Saltburn

Při sledování filmu se ve mně neustále drala myšlenka, že Saltburn je kousek, co má štýlo. Že je zkrátka natočen způsobem, který já úplně nejsem zvyklý vídat a moc mě to bavilo. Dějově jsem asi měl štěstí, že pana Ripleyho, kterého to prý hodně vykrádá, mám stále před sebou a nebyl jsem tím tedy moc rušen. Barry Keoghan a Jacob Elordi jsou bezpochyby jedni z největších herců nastupující generace a věřím, že o nich ještě hodně uslyšíme, ačkoliv hlavně první jmenovaný je podstatně starší, než si můžeme z filmu domyslet, nijak mě to však nerušilo. Za to Archie Madekwe, jehož jsem měl tu čest v posledních dvou letech vidět v 5 velkých projektech, to u mě bude mít ještě hodně těžké. Rozhodně jeden z těch filmů, kvůli kterému má smysl mít stále ultra levný Prime a díky skvělé kvalitě na této službě jsem si ho doma užil více možná než v kině. (29.02.2024)

Režisérka na Oscary nominované Nadějné mladé ženy se rozhodla po emancipaci neústupných žen vyhovět i mužské straně obecenstva a okolo velmi výstředního podivína postavila místy temnou, místy bizarní, ale poutavou satiru na zhýralost té nejkarikaturnější smetánky. Barry Keoghan zraje jako víno a právem patří mezi nejzajímavější představitele současné mladé hollywoodské generace. Chyby se ve filmu bezpochyby najdou, ale po více než 2000 viděných jsem fakt rád za cokoli, co vybočí za zajetých standardů. [viděno na Prime Video 17.3.2024] (18.03.2024)

Další z řady satirických dramat o společenské nerovnosti. Vedle "Parazita", "Glass Onion", "Menu" a "Trojúhelníku smutku" si Emerald Fennell ukousla poněkud velké sousto a rozdělila publikum. Saltburn je dekadentní, provokativní, zvrácená, lehce úchylná podívaná, která míchá drama s thrillerem i s lehkým přesahem do artu. Film krásně vypadá. Švédský kameraman Linus Sandgren, proslavený hlavně prací na filmech Damiena Chazellama, zaplňuje obraz vyvedený v archaickém akademickém formátu řadou dekadentních kompozic, vysoce kontrastních barev i hry s odrazy a stíny. Jediným zklamáním bylo lehce předvídatelné vyvrcholení, které se rozuzlilo téměř najednou ve snaze vysvětlit dosavadní děj. I tak jsem si ale velmi užíval posezení a sledování toho, kam mě film zavede. Jeden z těch lepších filmů, které jsem v poslední době viděl. /75%/ (16.01.2024)

Saltburn je falešný hráč. Celou dobu nakládá kinky bizáry, moc to nedává smysl v intencích reálné psychologie, ale vy to tomu odpouštíte, protože - jak řekla kamarádka: "AaaAAAaaeeeeAAAAeeee, Jacob Eloordiiiii!" A pak na konci v posledních pěti minutách film přeřadí rychlost a najednou se snaží být chytřejší a šokovat vás nějakým psychologickým twistem. A asi záleží, jestli mu to sežerete, že to bylo poctivě připravené a budované. Já spíš ne, a souhlasím, co tu píše kolega*yně dO_od: All style, no substance. (03.02.2024)

Emerald Fennell se zaskvěla již svým debutem, díky němuž posbírala řadu cen. A jak víme, potvrdit úspěch a dosažení nějakého cíle bývá mnohdy mnohem složitější. Jí se to evidentně povedlo, byť těch cen Saltburn neposbíral. Nabídl však neotřelý, nekonvenční, místy dekadentní filmový zážitek pro filmové fajnšmekry. V první polovině jsem se nestíhal smát nad salvou odzbrojujících vtipných hlášek. Film hlavně funguje jako perfektní celek - rafinovaný scénář, skvělá kombinace humoru i vážnosti, střih, kamera, kostýmy a v neposlední řadě bravurní herecké výkony. Barry Keoghan tyhle role umí a zvládá na výbornou, Jacob Elordi potvrzuje kvality silné party z Euforie, kde patřil hned k mým oblíbencům a Rosamund Pike opět září. Nerad bych samozřejmě opomenul většinou vždy distingovanou Carey Mulligan, již jsem tady téměř nepoznal. Možná časem zvýším na plný počet. A k závěru - nějak se nám s tím tancováním roztrhl pytel - začal to Mads v Chlastu, pokračovala Laia Costa v Un amor a Barry Keoghan laťku zase zvedl a povýšil na jinou úroveň... (31.03.2024)