Pápežov exorcista

Musím uznať a priznať, že ak by ma začal vymetať 120-kilový (manželka vraví, že skôr 150, tak neviem...) Crowe s bradou, ktorú by mu mohol závidieť aj Santa Claus a s hlasom režúcim kov, tak sa pose... a nikdy viac nikoho neposadnem. Mnohí na to máme tendenciu pozabúdať (kvôli filmom ako Zlomené mesto alebo Thor: Láska ako hrom), ale Crowe je naozaj jedným z najlepších žijúcich hercov. A, možno trochu prekvapivo (vzhľadom k pravdupovediac nie práve najvyšším ambíciám tohto nenáročného hororu), to po prestávke opäť naplno dokázal práve tu. Všetci ostatní sú úplne nudí, až neviditeľní, ale akonáhle na scénu nastúpi táto hora mäsa, začnú sa diať veci. Pritom to nie je „bláznivý“ výkon. Naopak, práveže utlmený. Napriek tomu z neho nedokážete spustiť zrak. Neustále drží vašu pozornosť v, ehm, pozore. A jeho jazdy skútrom, to je ozaj pohľad na nezaplatenie. K tomu, že je to natočené na základe skutočných udalostí, sa nebudem vyjadrovať. Ale faktom je, že Gabrielovi Amorthovi (ktorý zomrel v r. 2016) v slovenčine a češtine vyšlo temer 2O kníh. (26.05.2023)

Zo silného, vymakaného "Gladiátora" sa po dvadsiatich troch rokoch stal postarší obtlstlý "Pápežov exorcista". Russell Crowe sa prestal oháňať mečom, a radšej vzal do ruky krucifix. Tento krát sa postavil už nie len bojovníkom v aréne, ale vrhol sa do nekompromisnej vojny s temnými pekelnými silami. A ono mu to celkom pristalo. Postavu katolíckeho kňaza Amortha stvárnil s rovnakým prehľadom a ľahkosťou, ako keď v roku 2000 zahral gladiátora Maximusa. Tento charizmatický novo zélandský herec nemá problém s takmer žiadnou rolou. Avšak snímok režiséra Juliusa Averyho nestojí len na profesionálnom herectve Russella Crowea. Film "Pápežov exorcista" (The Pope's Exorcist) disponuje aj zaujímavým scenárom a pôsobivou atmosférou. Je to dosť dobrý mainstreamový okultný horrorový thriller. Takže apage satanas, prichádza otec Gabriel Amorth. V mene Otca, Syna a Ducha svätého dávam tomuto pápežovmu vymietačovi tri hviezdičky. *** (25.06.2024)

[katechistický červenec] Zvráceně jsem se na ten film těšil, protože název Papežův vymítač mi přišel nějak kouzelně imbecilní. Něco jako Houbařův průvodce, Kuchtíkův služebník, Leštěncova bronchitida, prostě nevim, nedivil bych se, kdyby Toy Dolls měli song, který se jmenuje Pope's Exorcist. Pak mě bavil jeden jeho plakát, který vypadá jako kdyby na jeho focení přišel Russell Crowe nějak zmateně stydlivě opilej a bál se foťáku.  A jméno autora předlohy se na něm navíc nevejde do perexu. Prostě slibovalo to provinilou zábavu, která zakotví Crowa konečně už v zasloužilém segalovském příkopu. Ale už na začátku mě to vyděsilo tím, že ten film nebude o vyhánění čerta z papeže, což jsem si celou dobu myslel! Místo toho zase nějaký perverzní harant, co mluví sprostě na mámu. Ach jo. Když jsem se ale po chvíli přeladil na totální braindead mód, tak to začala být celkem sranda. Asmodeus si docela vymejšlí, přehození odpovědnosti za španělskou inkvizici Ďáblovi je masterclass scénáristický drzosti a námět se rozvíjí i po polovině stopáže, což je docela vzácný. Nicméně pohromadě to není schopný udržet protagonista, který má propozice leda tak nějaké srandovní vedlejší postavy, která je v normálním filmu deset minut, ale udělat z ní hlavního hrdinu byl blbej nápad. Lidi, co píšou něco o "výborném hereckém výkonu Rusella Crowa" to píšou ze zvyku. (06.07.2023)

Démon posedne malého chlapce a protože se jedná o podsvětní šajbu, nárokuje si přítomnost nejvyššího z exorcistů. Ten se musí porvat nejen s jedním z pekelných knížat, ale i s vlastní minulostí, do které pekelník soustavně rýpá. Je celkem jasné, že Papežův vymítač nepřinesl do exorcistického žánru vůbec nic nového a tvůrci se o to ani nesnaží. V Pekle sice upletli solidní plán a jak se ukázalo, už ho v minulosti úspěšně aplikovali, ale filmařům se z toho nepodařilo nic pořádného vytěžit. A tak je výsledkem sice řemeslně slušně natočená záležitost, která je ale tak rutinní a neinvenční, že to tluče do očí a řve do uší. Ale přesto mě to bavilo. Démon to má celkem slušně podchycené a nebojí se pořádného blbnutí a  i když všechno to vrčení, levitování a lezení po zdi tu bylo nesčíslněkrát, mě se to prostě líbilo. No ale největší devízou je Crowe, kterého to evidentně bavilo a tím pádem bavil i mě. Exorcistu podal jako celkem žoviálního chlapíka, který ve správné chvíli dokáže přirozeně přepnout do role kajícníka i vojáka archahnděla Michaela. Fajn byl i posedlý chlapeček, kterému dokázali maskéři naplácat na ksicht celkem slušný make-up. Takže ve finále jsem vlastně spokojen a i když nekopu katolickou ligu, jdu si objednat nějakou Amorthovu knihu. 70% (07.05.2023)

S exorcismem to máte úplně stejně jako s tranzistorama. Prostě si nějaký labilní, psychicky narušený, hormonálně destabilizovaný či po pozornosti toužící mentál usmyslí, že je v jeho těle někdo jiný, a místo, aby jej nahnali k psychiatrovi, endokrinologovi nebo mu pořádně nařezali, pozvou k němu nějakého zpohádkařeného živnostníka a institucionálního demagoga, který učeně pokývá hlavou, protože z toho má perfektní píárko mezi blahoslavenými nebo sto litrů za kompletní seanci, a zasvěceně řekne: „Hm, hm, moribundus! Ta zlá cizí entita okamžitě musí ven!“. Načež jeden vytáhne krucifix a almanach osvědčených fantasy básniček, druhý skalpel a učebnici destruktivní chirurgie, a hurá, jde se vymítat! Jediný rozdíl je pak v tom, že jeden pacient vypadá jako Marilyn Manson před tím „odborným“ zákrokem, druhý až po něm. No řeknu vám, já se tedy moct celé dny válet, kroutit hlavou o tři sta šedesát, mluvit uhrančivým basem jako jen lehce nachlazený zpěvák kapely Canibal Corpse, libovolně pohazovat lidmi, chcát si do postele, prcat všechno, co se ke mně přiblíží, strašit dementy a vůlí přesouvat nábytek a někdo mě toho zbavit, taxi ho hned po tom zdeformování najdu, rozšmelcuju mu držku a striktně požaduju přišít toho čuráka zpátky! Největším problém vymítacího žánru je to, že hned při svém vzniku nastavil laťku na nepřekonatelnou úroveň naprosté dokonalosti a už prvním filmem totálně vyčerpal veškeré fičury a vyfikundace, které ono pohádkové Rituale Romanum skýtá. Tudíž cokoliv někdo od té doby natočí, je až na světlé výjimky, prostě jen ubohým plagiátem Exorcisty. A tenhle Vymítačův papež, ups, pardon, taxe vlastně bude jmenovat až dvojka, František Černý dozajista potřebuje dalšího štěka, je, jak jinak, naprosto ubohým plagiátem Exorcisty. Prostě se úplně vysrali na scénář, jen vyměnili posednuté pohlaví a bububarák, nesystémově kuchli z Exorcisty akční sekvence a celé to podložili, aby se hajzl tolik neviklal a věřící Tomášové si samým napětím cucali konce krucifixů, jakože skutečně skutečnými trampotami skutečně skutečného a údajně nejslavnějšího demagoga, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct Dänikena První římskokatolické a.s. s parádně příznačným jménem Gabriela (Amon) Amarthová. Je to sice hezky natočené a Rasl i jako Prasl pořád má i na stará kolena solidní charisma a hraje od přirození, ale co naplat, jakmile se zase začalo strojově vymítat, já začal pekelně zívat a znuděně si škrábat tu čerstvě přišitou kundu. (05.05.2023)