Príbeh z Bronxu

De Nirova prvotina předčila myslím očekávání všech fanoušků tvorby Martina Scorseseho. De Niro mistrovi jistě často hleděl pod prsty a tudíž se Příběh z Bronxu nese v již vyšlápnutých kolejích. Není to ale myšleno v negativním smyslu. Pan De Niro rozehrál vynikající partii, ve které se setkáváme se spoustou vyjímečných postaviček, nechybí oblíbená představovačka Kdo je Kdo. Hudba potěší, stejně jako rolička Joe Pesciho. Pro mě se Příběh z Bronxu řadí jen o něco málo níž než nepřekonatelní Mafiáni. Geniálního žolíka pro svět filmu představuje objevení Chazze Palminteriho. (12.10.2007)

Jak to ten Robert De Niro dělá, že mě vždycky posadí na prdel prostě nechopím. Tenhle film je jeho režisérský debut, takže se přeci jen nečeká úplná špička, přesto po skončení filmu mě bylo hned jasný, že jsem viděl úplnou špičku. Vždycky se mě hrozně těžce popisuje to co se skrývá pod slovy "bylo mě u toho filmu krásně". Už ten záběr na svítící okno ve třetím patře v chudinské čtvrti Bronxu je naprosto kouzelnej. K postavě táty, kterou tak dokonale zahrál Robert De Niro můžu říci asi jen tolik, že to byl táta s velkým T. Obyčejný řidič autobusu, který je mých očích větším hrdinou a frajerem než Rambo a Bond dohromady. Celá ta atmosféra tehdejší doby v Bronxu byla vyprávěna srdcem a z takovým citem, že jsem měl po skončení filmu pocit jako kdybych se právě vrátil z bytu ze třetího patra z jedné ulice v Bronxu, kde jsem svůj čas trávil pod lampou s mafiánem Sonnym, seděl na chodníku s Lorenzovým synem Calogerem a jezdil v autobuse, který řídil Lorenzo. Vynikající režisérský debut a moc krásně vyprávěný příběh z Bronxu udělá i z podzimního sychravého večera mimořádně laskavý čas. (11.11.2007)

Poutavý a smysluplný příběh z Bronxu šedesátých let, kterým nás provádí režijní debutant Robert de Niro poháněn velice silným scénářem, poutavou muzikou a excelentní atmosferou, kde černoch s bělochem v jedné ulici nedokáže vydržet ani minutu a právě v této ulici probíhá život jednoho malého kluka, který zachrání mafiánského bosse výborně zahraného Chazzem Palminterim, který stojí i za samotným scénářem. Sice je ke konci příběh průhledný až hanba, ale i tak je natočený se vší vervou a odvahou, že si zaslouží stát mezi ostatními veledíly odehrávající se v mafiánském prostředí Ameriky. --- Jak bílej chleba... a teď jsou z nich topinky. (21.03.2007)

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)