Príbeh z Bronxu

"Jestli se nenatáhne a nevystrčí ti pojistku, abys mohl nastoupit, tak to znamená, že je to sobecká svině a všechno, co jsi viděl je jen vrcholek ledovce." Díky za radu, hned jí dám kopačky. Jinak ovšem pod hrozbou useknutí některého z mých oblíbených prstů jsem ochoten přiznat, že mafii nevnímám jako terno pro svou zemi, mafiánské filmy nijak zvlášť nemusím a úvodní nekonečné představování všech zainteresovaných Johnů Tkaniček považuju za jednu z nejotravnějších filmových zaběhlostí. Když jsem se však touto pasáží zdvořile pronudil, tak musím přiznat, že k nabídnutému příběhu zmateně dospívajícího Calogera, filozofického mafiána Sonnyho i nekompromisně poctivého otce Lorenza, nemám takřka žádných výhrad. (24.01.2012)

Velmi pěkný film, který nad ostatními vyniká hlavně silným příběhem a precizní hudbou. Musím říct, že ze songů, které ve filmu zazněly mám radost, protože jsou přesně dle mého gusta. Rovněž však je příběh vysoce poutavý a musím říct, že se ubíral zcela jiným směrem než jsem si troufl očekávat a než už jsem mnohokrát v podobně laděných filmech mě tu smůlu vidět. Robert De Niro ukázel, že není pouze špičkový herec, ale také obstojný režisér. Plný počet nedávám pouze proto, že je film docela dlouhý a v určité fázi ve druhé polovině, to bylo rozvleklé příliš a chvílemi to prostě nebylo ono. A 3* nedávám proto, že zde bylo několik zcela nečekaně vysoce vtipných momentek. Takže bych si svoje hodnocení dovedl představit někde na 4*. P.S. Český dabing není úplně zlý. (19.05.2012)

A půl. K dokonalosti mi k tomu až možná příliš neseděl dabing hlavní postavy v podání Filipa Švarce, která nás celým filmem provádí. Takže ta chybějící "hvězdná půlka" je za to. S tímto filmem jsem si plně uvědomila rozsah významu, který díky mistrovské trilogii Kmotr, zcela změnil mé vnímání a pohled na gangsterské filmy. Je vidět, že Bobby De Niro tyto postavy nejen excelentně často ztvárňuje, ale také se v této tématice díky tomu brilantně vyzná. V Příběhu z Bronxu mi obdivuhodným způsobem předvedl své filmařské umění za famózní scénáristické práce Chazza Palminteriho. Ten zde také zastával tu nejdůležitější hlavní postavu a vedle De Nira mě naprosto ohromil. Ten mafiánský chlapík byl tak charizmatický, že i já bych zřejmě nebyla schopna odolat mu. Postavu synka skvěle ztvárnil sympatický, pohledný mladík jménem Lillo Brancato. Film obsahuje spoustu silných a působivých scén. Mrazilo mě po celém těle při scéně, kdy nezbední hoši napadnou své černé spoluobčany projíždějící "jejich" čtvrtí na kole a jako hudební doprovod při jejich násilných skutcích zaznívá píseň Night In White Satin. To jsem vážně měla husí kůži po celém těle. Příběh z Bronxu není na tuto tématiku tolik násilný a brutální, jak většinou bývá, neodehrává se přímo v srdci neúprosného gangsterského doupěte, je situován kdesi na předměstí, a ne do velkých měst a toho opravdového, černého podsvětí, kde jsou ta "velká zvířata." Příběh z Bronxu je spíše příběh o jednom pracujícím otci, který se snaží svého zvídavého syna uchránit před nebezpečným prostředím a světem, kterému ještě nemůže rozumět. A především před jedním "Velkým mužem." Synek je však příliš přitahován tím elegantním mužem v obleku a jeho společníky. Vydává se na cestu, o jejíchž nástrahách a možnostech ještě nemá ani tušení. Film líčí tento nebezpečný svět, jaký opravdu je, aniž by jím protékaly potoky krve. Zároveň do něj zapracovává téma rasových problémů a rodiny. Chlapec se jednoho dne zachová správně k nesprávnému člověku. Ten mu jako výraz díků podá ruku, jejímž uchopením mezi nimi vznikne silné pouto, které mu začne utvářet celý jeho budoucí život. Ač byl Chazz zřejmě nečistou postavou, tak na mě zapůsobil velmi kladně. Jeho rozmluvy, myšlenky a životní názory na okolí, jeho postavení a život na mě velmi zapůsobily. Také díky tomu jsem z něj měla dobrý dojem. Něco jako správný gangster:) Takže, Roberte, velké díky za tento zážitek. (11.08.2010)

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)

Bravurní mafiánské drama, které se ubírá velmi netradiční, za to zajímavější cestou. Prostředí Bronxu sedmdesátých let je vykresleno perfektně, stejně jako charaktery všech postav. Chazz Palminteri, jakožto "bůh" Bronxu, hraje s velkou jistotou a přesně do své role zapadl. O tom, že Robert De Niro je skvělý herec ví jistě každý, ale to že je i výborný režisér nám dokázal hned při svém režijním debutu. Ještě bych vyzdvichl miniroličku pro Joe Pesciho, který je právem považován za jednoho z nejlepších vedlejších herců všech dob. I když Příběh z Bronxu není známý jako Kmotr či Mafiáni, tak rozhodně mohu všem jen doporučit, neboť se jedná o prvotřídní mafiánské drama................ (17.06.2008)