Athena

Zvažovala jsem odpad. Protože film v některých scénách adoruje násilí a jakoby souhlasil i s násilným řešením a postojem demonstrantů. Zejména ve scéně, kdy mladý vůdce protestů kráčí hořícím sídlištěm s vlajícími vlasy za doprovodu chorálu a ta situace odkazuje na dobývání středověkého hradu křižáky. A je skvěle natočená. Proto jsem nakonec zvolila čtyři hvězdy. Kamera i střih jsou totiž dechberoucí. Vždy se nalepí na některého z protagonistů a divák je mu tak těsně v patách, jako kdyby běžel vedle něj a také ničil sídliště a válčil proti nepříteli, v tomto případě proti policii, která se zoufale, a také trestuhodně neobratně, snaží udržet pořádek. _____  Film nenabízí řešení, jen zobrazuje frustraci vyčleněné lokality a jejích obyvatel. Většina děje je podána z pohledu a postoje demonstrujících, policie obvykle zastupuje jen nemyslící a utlačující masu státního aparátu. I přesto z filmu vysvítají příčiny výbuchu násilí – vzájemné nenaslouchání a nepřátelské postoje, už z principu věci. Proto se hlas rozumu (zde reportáž o zinscenovaném přepadaní ve falešných uniformách) jeví chabý a nikdo mu nenaslouchá. Postoje už jsou totiž tak nesmiřitelné, že na něm fakta nic nezmění a rivalové dál ničí a zabíjejí, i když to ublíží oběma stranám. V tomhle má film rozhodně přesah dotýkájící se nejenom jednoho omšelého pařížského sídliště. SHRNUTÍ: Ve válce nemlčí jen múzy, ale i rozum. (26.10.2022)

Strhující filmařina, která hned v úvodu pošle diváka do centra dění, do scény, ve který by většina filmů vrcholila. Tady ale nastoluje všechen ten zmar, zoufalství, anarchii a pak postupně proplouvá k tomu jedinýmu logickýmu závěru. Athena je režijní mistrovství podpořený fenomenálním vizuálem, kterýmu by kino slušelo víc než kde jaký marvelovce, třešničkou na dortu je pak perfektní soundtrack! Chápu, proč všude po Paříži visely na Athenu plakáty. (30.09.2022)

Po ultrastylovém úvodu snímek postupně ztrácí tempo, jelikož vrcholí prostřednictvím postav, jimž se do té doby moc nevěnoval. Stále se však z velké většiny jedná o pohlcující zážitek, situující diváka doprostřed nenávistí prosyceného francouzského sídliště. Více zde. (07.10.2022)

Tady se dá bezpochyby říct, že forma jasně vyhrála nad obsahem. Fakticky, po technické stránce jsem toho moc lepšího ze země galského kohouta doposud neviděl. Už jen ta úvodní chaotická 10minutovka bez jediného střihu, to jsem čuměl jako puk. Takových scén ale film nabídne více, audiovizuálně fakt extratřída. Jenže ta odosobněnost tomu velice škodí. Ono s nějakými postavami film vyjde na povrch, ale nedokáže je vůbec důkladně prokreslit (a to si dokážu představit, že s větší péčí celé bratrské trojici mohl film dopadnout mnohonásobně lépe). I proto mě konec nezvládl tak emocionálně odrovnat, jak tvůrci asi původně zamýšleli. Na druhou stranu, stopáž není přemrštěná, na obrazovce se stále něco děje a hlavně vám to umožní nahlédnout pod pokličku pořádných nepokojů ve Francii. Víc než ale obstojnou jednorázovou podívanou nečekejte. Za mě 6/10 (16.10.2022)

První část je vysloveně luxus a film mě vcnul do absolutní bitvy mezi poldama a lůzou, tedy vlastně chudákama co přišli z jiných zemí a velmi si váží azylu v Evropě, ctí zákony, naše hodnoty a snaží se vrátit společnosti jejich velkorysost. Druhá část byla o postavách a úplně nudila. Hledal jsem na tom sídlišti jestli neuvidím v záběru pani Merkel nebo jiný politiky co nám říkají, že my máme být tolernatní k těm co do Evropy příjíždí na člunech a sžít se s nimi, člověk by řekl že mluví ze svý zkušenosti a ejhle nikoho takovýho sem tam neviděl, já zapoměl že oni to říkají ze svých luxusních sídel, mercedesů a velkých prosleklených budov hlidaných armádou, to pak jo, určitě vědí o čem přesně mluví. Svět nedopadne dobře, jen doufám, že já si to stihnu odžít ještě v realitvním pokoji. (10.11.2022)