Studený bufet

Toto dílo patří mezi nejosobitější filmové výtvory. Bertrand Blier dokázal převést své kritické vidění světa v jedné z nejoriginálnějších forem zpracování, dosahující až abstraktně absurdních rozměrů. Citové odcizení a lidská samota v pokroku civilizované prosperující společnosti. Atmosféra osamění a prázdnoty je všudypřítomná od bezútěšných kulis, přes temné stíny smutku až po minimalizování emočních projevů. Lidské soužití v sobeckých pocitech neochoty sbližování a respektování života druhých. Strach ze samoty i ze společného života. Strach z únavného pracovního stereotypu i přirozeného přírodního prostředí. Strach, zneužívání, využívání, lhaní, vymlouvání, trestání, zastrašování a nechuti porozumět druhým. Obrazy osvobozují mysl ve svých výjevech představ dotažených až k absurdním tónům rozpadu lidské duše. Pokrytecká morálka v odměření i pochopení rozhovorů. Hlavní postavou příběhu je nezaměstnaný Alphonse Tram (pozoruhodný Gérard Depardieu), poznamenaný noční můrou, apatií, tísnivým pocitem selhání, citovou prázdnotou, touhou přežít a neschopností přiznat si své chyby. Jeho proprietou je kabát, vystřelovací nůž a strach. Druhým do party osamělých zatracenců je policejní inspektor Morvandieu (skvělý Bernard Blier) s jedinou touhou po privátním klidu. A přesto se neváhá zasazovat ve prospěch potřeb společného přátelství zvrácenosti. Trojlístek doplňuje sériový vrah osamělých žen (dobrý Jean Carmet), který téměř nikdy nedokáže zahnat vtíravá vábení vlastního stínu tmy. A v pokornosti se sklání k odpuštění. Z dalších rolí: chladnokrevná mstitelka zavražděného otce (půvabná Carole Bouquet), vystrašený účetní s překvapujícím nálezem ve vlastním břiše (zajímavý Michel Serrault), náruživá vdova v transu nebezpečí Geneviève Léonard (pozoruhodná Geneviève Page), v samotě zardoušená Alphonsova manželka Josyane (příjemná Liliane Rovère), neúspěšný nájemný vrah (zajímavý Jean Benguigui), průvodkyně a hypnotizérka v urozeném stylu zaslouženého trestu (sympatická Denise Gence), podezřelý a nevítaný nový nájemce opuštěné věže (Michel Fortin), svědek a objednavatel netradiční služby Eugène Léonard (Jean Rougerie), či vytrestaný zneužívající lékař záchranky (příjemný Bernard Crombey). Tvůrcům se podařila jedinečná hříčka s dokonalým obrazem osamělosti, citové prázdnoty a lidského odcizování. Strach v absurditách lidského sobectví. Absurdita ve strachu ze života, pochopení a soužití. Jedinečné, vychytralé, působivé, stylové a uhrančivé! Vlastní hříchy a chování nepoměřujeme stejným metrem jako u druhých. (23.09.2016)

Bertrand Blierovi Herci se mi vcelku líbili, takže jsem chtěl mrknout, jestli nemá něco ještě lepšího. Nu a ehle! K Woody Allenovi jsem asi našel dalšího uznávaného režiséra, jehož práce mě zcela míjí. Ovšem z naprosto odlišného důvodu. Absurdno je mi vcelku blízké, ale v rukou rádobyartových (Blierovi bylo v době natáčení 39 let) tvůrců, se podobné počiny snadno zvrhnou v bezvýznamnou filmovou hříčku. Ano, některé dialogy měly své kouzlo, ale to na mě přestalo po dvaceti minutách působit. Nemusím dostat postavy, které se chovají podle standardních vzorců, jsem ochoten sledovat co se bude dít, když nebudou fungovat principy akce a reakce, jak je známe...resp. když budou fungovat jen někdy. Dokonce jsem byl připraven pozorně sledovat, jestli v tom přecejen nějaký vzorec není. A víte co? Po dvou třetinách filmu jsem se na to vykašlal a vypnul ho. Měl jsem totiž neodbytný pocit, že to lepší nebude. Je tedy malá pravděpodobnost, že si nechal Bertrand Blier nějaký zajímavý twist na konec, že to byl třeba jen sen; ta vysoká hodnocení by tomu odpovídala. Nicméně 75% filmu který jsem viděl, lépe hodnotit nemohu. (21.08.2020)

Černohumorná absurdita ve francouzském provedení? Něco podobného jsem doposud nepotkala. Ale stalo se a díky za to. I přes to, že nejsem fanynka francouzského humoru, jsem se velice rychle nechala strhnout a záhy jsem celkem věrně očekávala, co bude následovat. I tak - je zábavné občas vidět něco trochu jiného a zvláštního.Viděno během Season Challenge tour 2015. (26.08.2015)

Ať už očekávate cokoliv, dostane se vám skutečně neočekávané a můžete zažít obrovské překvapení prakticky v každé scéně, která dokáže překvapit zcela nepředvídatelným konáním postav a vývoje děje... Když mi tento kousek nabídla v rámci Filmové výzvy před třemi lety uživatelka troufalka, dost jsem se tenkrát bránil a po přečtení obsahu a zahlédnutí G. Depardieua v hlavní roli jsem se Studeného bufetu poměrně štítil. Pak jsem se podíval a výsledkem pro mě byl nejen zážitek a film, na jaký skutečně nezapomenu, ale rovněž objevení originálního režiséra Bertranda Bliera i spolu s jeho otcem, nezapomenutelným hercem Bernardem Blierem. Už v první scéně z opuštěné nádražní haly mě pohltila unikátní komorní atmosféra, už během prvního originálního dialogu jsem začal být nadšen... Se zatajeným dechem, který doplňovalo občasné vnitřní nutkání vybuchnout smíchy, jsem dojel tenhle neotřelý, zvrácený neo-noir skloubený s absurdní komedií až do konce a připadal si jako součást nějakého prapodivného snu. * * * * * Studený bufet je pro mě bezkonkurenčně nejlepším filmem Bertranda Bliera, mimo jiných kvalit i díky skvělému vyvrcholení, které Blier narozdíl od jiných svých filmů (např. Kotlety) výjimečně nezakončil samoúčelnou provokací, ale došel k skutečně výborné pointě. Ačkoliv by se mohlo zdát, že opakovaně už takový film nemůže přinést stejný zážitek, dokázal jsem si ho plně užít i napotřetí a znovu mě dostávají ty skvěle vypointované absurdní situace, ten neotřelý černý humor, ta noční atmosféra velkých prázdných budov, ten vymazlený odtažitý vizuál, ta akustika hrobového ticha s detailními ozvěnami každého kroku, ty herecké kreace Bliera staršího, Carmeta, Serraulta (...a ano, musím uznat, že je zde i Depardieův výkon velmi zdařilý). Majstrštyk, ve kterém jsem s odstupem času vzal na milost i ty sexuální scény. „Všichni jsme jenom turisti. Přijdeme, uděláme si malý výlet a odejdeme.“ [95%] (02.08.2021)

Já opravdu nejsem obdivovatelem francouzské filmové tvorby, mně totiž jaksi nesedí ten francouzský styl, ale i tak jsem ochoten přiznat, že se mi Galové čas od času trefí do chuti. A je zajímavé, že mají v takovém případě v názvu snímku termín, který má vztah k jídlu. Dnes to byl absurdně absurdní Bufet a ve své desítce oblíbených filmů mám dlouhodobě zakotvené Delicatessen. V pozadí a zároveň v centru všeho dění byla Věž; budova tak neblahá, že dokázala zlákat k nastěhování dokonce houslistu!! Zaujala mě vysoká koncentrace vrahů na metr čtvereční, nejednou jsem se zasmál humoru, který by nejednoho Amíka pohoršil, a přestože jsem si nikdy nedokázal oblíbit Gérarda Depardieu, jeho Alphonse mě bavil poměrně mocně. Mou nejoblíbenější postavou se stal každopádně inspektor Morvandieu, velké zvíře pařížské kriminálky a hvězda odboje. Tento člověk svou jedinou velkou slabinu bohatě vynahrazoval šestiranným revolverem, z něhož dokázal v případě nutnosti vystřelit bez nabíjení i patnáctkrát. Jo, jo, tohle se povedlo a jsem rád, že mi esaque film doporučil. / "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." "Já taky. Většinou přijdu pozdě." / "Šéfe, v pátém patře jsme našli uškrcenou ženu!" "Tu nechte být, ta patří k nám." / Poučení: Nájemný vrah nemusí sdílet tvůj smysl pro humor. (09.04.2023)