Sandra Hüller zde vykonala za mě dost možná nejlepší výkon roku, jak mezi herečkami, tak herci. Ta preciznost v mimice a realistická lidskost, kterou do role dala je k neuvěření. Oproti Marriage story, což je poslední podobný film co jsem viděl, je to ještě více šedivé, méně romantizované a uměle vyhrocené v emocionálních scénách. Zde byly emocionální výbuchy tak dokonale vypointované, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Celkově byl film velice realisticky podán, hlavně v maličkostech a skvěle byla využita i jazyková bariéra. 2 a půl hodiny se mi zdály před filmem přehnané, ale byly využity na 100% a atraktivnost a realističnost dialogů zařídila, že to uteklo jako voda. Emoce na mě působily pokaždé když měly a nakonec i kapka štěstí se objevila. (24.01.2024)

Silné, intenzivní, zároveň však tak lidské. Velice dobře rozumím tomu, že snímek Anatomie pádu získal spoustu ocenění, včetně Zlaté Palmy v Cannes a má také několik nominací na letošní Oscary. Tento film si jej rozhodně zaslouží. Již samotná ústřední zápletka snímku je nevídaná. Spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samulem v osamoceném domě uprostřed francouzských Alp, kde vychovávají 11letého syna Daniela, který po těžké nehodě přišel o zrak. Když jednoho dne právě Daniel nalezne tělo svého otce nehybně ležet před domem, volá o pomoc svou matku, je však už pozdě, jeho otec je mrtev. Začíná vyšetřování, které má vyjasnit, zda šlo o nehodu, sebevraždu či dokonce vraždu. To co následuje, je strhující podívaná, která se každým okamžikem stupňuje. Výslechy, rekonstrukce činu až soudní líčení, které nám poodhalují pravdu o všech aktérech osudného skutku mě naplno pohltily. Nejlepší na tom všem je, že film nám neustále předkládá obě možnosti, jak mohl skončit Samuelův život a to bud vlastním či jiným přičiněním. Zejména to lze sledovat při soudním přelíčení, kde se k nám dostávají fakta, výpovědi svědků ale i různé hypotézy, co přesně se mohlo stát. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává Sandra, jenž jako jediná byla v danou chvíli doma. V tomto ohledu výtečným způsobem ztvárnila roli Sandry, Sandra Hüller, jejíž postavě jsem hodně věřil, to co říká, zároveň u ní vyplývaly napovrch jisté pochybnosti a problémy v jejich manželství. Pochvalu si jistě zaslouží také dětský představitel Milo Machado Graner jako Daniel, tak i další herci ve vedlejších rolích. Závěr filmu mohl být o něco lépe zpracován, ale ani to mi nezkazilo celkový filmový zážitek, který byl výjimečný, zvláště po emoční stránce. (10.02.2024)

Když na film nemáte moc peněz, tak z toho uděláte festivalovou záležitost, ať se na to aspoň někdo dívá. Poslouchat dialogy je místy utrpení, kamera až amatérské úrovně taky nenadchne a herci tu ani nemuseli být, neherci by tohle zvládli stejně dobře. (26.02.2024)

Pomalý, kupodivu s minimem emocí, precizní rozbor životního neštěstí ve světě ambiciózních umělců. (16.03.2024)

Nachystat mi Justine Triet "šokující" závěr (a že se jich několik nabízelo), šel bych nejspíš na 4. Scéna hádky je totiž zahraná a napsaná naprosto mistrovsky a dává vzpomenout na hádku v Manželské historii. Nejednoznačným závěrem si mě Triet spíš odradila, než získala. Sandra Huller tu sice předvádí skvělý herecký fýkon, ale ta severská odtažitost je tu někdy až hmatatelná. (28.05.2024)

Takhle to dopadne, když nezbydou prachy a Černého Petra si vytáhne střihač. Vyjde z toho dvou a půlhodinové (!), velmi, ale opravdu velmi pppooommmaaallluuu se odvalující (f)artové soudní drama, plné nekonečných, rohypnoloidních konverzací. Nic pro mě. (28.05.2024)

10/10. To je ode mě MASIVNÍ ano, kluci. Toto konkrétní dílo bylo zpracováno s pečlivou přesností a dodáno s velkou pečlivostí. Spadá do kategorie intelektuálně stimulujících procedurálních dramat, kde jistota pravdy zůstává nepolapitelná a konečný úsudek ponechává v rukou diváků.Ale víš co? Na výsledku soudu nezáleží. Způsob, jakým se Justine Triet noří do nejhlubších aspektů lidského bytí, je úchvatný. Zobrazení myšlenek, emocí a rozhovorů je pozoruhodně autentické a odráží to, jak se odvíjejí v reálném životě. Triet mistrovsky zahrnuje vrstvy základního významu, což umožňuje divákům dešifrovat implicitní sdělení. Je to opravdu skvělé.Vždy mě doslova fascinovalo, jak fungují mezilidské vztahy. A tento film se ponoří do spletitosti vztahů a předvádí ostré a dokonale propracované dialogy. Zejména dvě scény mi naskočily husí kůži a stáhly se mi hrdlo: když se Sandra a Samuel prudce pohádali a ta debata mezi Danielem a jeho otcem na cestě k veterináři. Tohle rozhodně není kino: to je život!Bezpochyby si zaslouží prestižní ocenění Zlatá palma.Výkon Sandry Hüller není ničím výjimečným, upoutá vaši pozornost od začátku do konce, takže není možné odvrátit pohled. A ano, je tak důležité mít další film se silným a dokonalým ženským výkonem. [57.KVIFF] (06.07.2023)

Výborné drama o rodinných vztazích, které se před divákem s každou nově zjištěnou skutečností proměňují. Jak moc si byli manželé blízcí, jak se podporovali, důvěřovali si? A co vina a odpuštění, výčitky svědomí, pocity beznaděje, vytržení ze známého prostředí? Nebo snad úspěch jednoho a zneuznání druhého? Co z toho všeho determinuje člověka ke zločinu? A stal se ten zločin? Spousta otazníků, ještě více spekulací a odpovědi v nedohlednu. O předvídatelnosti zde nemůže být ani řeč, protože netušíme, co a jak se vlastně stalo. Jen ten malý, téměř slepý chlapec se dokáže na situaci "podívat" a nastavit nová pravidla. "Když nevíme, jak se to stalo, ptejme se proč." Film stojí na strhujícím hereckém výkonu hlavní hrdinky. A ten chlapec (M. M. Graner) se jí autentičností a přesvědčivostí vyrovná. Opomíjím pár nelogičností, které by se v dramatu s krimi přesahem neměly objevit, resp. by se měly vysvětlit - zejm. předpoklad, že si člověk zvolí dobrovolný odchod ze života skokem z výšky druhého poschodí. 85% (19.10.2023)

Dobre natočená, priam až chirurgicky detailná  dráma o vzťavu v kríze, kedy postupné odvíjanie príbehu je pre diváka rovnako nepríjemné ako pre postavy, a na konci som bol rovnako vyčerpaný ako oni. Je to dosť smutný film, no určite by som ho odporučil. (24.10.2023)

Precizně zvladnutá práce procedurálního dramatu. Právní otázka je ve filmu řešena dopodrobna, což přidává na věrohodnosti, ale i na náročnosti snímků. Skvělý výkon herečky v hlavní roli nechá otázku vinny otevřenou po celý film a dokonce i po jeho zhlédnutí. Zasloužená Zlatá palma. (31.10.2023)

Asi jeden z nejlépe napsaných a zahraných filmů letoška, kterého jsem skrze žánr a stopáž nejprve obával, ale prakticky od prvních scén se mu dařilo tyto předsudky rozhánět. Má opravdu skvělé tempo, neustále nahazuje nové otázky a témata a postupně odkrývá mnohem detailnější a komplexnější příběh za celým případem. I za podpory fantastických herců jde kompletně na dřeň jednotlivých postav a skrze dechberoucí dialogové scény si pohrává s jejich psychologickou stránku. Filmu nechybí ani vynikající režie, která je vysoce precizní a je tak poskládaný způsobem, jemuž není příliš co vytknout. Z pár reakcí jsem vyčetl, že po emoční stránce jde o spíše chladnou záležitost, ale právě skrze skvělou výstavbu a gradaci scén či herecké výkony (kde Sandra Huller se svým filmovým synem naprosto excelují!) to ve mně hned několikrát pozitivně zavřelo. Obecně tak musím Anatomii pádu od režisérky Justine Triet extrémně pochválit, jde určitě o jeden z nejpovedenějších filmů letoška a po úspěchu v Cannes očekávám, že i v příštím roce na Oscarech bude po zásluze oceněno. (06.12.2023)

Anatómia pádu kladie viac otázok než odpovedí. Jeho hlavnou témou paradoxne nie je policajné vyšetrovanie potenciálneho zločinu, ale charakterová štúdia rozkladu manželstva. Dráma Justine Triet sa prevažne opiera o dialógy, zároveň však dokáže byť štylisticky ozvláštňujúca. V centre filmu však zostáva niekedy chladný, inokedy intenzívne prežitý výkon Sandry Huller. Jej herectvo funguje presvedčivo aj v najemotívnejších vrcholoch a nikdy neupadne do nezámernej komiky. (10.12.2023)

Od francouzských soudních dramat ( Vrahové pořádku, Verdikt ad.) se Anatomie... liší hlubším psychologickým rozměrem vztahu mezi obětí a podezřelou i jejím malým synem, jenž se musí vyrovnat se ztrátou otce a rizikem, že ztratí i druhého z rodičů, pokud bude odsouzen. A zjistí, že matčin (a tím pádem i svůj) osud může také trochu ovlivnit.... (25.12.2023)

Sterilné, rozvláčne a málo uveriteľné, vrátane akejkoľvek verzie príčin úmrtia, dospelého uvažovania jedenásťročného dieťaťa, nerozvedenej psychológie postáv a príbehu, ktorý by vydal na štyridsaťstranový paperback. (07.03.2024)

Tentokrát souhlasím s odbornými porotami a filmovými kritiky. Tato anatomie tříčlenné rodiny byla hluboká, kultivovaná a velice poučná. Ještě nevím, co přinesou Oscary, ale pro mně nejlepší film loňského roku. Mužští diváci se s tímto názorem povětšinou rozcházejí. (09.03.2024)

Zajímavý počin. Zápletka sice není bůhvíjaká, ale ta civilní a velmi realistická režie mě dostala. Z herců jsem neznal vůbec nikoho, ale nevadilo to. Naopak. Bavila mě hlavně rekonstrukce pádu. Samozřejmě se vytahují různé sračky z osobního života. Zaznamenaná hádka je jak ze reálu. Připadalo mi to, jak kdyby syn vytrhnul matce trn z paty. Pochopil jsem ale, že to byl záměr. Chválím. Jo a parádně zahrál pes Snoop! (12.03.2024)

Psychologicky propracovaná nuda. Dloooouhá nuda. (25.03.2024)

Subtílny pád jedného manželstva spolovice sa odohrávajúci na mieste činu, spolovice v súdnej sieni. Presná, miestami dokumentárna kamera a minimalistické herectvo tomu veľmi slušia. Len, prosím vás, nečakajte uspokojujúco rozuzlenú detektívku, ale skôr procedurálnu štúdiu.         85 % (04.04.2024)

60% (30.06.2024)

Jsou filmy, které jsou zábavné, plné emocí a člověk se od nich nemůže odtrhnout. No a pak jsou filmy, které jsou naopak prázdné, ubíjející a o ničem. To se přesně povedlo Anatomii pádu. Místo toho, abychom viděli snímek, v němž má každý detail svůj význam, musíme se naopak potýkat s tím, že většina scén ve filmu smysl vůbec neměla. Jde vlastně o takovou nesourodou změť různých dialogů, která následuje právnickým mišmašem, který si tvůrci dovolili označit za "soudní proces". Když už tedy člověk po tomto neuvěřitelném zklamání čeká alespoň nějaké zajímavé vyvrcholení, příběh končí jako Rozmarné léto. Lze tak maximálně ocenit, že herecký výkon Messi se skutečně povedl. (05.07.2024)