Danton

Hodně "upovídaný" a místy trochu zdlouhavý snímek, na němž je patrné, že se jedná o divadelní adaptaci a na jevišti to musela být ještě daleko působivější podívaná. Přesto se podle mého názoru jedná o historicky věrné ztvárnění vnitřních bojů během Velké francouzské revoluce s důležitou výpovědní hodnotou. Gérard Depardieu zde navíc exceluje v jedné ze svých nejlepších rolí! (04.09.2011)

Už ani nepamätám, ktorému francúzskemu filmu som dal viac ako tri hviezdičky. Tento si to napriek niektorým povedzme že provokáciám celkom zaslúži. Mierne zdĺhavý začiatok a množstvo filozofických monológov či horkokrvných vzplanutí môže spočiatku odradzovať, ale postupne vyvstáva iba jedna línia, ktorej sa príbeh verne drží. Záver má naozaj zaujímavú atmosféru. Herecky Depardieu-ovi výborne sekunduje poľský herec Pszoniak. Wajda si zaslúži pochvalu za réžiu. (25.09.2014)

Režiséři se obvykle vymlouvají, že historická věrnost se nedá kombinovat se zajímavým příběhem. Tenhle film přes svou historickou přesnost na vás zaútočí ostřím žiletky. Poslední hodiny Dantonova života se odčítají a vy sledujete, jak jemu i Robespierovi docházejí ideály. Jejich životy už dávno ovládla politická nutnost a oni si to konečně počínají sami uvědomovat. V mrazivém závěru sledujeme zděšeného Robespiera naslouchat článkům Deklarace občanských práv. Kam se roku 1794 tahle práva poděla? To sama moc užírá ty, kteří ji užívají. (28.01.2004)

Mezi koktavým rozpomínáním se na články Deklarace práv člověka a občana a jejich bezchybném mechanickém odříkávání v podání malého chlapce se odvíjí drama dvou mužů-vůdce jakobínů Robespierra (který pro dobro republiky neváhá stínat hlavy) a umírněného Dantona (který je už z permanentní revoluce, již sám pomáhal zažehnout, unaven). Toto drama je nadčasovým příběhem o tom, jak revoluce požírá své vlastní děti, a v co se mění původně pokrokové myšlenky. Je založeno především na silném scénáři a (zejména ve své druhé polovině) strhujícím výkonu G. Depardieua. Všem adeptům vstupu do politiky pouštět povinně! (22.01.2007)

Historicky vcelku věrný snímek. Teda aspoň myslím, protože o téhle éře až tak moc načteno nemám. Francouzská revoluce je hodně zajímavé téma. A zrovna fáze, kdy "revoluce požírá vlastní děti" mi přijde jako jedna z částí historie, která se celkem ráda opakuje. Takže vřele doporučuju - i kvůli G. Depardieau. UPDATE 2018: Viděl jsem to po děsně dlouhé době a přišlo mi to znova výborný. Akorát jako nejzajímavější osoba celého děje už mi nepřišel poživačný Danton, ale Robbespierre. Divný, asketický, mocichtivý chlap a manipulátor, který se ale docela snaží nesejmout bývalé kamarády. Jenže ono to už od nějakého bodu prostě nejde a začíná být jasné, že se budou sekat hlavy. Jestli bych teď filmu něco vytknul, tak to, že pokud člověk nezná nějak přesněji historické okolnosti a lidi, nebude dost často vědět, kdo je kdo. Třeba já doteď nevím, kdo byl ten Robbespierrův kámoš s naušnicí. (16.07.2007)