Ikarův pád

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

Vynikající bezútěšné drama Ikarův pád s drtivostí cihly hozené na hlavu vypovídá, jak alkohol pomalu naleptává závislého člověka a později i jeho rodinu. Napsal bych, že Vladimír Menšík tady snad ani nehrál, ale svou roli přímo žil, jenže to by zavánělo neúctou k jeho mistrovství. V československém filmu je jen málo postav zahraných tak opravdově, jako Menšíkův pan Kára. Jestli mu k tomu pomohly těžké životní zkušenosti, tak buď. Koneckonců, není to jediný snímek, ve kterém byl přirozený až k neuvěření. (20.09.2013)

Není alkádo jako alkádo. Otec Kára sice miluje lahev víc, než svoje zdraví, ale když je v lihu, mluví o hvězdách a používá filozofické metafory, čímž si mne omotal řádně. Nejradši bych použil nějaký žargon, kterým bych vyjádřil svůj despekt k chlastu. Není nic horšího, než vidět, jak se z rodinnýho příslušníka stala obří láhev. Zkušenosti jsou zkušenosti. Jenže při perfektním scénáři a laskavým projevu PANA Menšíka jihnu... Na zdraví!!! (27.05.2010)

Myslim, ze nebylo dostatecne ztvarneno Karovo piti, alespon ne tolik, jak se ve filmu resilo. Takhle a jeste mnohem hure pije kazdy "druhy" jouda. I cely den, ktery zacina vylitou vodkou do zachodu a pres synuv koncert, oslavu az po zranenou ruku ma radu trhlin... Co se tyce vztahoveho propletence, ten je vynikajici ve vsech smerech, stejne tak vykresleni kazde postavy, ktere davaji smysl. Herecke vykony jsou nadstandartni a kazdy herec svou postavu zahral vytecne. Razlova byla v 70.-80. letech velmi osobita herecka a typove marne hledam podobnou nasi herecku. Hezka hudba a zajimave interiery. (18.09.2015)

Né tak silné jako "Dnes naposled". Čekal jsem pořád, kdy to opravdu přitvrdí a vpodstatě od začátku do konce si to zachovalo stejný spád a stejnou atmosféru. Na TV film velmi dobré a bez větších výtek. Menšík v roli vážného člověka hraje daleko přirozenějc, než když hraje veselou kopu. (Nevěřil jsem, že si tohle někdy řeknu) (05.11.2010)