Athena

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% (30.09.2022)

Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ. (07.11.2022)

Začátek má drive a jeden fakt kouká jaké veletoče dnes už dokáže kamera "na jeden záběr". Pak to ale postupem času upouští od toho sympaticky syrového naturalismu (byť nadsazeného) a přechází to do jakési přiblble schématické "pseudoantické tragédie", která diváka ubíjí nesmyslným jednáním snad všech zásadních postav.. Miserables sice taky zbytečně sklouzli od hypernaturalismu k příliš schématickému dějovému oblouku, ale aspoň se tenkrát vyhnuli nějakému tlačení na osudovost a plošné lobotomii postav. EDIT: Tak ty uvozovky jsem tam mrdnul špatně.. On to je fakt jeden záběr. (01.10.2022)

Nemám pocit, že by bylo nutné pokoušet se o něco emočně silnějšího, vždyť dění mluví za vše. O postavách nebylo třeba vědět tolik, když ono tolik v tomto případě pro jejich hlubší poznání stejně zdaleka nestačí. Stačilo stručné rozestavění figurek, názor každého z bratrů na situaci a ve zbytku to, v čem je Romain Gavras nejsilnější, zcela pohlcující klipová forma. Přepadení policejní stanice a jízda zpět na sídliště Athena spolehlivě vtáhnou do bitevní vřavy. Kamera proplouvá místnostmi, v nichž panuje dokonalá souhra, každý dělá přesně to, co má, i ten poslední za postavou v záběru má svůj smysl. Není to jen první polovina, v tomto trendu se pokračuje i dále, ale právě s větším prostorem pro příběh, který pouze přidává další otázky. Atmosféra, ale i Sami Slimane však na výbornou. 75% (19.01.2023)

Energicky politicky thriller a mestske drama o hlubsim tematu, o kterem je ve Francii uz leta tabu mluvit. Pozvete si domu hosta a on vam zacne premistovat nabytek podle jeho vkusu. Film je ve stalem stavu napeti, ale nema co rict z hlediska skutecnych argumentu. Casem vypraveci linka upada, ale pohled je to zcela fantasticky. Tzv. no go zony na pristehovaleckych  predmestich ,kam se boji vkrocit policie, nebo zachranka, jsou nyni ve francouzskych mestech bezne. Existuje znama hranice, kdy se prekroci urcite mnozstvi jiste pristehovalecke skupiny, zacnou menit zakony a jiz neni cesta zpet.V Evrope k tomu ma krome Francie nakroceno Dansko, Svedsko, Nemecko, Britanie apod. (19.11.2022)