Americké Psycho

Poté, co jsem dočetl knižní předlohu Breta Eastona Ellise, jsem si po delší době pustil i filmové zpracování, které jsem díky znalostem z knihy patřičně docenil. Po přečtení knihy jsem si film vychutnal ještě více, je opravdu skvěle poskládaný a dočkáme se v něm spousty dialogů, které jsou doslova totožné s těmi knižními. Kniha je psána jakoby formou deníku a díky tomu také působí tak chladně a zobrazuje postavu Patricka Batemana jako naprostého sebestředného psychopata, kterým také je. Na filmu cením to, že se zaměřil převážně na psychologii hlavní postavy, kterou dle mého názoru vystihl dokonale. Kniha je kontroverzní zejména podrobným popisováním vražd, sexuálních hrátek, kanibalismu a dalších různých zvrhlostí. To ovšem ve filmu nehledejte, v tom je kouzlo knihy, a proto jsem rád, že ve filmu moc násilných scén není, protože bych nechtěl vidět jak by to dopadlo, kdyby se tvůrci snažili filmem šokovat a pokusili by se vyobrazit brutální násilí. Zde se více hodí tato sonda do mysli psychopata a lépe tady vyzní jen určité náznaky, jako například hraní si s pramínkem vlasů oběti, kterou den předtím pozval do svého bytu, než kdyby to bylo postavené na brutálních scénách. Takhle se jedná o one man show v podání Christiana Balea, který se do role Pata Batemana náramně hodí a jeho herecký výkon je úctyhodný. Kniha je napsána velmi chytře, střídají se v ní vražedné pasáže s kapitolami, kde se prakticky nic neděje a řeší se jen jaká vázanka se hodí k tomu a tomu obleku a kdo spravuje čí účet, ovšem jako celek to vše do sebe krásně zapadá a opravdu vám to přijde, jako když čtete deník psychopata. Jeho vnitřní pocity, představy, nálady a nakonec i samotné činy, které jsou v knize popisovány, může plno lidí považovat za pouhou snahu šokovat anebo jim to může připadat jen jako nechutný a ubohý román pro zvrhlíky od zvrhlíka, ale tak to není. Kniha odráží realitu a skvěle vykresluje chování určitých lidí a ukazuje, že mezi námi žijí i takováto individua. Ellis uhodil hřebík na hlavičku a jeho dílo považuju za masterpiece a to samé si myslím i o filmovém zpracování. (20.05.2018)

Christian Bale coby novodobý Ted Bundy (a jehož rovněž neopomene zmínit v jednom ze svých hloubavých proslovů:) exceluje v jedné ze svých prvních velkých výrazných rolí. Jeho kreace narcistického, metrosexuálního, chladnokrevného a psychopatického fešáka Patricka Batemana je úchvatná a pro mě se jedná o jednu z jeho nejvýraznějších a nejlepších rolí. Bateman je charakterní chlapík s osobitým stylem. Spousta nezapomenutelných brutálních a černým humorem obdařených scén (Bateman obdařuje okolní osoby svou hudební naukou či rezolutními názory, divoká honička s motorovou pilou, Paul Allen v bytě a "akce" s pláštěnkou a sekerou či kultovní scéna s vizitkami). To vše je doplněno o stejně laděné vtipné hlášky. Podmanivá hudební stránka i songy, zejména parádní "Hip To Be Square" od Huey Lewis and The News dodává filmu ten správně krvavý "říz." Jako Batemanovi kolegové z Pierce & Pierce skvělí Jared Leto, Josh Lucas či Matt Ross. Zde jsem také prvně zaznamenala zajímavou tvář Chloë Sevigny. Ale dost věcí pro mě zůstalo nepochopeno, zvláště závěr. Dle internetových reakcí je zřejmě na samotném divákovi, aby si příběh i jeho závěr interpretoval vlastním způsobem."Zatmělo se mi před očima. Ten typ, ten tisk, ten papír. Ježišmarja, on má i vodoznak!", "Musím vrátit videokazety." :) (08.05.2006)

Kritika povrchnosti životního stylu a pokřivených hodnot biznismenů z Wall Street, střižená do zábavného slasher thrilleru s podtóny černé cynické komedie. Baleovi role sociopata sedí na jedničku, film dobře vypadá a je svižně sestříhán, ale působí stejně povrchně a chladně jako kritizovaný subjekt. Třeba sexuální scény překvapí otevřeností, ale nejsou tak osobní a hlavní postavu definující, jako třeba ve Studu. Spíš jen chtějí překvapit a šokovat ve vodách hvězdně obsazeného mainstreamu. (30.06.2021)

Po dvou letech od první projekce konečně nastal čas pro napsání komentáře, jehož iniciačním faktorem bylo přečtení vynikající předlohy Breta Ellise a následná třetí projekce samotného filmu. Mary Harron se s námětem poprala vskutku velmi dobře. Celý film se velmi striktně drží knižní předlohy, krom několika málo změn v přehození či propojení některých scén. Je samozřejmé, že nespočet výjevů a dialogů nemohl být zahrnut, ať už pro omezený čas pro převyprávění, tak i pro svou násilnost a obscénnost, které přeci jen film nedokáže tak dobře nastínit jako psaný text, tedy alespoň si neumím představit jak je na plátno věrohodně přenést. I to má však své výhody a film dává, oproti knize, diváku mnohem více prostoru pro vlastní představivost v domýšlení si jen naznačených scén, propojování detailů a snad i vyvozování některých závěrů, zvláště v poslední scéně filmu, kdy nám obraz poskytne trochu jiný pohled na celou situaci a snad i naznačí něco víc. Americké psycho je opravdu pozoruhodným počinem, s tajemně silnou přitažlivostí, jež je zapříčiněna snad chladnou bezcitností hlavního hrdiny, kterého dokonale zahrál Christian Bale a tím si v mém žebříčku konečně vydobyl čestnější pozici, než jakou dosud zastával, tak i netradičním filmovým zpracováním, které se už ale dá přičítat spíše předloze, čímž mám na mysli nejen téměř absenci seznamování se s hlavními postavami, i když se nám může zdát, že postupem času do jejich mysli alespoň trochu pronikáme. Problémem se strávením filmu by diváku mohla způsobit jeho forma, která vyzní trochu odcizeně, snad jako pouhé náhodné a nezúčastněné přečtení si několika stran z deníku mladého zbohatlého makléře z Wall Street, příběhu, který by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, i když možná v méně kontroverznější podobě. Chybí nějaká intenzivněji viditelná myšlenka, která by v konečném souzení mohla poskytnout jakési zadostiučinění, morální vyústění a odnesení si „něčeho“ víc. To ale právě činí v mých očích z filmu to, čím je a čím se nakonec stává. Nechá nás o sobě přemýšlet, o dobru, zlu, světě, životě, nudě, penězích etc. a nepodstrkuje nám žádné vlastní závěry. Už od první projekce jsem si tento snímek oblíbil, ale musím přiznat, že po knize se můj pohled výraznou měrou změnil, ne snad v chápání roviny příběhu, ale spíše v prohloubení výsledného pocitu, snadnějšího „proniknutí“ k hlavnímu hrdinovi. Za nemalou zmínku stojí i perfektní hudební doprovod a popravdě, kdo by si po filmu rád nepustil Hip to be square (Huye Lewis and The News), či Sussudio (Phil Collins). Přesto hodnocení neměním, jelikož si troufám tvrdit, že i přes vynikající hereckou i technickou stránku bych si dokázal představit film ještě o chlup lepší. konec komentéře // (poznámka pro osobní potřebu, není součást kometu, takže už to nečti!!: zvláštní, že konkrétních scén jsem se skoro nedotnul, ještě upravit a promluvit s Vojtou) (09.05.2010)

Sonda do mozku jistého živočišného druhu z Wall Streetu, který se vyžívá v drahých společenských oblecích, zásadně značkových věcí, plácá na sebe všelijaké mentolové, hydratační a peelingové masky, pravidelně navštěvuje solárka, v okruhu svých přátel žvaní o ničem a vydává to za seriózní hlubokomyslé úvahy. Jeho měřítkem úspěšnosti je mj. vzhled jeho vizitky, kterou rád poměřuje se svými stejně postiženými kámoši a aby byl free a cool, chodí na párty šňupat koks. Ve skutečnosti je tak znuděný svojí citovou prázdotou, že se baví celkem "originálním" způsobem - zabíjí. Z těch myšlenkově prázdných kravaťáků je někdy člověku tak na blití, že ty vraždy v porovnání s nimi nejsou ještě tak zhnusující. A abych řekl pravdu, ty vraždy jsou na celém filmu to nejméně zajímavé. (14.07.2003)