Príbeh z Bronxu

Oceňujem De Nirov skromný príbeh z prostredia kriminality, v ktorom si vonkoncom nepotrpel na scorseseovské cynické maniere plné čierneho humoru, ale vsadil na jednoduchý vzťahový trojuholník "otec-syn-gangster", ktorý je vzájomne prelínaný a pútavý. Pozdáva sa mi, že De Niro kontrastne vykresluje mafiánsky svet očami naivného dieťaťa a triezveho dospelého a zároveň aj do postavy mafiána (v tomto prípade skvelého Palminteriho), - ktorý je v predstavách diváka automaticky spätý s vulgárnym slovníkom a chladnokrvnou náturou - vdýchol náznak ľudskosti a charizmy. (25.08.2011)

Kdybych neznal jméno režiséra, tak bych zkusil tipnout Scorseseho v lehkém módu. Určitý vliv je tam cítit. Na nejlepší mistrovi filmy to sice nemá, ale De Niro ukázal, že umí i za kamerou. Jeho filmový syn mu je tak neskutečně podobný, až se nechce věřit, že nejsou příbuzní. Snad v žádném jiném snímku není k vidění tolik scén s couváním autem. (26.02.2020)

De Niro ve své prvotině nikam nespěchá. V uličkách a bytech newyorské chudinské čtvrti Bronxu šedesátých let zatím lidé prožívají nejrůznější příběhy. De Niro vybral ten, který nás zavádí do rodiny autobusáka Lorenza a který vychovává a bezmezně miluje devítiletého Calogera. Právě jemu vražda za bílého dne a „dobrý skutek pro zlého pána“ paradoxně poslouží, aby se dostal pod ochranu místního mafiána Sonnyho. A jeho vliv na mladého hocha sílí. Na De Nirovi je znát, že pečlivě sledoval a poslouchal rady velikánů Leoneho nebo Scorseseho. I když pomalým tempem, přesto předkládá působivý příběh podle divadelní hry Chazze Palminteriho (který výborně ztvárnil Sonnyho), nesoudí, nehodnotí, jen vypráví a sklání poklonu místu, které tak dobře zná. Cením si také toho, že se De Nirův film neroztříštil pod nánosem desítky vedlejších postav (což se u daného žánru poměrně často stává), ale soustředí se výhradně na ústřední trio.. Silné charaktery, slušné dialogy, výborná atmosféra a hudba, skvělí herci, sympatický humor (sázkař-smolař přijde na dostihové závody) i mírná škobrtnutí (místy klišé nebo tu a tam až příliš optimistické vyznění některých scén).. Moc dobré!! (13.01.2012)

Jsou režijní debuty úspěšné, pak méně úspěšné, krachoidní a radši nevzpomínané. Občas přibude překvapivě dobrý a leckdy špičkový. A právě ono poslední slůvko je tím, které se nelépe hodí k De Nirovu prvnímu režijnímu počinu. Sám tentokráte ztvárnil roli obyčejného otce od rodiny, muže na té takzvané správné straně zákona, který ctí zavedená pravidla a rodové tradice a straní se osidel mafie, které v jeho filmové kariéře formovala z charakterního herce legendu stříbrného plátna. A právě mafie do sebe pomalu absorbuje duši a mysl jeho synka (Francis Capra & Lillo Brancano). Do trefně a realisticky střiženého prostředí se tak začíná rozvíjet spíše emocionální souboj dvou mužů o jeho budoucnost, jeho budoucí život. Zlého pana mafiána si vystřihl Chazz Palminteri, jehož postava oduševnělého a rozumy hýřícího gaunera je v jakési mírné opozici vůči agresi a brutalitě okolí v němž vládně ocelovou pěstí. A právě kolize názorů, spletenec dějových nitek, které přehazují dospívajícího kluka jako horkou bramboru od otce k příteli gaunerovi, nastane v okamžiku, kdy je citová hladina nejvypjatější. Za využití dobové hudby, kterou si komentovat odpustím, neb mi nepřísluší hodnotit legendární písně, se podařilo De Nirovi navodit autentickou atmosféru městských čtvrtí, kde záleželo na barvě pleti a gangu z něhož pocházíte. I za využití surové a hrubé kamery (kameraman Reynaldo Villalobos), rozvážného střihu a lidským okem vedené stylistiky záběrů dodává tomuhle filmu jeho vlastní osobité charisma. Jak Palminteri tak De Niro jsou prototypy skutečných mafiánů, v rysech tváře ostří a chladní, ale přesto jako uhlazení elegáni. Jejich herecké kreace a kreace všech ostatních postav jsem shledal takřka bezchybnými, ač je tu Robert přeci jen trochu zastrčený. Dialogy držící se mluvy mafie a gangů, hlášky co mají říz a nebo morální dopad. „Byl bych radši, kdyby se mě báli. Strach vydrží dýl než láska.“ Příběh z Bronxu je emocionálně silné drama, plující po vlnách agrese a nenávisti, až po přístav lásky a procítěného smutku. Proč dávám 5 hvězdiček? Protože tohle je místní maximum a i když mě film i napodruhé dokázal oslovit, neznamená to, že musí oslovovat stejně i vás ostatní. Pro mě je to gangsterka ze života s lidským pohledem na věc. Už můžete vypnout televize a jít spát. (07.12.2004)

Já miluju gangsterky, a když jsem viděl plakát k tomuto filmu, tak jsem si pomyslel, že to vypadá na zajímavý snímek, kde Robert De Niro půjde proti Chazzovi. Jsem rád, že jsem se spletl a A Bronx Tale není až taková gangsterka a hlavně není to tak předvídatelný film, jak by se podle plakátu mohlo zdát. Protože tento film je dokonalý. Atmosféra se povedla na jedničku, casting na jedničku s hvězdičkou a herecké výkony všech zúčastněných jsou minimálně na deset takových hvězdiček. Když si vezmu, že tohle je debut jednoho z nejlepších herců co kdy žil, musím jen říct "páni". Vypadá to, že Robert přeci jen něco pochytil od Martyho a to je jen dobře. Celý film je vyprávěn s takovou lehkostí, že po skončení filmu vám přijde, že vy jste v Bronxu opravdu byli. Že jste opravdu jeli v autobuse, který řídil Lorenzo, že jste seděli s Calogerem na schodech a že jste napodobovali a hlavně s obdivem sledovali Sonnyho. U některých filmů zde píšu, že se na ně za nějaký čas určitě podívám. Na tento film se znovu podívám tak do měsíce, a pokud i napodruhé na mě zapůsobí tak, jak poprvé, není co řešit a budu zase po pár letech měnit svou top desítku. Roberte, geniální práce. Klobouk dolů, všechny palce nahoru. 100 %. UPDATE: Je tomu přesně měsíc, co jsem film viděl znovu a stejně na něj pořád myslím. Více snad není třeba dodávat. TOP 10. (22.07.2012)