Buzíci

S filmy Bertranda Bliera mám to jako na houpačce, jenomže Buzíci byli občas houpačkou sami o sobě. Jízda dvou znuděných mladíků-kriminálníků, které už začínají nudit i ty krádeže, přepadení a začínají tahle dobrodružství doplňovat o nevázané sexuální hrátky, se mi obsahově často hnusila a nejednou jsem se ocitl v šoku přesto, že jsem tušil, co od tohoto slavného režisérova snímku přibližně očekávat. I Jeanne Moreau mě docela šokovala, do jakých silně pikantních scén se dala přemluvit. Ve filmu bolo tolik nejrůznějších souloží, někdy až úchylných (ať už šlo o skupinový sex se starší paní nebo svedení nezletilé), až by jeden mohl na základě popisu řádky scén označit Buzíky za porno. Jenomže Blier dodal této mozaice příhod dvou deviantů a její společnice tolik poezie a nadhledu, až se mi podařilo za krátkou dobu naladit na patřičnou atmosféru, nést se na vlnách bezstarostné jízdy Francií 70. let a prostě se s Gérardem a Patrickem bavit i být nejednou v napětí. Zajímavý střih, krásné kamerové záběry v přírodních exteriérech a podmanivě náladová hudba tu atmosféru krásně vyladily. Na tenhle film určitě jen tak nezapomenu, a byť jsme byli v tomto filmu svědkem lecčeho úchylného, nakonec musím říct, že nejhorší mi od těch dvou chlápků přišla stejně ta jedna velká lež o matce směrem k navrátilci z vězení... Škoda jen, že jsme se nedočkali hutnějšího a nejlépe i tragického závěru co do příběhu hlavních postav, který by mé pocity z morálně kontroverzního filmu určitě více uzemnil. 75% (22.11.2020)

Blierova nesnesitelná lehkost bytí není poznamenána Kunderou, ale jako kdyby se Blier inspiroval jiným českým autorem, Bohumilem Hrabalem. Najít tolik poetiky ve všedních věcech je pro nás běžné smrtelníky nadlidský výkon, Blierovi se podařilo nalézt poetiku v příběhu dvou zlodějíčků. A zcela určitě by se tenhle film nemohl promítat v klášteře, neboť by řádové sestry poomdlévaly studem. (28.03.2012)

Když jsem čet jednu knížku o Gerardovi Depardieuovi, pomalu půlka z ní byla o filmu Buzíci. Říkal jsem si to teda bude asi maso, když i svobodomyslný frantíky ten film přived do varu. Musím však konstatovat, že o žádný extra kontroverzní dílko nejde, nebo možná šlo, ale dnešní doba onu potencionální kontroverzi šlupla. Z počátku jsou mě obě hlavní postavy velmi nesympatický a marně jsme hledal roli, kde se mě gerard hnusil víc než tady, tedy když nepočítám jeho reálnou epizodku na téma přátelství s panem Putinem, ale žádnou takovou jsem si fakt nevybavil. Film staví hlavně na divákově očekávání, jak to všechno s těma dvěma nakonec dopadne, co je však zajímavý, že čím víc film ubíhá, tím menší odpor jsem k těm klukům pociťoval a spíš mě jich začínalo bejt líto a ke konci jsem jim trošku tu svobodu a živočinost začínal i závidět. I když teda třeba scénu, kdy Patrick souloží s Miou-Miou a vedle sedí nahej Gerard a kecá mu do toho jak to má dělat aby Miou vyrajcoval, pak mu řekne ať ho do ní pustí, že mu to ukáže, aby následně řek, že ho to nebaví a že si nebude ošoupávat pinďoura, ať jde do ní zase on a Patrik po technický pauze opět nastupuje do Miou byhc v reálným životě asi nedal, nechci působit nějak upjatě, ale představa že souložím s holkou, vedle sedí nahej Gerard, kecá mě do toho a já mu řeknu "tak mě to ukaž" uvolním pozici, nastoupí Gerard, kterej si párkrát šukne řekne "takhle" a pustí mě zase zpátky do hry mě příliš nejracuje. Na druhou stranu mě ta scéna rozesmála víc než třeba společné očichávání kalhotek. (29.12.2013)

Docela povedené road movie se zloději, výtržníky a sexuálními štvanci Dewaerem a Depardiem. Ti kluci jsou tak zlí a zvrácení, že si je člověk docela oblíbí. Miou-Miou chudinka, by pořád souložila ale nemá orgasmus a o tom se točí minimálně polovina příběhu. Jeanne Moreau tu vykouzlí roli staré děvky propuštěné z vězení, což neobyčejně bravurně zvládla. Končí poměrně děsivě, což nechci prozrazovat. Je to až moc otevřený snímek na tehdejší dobu se skvělou hudbou, něco, co člověka zaujme i když otevřenosti a násilí je tu příliš. Nebo tak akorát, nevím tehdy jsem chodil do 4. třídy a žil v ulitě komunismu. (22.02.2010)

Namísto motorek povětšinou kradená auta (ale také vlak, bycikl nebo prostá chůze) a místo předávaného jointu společné sdílení zprvu naprosto netečné ("Mně to nevadí.") a na sexuální objekt degradované, posléze však čím dál iniciativnější "kadeřnice". Tenhle způsob bezstarostné jízdy je jak výsměchem maloměšťácké morálce, tak ironickým komentářem ke konceptu tzv.volné lásky. A když ve výkřiku "poníženého" Pierra: "Zasraná Francie! Kamkoliv přijdu, cpou mi ho do zadku!" změníte název státu, jste rázem doma. (18.04.2008)