Athena

Vtažení diváka do demonstrační řvavy je bombastické, první dlouhý jakože jednozáběr je technická krasojízda. Hněvem hnaný motor filmu až do konce nezpomalí a několikrát znovu připomene snahu tvůrců o skvěle zkomponované, dramaticky gradující dlouhé záběry. Ale s postavami nás nedokáže sblížit natolik, abychom to peklo prožili v jejich kůži. Ani o té nejrozumnější z nich se nedozvíme nic osobnějšího, než kdo je její sourozenec. S tak jednoduchou dějovou premisou, bez napojujících emocí a bez vyššího uměleckého přesahu se z Atheny stává tak trochu prvoplánový konstrukt. (14.12.2022)

Forma velmi strhující, ale postupem času přichází více a více režisérsko-scénáristickýho zmaru. Můj největší problém je v (ne)uvěřitelnosti přerodu jedný z hlavních postav. To bylo přece úplně mimo, ne? Je to škoda, protože to - jinak skvělí - zážitek dost degraduje. Linie z druhý strany barikády (tedy policie) by si taky zasloužila mnohem větší péči, a za mě tedy i úplně pojetí. 3-4* Spíše asi dolů. (08.10.2022)

Stále se to ve mně sváří – Athena rozhodně není tím typem filmu, který by se mi hodnotil snadno, v něčem mně přišla výborná, v něčem zas úplně mimo; v jistém smyslu lze ty mé 3* brát jako svého druhu kompromis. Určitě filmu nemohu upřít, že se jedná o formálně pozoruhodný počin, zvlášť vtahující kamera Matiase Boucarda je excelentní, ale postavy (a vývoj děje) mě těžce nebavily (spoiler kupř. kruciální psychologická proměna hlavní postavy zhruba z poloviny filmu v důsledku smrti mladšího bratra, i vzdor této zlomové situaci, mně přišla nevěrohodná; kdo mě zná, tak mě nemůže obviňovat ze sympatií pro krajní pravici, ale ta facka, kterou tento film tomuto politickému proudu dává - za občanskou válku můžete pouze vy! - je spíš ideologickým políčkem, než že by měla oporu v událostech filmu, v rozhodnutích a jednání všech aktérů spoiler), jinými slovy, tam kde převažovala akce nad příběhem, tam to za mě bylo v pohodě, a naopak. Nakonec si ze sledování odnáším hlavně to, že by mi udělalo radost, kdyby Romain Gavras se svým tvůrčím týmem natočili „čistokrevný“ válečný film. Kdyby po mně někdo chtěl doporučit něco na téma „doutnajících“ přistěhovaleckých předměstí, jejich střetů s policií, stoprocentně bych vybral o něco málo starší Bídníky. 60 % (15.06.2024)

Čo si na tomto agresívnom filme všimnete najskôr, je kamera. Dlhokánske zábery pri takomto pohybe postáv (kamera sníma vždy nejakú postavu presúvajúcu sa po uliciach z miesta na miesto a pritom zachytáva všetko dôležité, čo sa v okolí deje) pôsobia veľmi kvalitne a stabilne - nič sa netrasie a vy v tom chaose nachádzate vizuálny pôžitok. Napriek tomu ma obsah bavil stále menej, až ma nakoniec nebavil vôbec. Jedná sa o veľmi agresívny film, ktorý koniec koncov iba hrozne šteká, ale nekúše. Po 90 minútach som bol rád, že to končí. Ktosi raz predpovedal, že takto nejako začne niekedy v budúcnosti vojna v Európe, že už to nebude napadnutie štátu proti štátu, ale začne to rasovo - náboženskými nepokojmi a ohnisko svetovej vojny tak začne vo vnútri jedného z Európskych štátov. Tak dúfajme, že podobné predpovede sa ani napriek pošahaným prisťahovaleckým kvótam nikdy nenaplnia. Veď komu by sa toto šialenstvo mohlo páčiť? (29.09.2022)

Po technické stránce opravdu dechberoucí a třeba úvodních deset minut je režijně na hranici geniality...a takových scén je tu víc. I metaforický přesah do antické tragédie je pochopitelný...ale co naplat, celková exaltovanost, ukřičenost, spolu s jednoduchostí zápletky (včetně závěrečného překlopení až do absurdity v chování některých postav) mi bránily v jakémkoli emočním zaangažování...a myšlenkově se film také vyčerpá brzy a pak se jen opakuje a navzdory režijní brilanci mne začal pozvolna nudit... Motivicky podobné Les Miserables na mne prostě fungovaly o tu jednu hvězdu lépe... (25.09.2022)