Cigáni idú do neba

V onom romantizujícím vykreslováním cikánského života ve filmu Cikáni jdou do nebe vidím jistou paralelu s dobrodružnými filmy z Divokého západu. Stejně jako indiáni ve westernech (potažmo easternech) i Romové v tomto příběhu stojí na kraji společnosti, avšak v jejich způsobu života je cosi vznešeného, ať už se jedná o jejich vztah ke koním, ke svobodě, či k sobě samotným. Na filmu mě nejvíce upoutaly výrazně estetizované záběry, které mnohdy hraničily s kýčem, hudební výstupy a kostýmy. Zároveň však některé scény oplývají poměrně chaotickým střihem, který mi stěžoval orientaci v prostoru a samotný závěr mi přišel vyloženě hloupý ve své urputné snaze o stvoření velké tragédie. (09.01.2011)

Báseň o slobode a láske. Je to zvláštny svet radosti, ambícií a túžob. Film sa veľmi zameriava na atmosféru. Vo filme je veľa cigánskej muziky, ktorá bola historicky zaujímavá a mnohé pesničky bolo radosť počúvať. Ako zobrazenie miznúceho spôsobu života tento film funguje dobre. Je to dobre premyslený umelecký zážitok, ktorý je dosť strhujúci. 8/10 (30.01.2022)

Silně romantizující záležitost, která nemá s tvrdým životem kočovných Romů na přelomu 19. a 20. století mnoho společného. Je to vlastně kostýmní film, který vedle milostné historky ve stylu Carmen staví na tradičním romském folklóru a myšlenkových stereotypech, které gádžové o Romech mají. Na druhé straně je to slušný film s kvalitní kamerou, střihem a atmosférou. Holky jsou hezké, z jednotlivých scén čiší vášeň a pěvecké i taneční výstupy nepostrádají přitažlivost. Celkový dojem: 60 %. Je to jeden z mála sovětských filmů té doby, který díky tématu nestárne a není na něm znát ten ideologický balast, kterým se sovětská tvorba dlouhodobě vyznačovala. (07.03.2009)

Filmu jsem se vyhnul, když byl "nový" (Rusové, Cikáni, Gorkij - to šlo příliš dobře dohromady), teď jen letem světem pro orientaci. Film socialistického romantismu má snad všechny vady, které vizuální příběh může mít, od jizdy na koni až po čarovnou lásku. Osvědčené romatické prvky se nasypou do osudí, a pak se jen tahá - samozřejmě se mezi to vloží "něco méně obvyyklého". Písničky z někdejší Bessarabie jsou ovšem chytlavé a tak - jako muzikál je to přece jen únosné (opravdu jsem přepínal od písničky k písničce). (25.06.2019)

Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit. (26.06.2006)