Monstrum

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (07.11.2022)

Famózní herecký výkon jednoho z nejbrutálnějších vrahů/kanibalů/nekrofilů, co kráčel po této zemi. Jednání divák pozoruje s absolutní nechutí a otočeným žaludkem. Seriál si hraje s časovou osou, aby zvýšil dynamiku, ale za mě úplně zbytečně. Jednu hvězdu strhávám za nevěrohodné zobrazeni Dahmera jako mumlajícího dementa, přitom reálně to byl manipulátor barvitě se vyjadřující s IQ 145. Trochu škoda, že ho takto dodrbali. Plus konec a jeho otočení na víru bylo způsobeno serotoninovou a noradrenalinovou terapií, ne prozřením. (28.09.2022)

Netflixovská událost konce roku a možná i roku celého. Ve výsledku trochu preceňovaná ale jinak precizní a silně atmosférická rekonstrukce odporných činů Jefrreyho Dahmera. Z filmu sálá špinavá a smradlavá atmosféra, kterou doplňuje jisté Petersovo herectví, které jen výjimečně sklouzává ke karikatutismu. Potěší i komplexní vyprávění, které se nezaměřuje na Dahmerovo řádění nejen jeho očima ale i očima obětí a "přihlížejících". Ve výsledku, tak zamrzí příliš utahané tempo a zbytečně vysoký počet dílů, kdy by zkrácení o 2-3 výslednému dojmu prospělo. Kdo viděl nějaký z mnoha dokumentů nedozví se mnoho nového ale komu případ Jefrreyho Dahmera unikl, zde se v profesionální formě dozví jeho až neuvěřitelný příběh, který není jen o psychicky labilním jedinci ale nefunkčním systému, jako takovém. (04.10.2022)

Příběh sériového vraha, který se nevyžívá v zabíjení obětí (když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nikdy přímo neuvidíme žádnou násilnou scénu), ale zaměřuje se především na osobnost Dahmera (především jeho sexualitu) a osudy lidí a rodin, kterým ublížil. Tahounem celého seriálu je Evan Peters, kterého jsem v první epizodě vůbec nepoznal. Do téhle role se doslov vžil. I když ke konci kvality seriálu poněkud slábnou, pořád jde po produkční stránce o skvěle natočené ztvárnění hrůzných událostí. Samotný Dahmer zemřel už v roce 1994, takže se nemohl podílet na tvorbě formou konzultací. Tvůrci tak museli vycházet z dochovaných záznamů. Po úspěchu tohohle seriálu bych se nedivil, kdyby Netflix přišel se ztvárněním životů dalších slavných sériových vrahů. (01.11.2022)

Jeff: „Prečo by som mal niečo nahovárať? Nezapadám. Som divný, otec.“ Fuj. Tak to bola ťažká práca dopozerať toto! Jeff je nesympatický vo všetkých svojich polohách a Evan Peters ho zvládol bravúrne. Ak náhodou počas prvých dielov počítate s tým, že prídete na to, kde nastáva v ľudskom mozgu skrat, aby sa z neho stalo zabijácke monštrum... Smola. Odpoveď neexistuje. Jena myšlienka v závere ma však zaujala. Keď pastor odpovedá Jeffovi na otázku, prečo je nás teraz toľko? Pastor sa zamyslí – vieš, predtým neboli diaľnice, dnes sa presunieš aj 2000 míľ, aby si zahladil stopy. Možno má svoj podiel WWII a Vietnam – otcovia sa vracajú traumatizovaní. Tiež máme rozmach voľne dostupnej pornografie, ktorá tu do 70tych rokov neexistovala. Na dokument o Dahmerovi ale nemám vôbec chuť. (13.10.2022)