Prohlídka (E07)

Rozhovory sú pomerne zaujímavé, akože inteligentné, akože všetci čo berú kokes sú najmúdrejší a ľudia čo drogy neberú nemajú ani štipku inteligencie a samotný záver je tiež pomerne zvláštny, ale je to natočené veľmi dobre, v ponurej a solídne chladnej atmosfére s očakávaním čo z toho nakoniec bude. Síce jeden zo slabších kúskov tejto série, ale napriek tomu stále na pomery Netflixu nadpriemerný počin. (28.10.2022)

Poviedka, aj tá filmová by mala mať nejakú pointu. Táto nemá. Zbytočne ukecané - bez toho, aby sa vyslovene o niečom rozprávalo, postavy nespoznáme a každá z nich je v tom svojom prejave značne neznesiteľná. Do toho finále pôsobí smiešne. A aj to prebudenie monštra. Čo ja viem. Neveril som tomu. Čo na tom, že to má fajn atmosféru a štýl. Hodinu sa pozeráme na prázdno bez zmyslu a hĺbky. A konči to v zásade veľmi lazy vyústením. Zatiaľ najhoršia poviedka z celej série. (17.03.2023)

Exkluzivní šílenost. Panos Cosmatos mě po Mandy a tomto příběhu přesvědčil, že je šílenec. Nicméně stylový šílenec. Do Kabinetu kuriozit přispěl svým příběhem, který stylizuje do temných osmdesátek, přidává darkwave hudební podkres, tmavé, ale pastelově barevné filtry a k tomu vypráví psychadelický trip s nechutnostmi, jak vyšitými z filmů Johna Carpentera. První epizoda z Kabinetu kuriozit, u které jsem na konci vůbec nevěděl, jak jí ohodnotit. Nakonec jí ale nemůžu upřít fakt, že mě zaujala. (24.11.2022)

Kdyby to nějak dávalo smysl, nebo to třeba mělo pointu, tak by to bylo dobrý. Takhle je to výsměch divákovi. Od začátku předvídatelný a plochý, hercům je to celý úplně jedno a jen tam tak seděj a odříkávají, co se po nich chce. Jak tohle někdo může zaplatit? Proč? Za co? Asi za ty skleničky z Blade Runnera... Je tam pár svěžích záběrů a hodně špatně podaný užití marihuany a kokainu... (18.01.2023)

Vizuálně a hudebně velice vydařený díl ale příběh se nekoná. Místo toho je tu jakási bizarnost, snad výplod nevydařeného psychedelického tripu, na který se sice dobře kouká ale který je ve výsledku bohužel o ničem. Někdo si na tenhle styl potrpí a zcela se s ním spokojí ale pro mě je příběh zásadní, zvlášť potom u povídek, kterým divák, jako já, tu ujetost a bizarnost odpouští jenom proto, že čeká v závěru na neskutečně promyšlený zvrat, kdy všechno, co mu doposud unikalo, zapadne do sebe a bude moct ještě hodiny po promítání uvažovat nad nesmrtelností chrousta, což se tady ovšem nekoná a v závěru je pak takový divák pouze nasraný na takového režiséra. A to tedy jsem. Proto dávám jednu hvězdu za hezky ozvučený obrázek, který jsem se hodinu zkoumavě pozoroval, abych nakonec zjistil, že jsou to jen barevně počmárané dveře od hajzlu. 1/5 (28.02.2023)