Úsmev

Stejný úsměv máme, když madam Pekarová-Adamová mluví o cenách energií a o svetrech.  Nutno říci, že film mě dvakrát vylekal, což v době, kdy si člověk přečte zprýávy ze světa i domova a následné z toho šoku potřebuje 8 hodinové relaxační cvičení rozhodně není marná bilance. Mě se film líbil, zápletka byla zajímavá, příjemně mě taky nebylo v této době sice standartní pocit, ale u filmového napínáku je to velký plus. Chování hlavní hrdinky nějak neřeším, už jsem zažil teda mnohem blbější, nevím jak bych se choval, kdyby se na mě někdo pořád pitomě usmíval, ale dost možná podobně. Jediný co to posralo, byl závěr, mě přišlo že sami tvůrci nevěděli jak z toho ven, ale jak řekl klasik "je třeba zapojit mozek" a kdyby na to šli přes linii vlastního vědomí od začátku do konce, bylo by to lepší než skluz do béčkově směšnýho závěru. (27.09.2022)

Ten film je SICK. Musím uznat, že je to nepříjemné od začátku do konce a to, jakým způsobem film buduje atmosféru, využívá hudbu a hraje si s divákem, je rozhodně pozoruhodné. Díky tomu všemu jsem i rád ignoroval všechny ty nelogické momenty. Jen asi nikdy nepochopím, proč 90 % hororů musí v závěru sklouznout k lacinosti a pohřbít zbytek filmu - tady se to finále nepovedlo ovšem fakt fest. Přesto si myslím, že by se Smile mohl časem stát poměrně slušnou kultovní klasikou a pokud by vzniklo další Scary Movie, tak myslím, že by tenhle snímek mohl být první na ráně. :) Námět je opravdu cool, je to zapamatovatelný, kontroverzní, strašidelný a určité segmenty nemají dokonce daleko k dokonalosti. Kdyby se to k závěru tak nepřekombinovalo, tak jdu rozhodně výš. (07.11.2022)

Mom, come pick me up, I'm scared. Ne že by to nebylo předvídatelné nebo nepřipomínalo další (a někdy určitě lepší) filmy, ale pořád jsem měla dojem, že je vše na správných místech a že mi temná ruka mačká srdce uvnitř hrudního koše. Kupříkladu It Follows je určitě nadřazený po umělecké stránce, nicméně síla Smile spočívá spíš v brilantním tematizování mentálního (ne)zdraví a zrcadlení povědomých patologických projevů ve stejně povědomých prvcích hororového žánru. Sosie Bacon odvedla velmi dobrou práci při promítání vnitřních muk na tělesnou schránku zvenčí. (17.01.2023)

Vytváří si to skrze kameru a střih celou dobu ten správně paranoidní hororový prostor, kde se něco může objevit v lecjaké formě prakticky kdykoli a kdekoli, takže jste z toho celkem příjemně na prášky i když se nic zvláštního neděje. Celou dobu to navíc naznačuje, jak je to formálně nejpoučenější horor všech dob, který vás stále vodí do slepých uliček a hraje si. No a pak, když se má lámat krystal, tak nevymyslí nic lepšího než tu nejprimitivnější, nejdebilnější, neohranější lekačku od vynálezu zvuku. Proč si ten film tak ubližuje? To, že jsem po dokoukání zjistil, že vlastně nechápu o čem to bylo stále nevím jestli mám dát na vrub snímku nebo sobě, takže to nechám ležet. (11.01.2023)

Smile nadväzuje skôr na sedemdesiatkové a osemdesiatkové psychologické kúsky typu The Changeling, Entity alebo Sentinel, než na súčasnú hororovú vlnu určenú primárne pre teenagerov. Už od začiatku je zrejmé, že tempo bude pomalé a hlavná postava má už spomienky na strednú školu trochu vyblednuté a zároveň nejde o klasickú pohľadnú superhviezdu. Osobne mi trochu prekážala snaha o mytológiu podobnú Kruhu a It Follows, pretože mám dojem, že by úplne stačilo, ak by išlo iba o vízie spôsobené traumou z detstva. Pričom by ani hororových prvkov neubudlo. Taktiež je pomerne skoro jasné, čo chce film povedať. 70% (28.03.2024)