Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (14.11.2022)

Evan Peters je herecký chameleón! On se fakt dokáže vžít do jakékoli role. Jednoduše generační talent se vším všudy! I díky němu jsem si dokázal seriál naplno užít. Dalo by se to shrnout jedním výrazem, a to ONE MAN SHOW. Na Peterse se v rámci podaného výkonu ale dotahuje Niecy Nash ztvárňující Dahmerovu sousedku. A také bych neměl opomenout ani Richarda Jenkinse. Jinak se seriál dost věnuje i obětem a jejich rodinám, což je za mě správné rozhodnutí. Po celou dobu sledování má člověk husí kůži, kdykoliv se na plátně objeví Dahmer. A též palec hore za to, že se nebáli ukázat tolik chyb ze stran policie a justice obecně....Ale bohužel nemohu zůstal jen u superlativ. Trochu mi na seriálu vadilo, že se chvílemi snažil u diváka vyvolat soucit k Dahmerovi. Dobře, jeho dětství asi mělo daleko k ideálnímu stavu, na druhou stranu, tohle není bohužel až tak vzácný stav. Takže jsem tohle rozhodnutí popravdě nepochopil. Suma sumárum....I přes menší výtky výborná minisérie v čele s přesvědčivým Petersem. Uvidíme, jak je na tom ten dokument. Chci si v hlavě udělat menší srovnání. Za mě dávám 8/10 P.S. Fincherův Mindhunter ale o level výše ;) (04.12.2022)

Když přijde na posedlost true crimem, inscenační nablýskaný torture porno je asi nevyhnutelnou konečnou inkarnací. K čemuž měl Murphy těžce nakročeno už v ACS Versace, dalším jakoby neuhýbavým vhledu do aberantní psychologie jednoho emocionálně vyhladovělýho gaye, rovněž hranýho metodou Full Retard. Pokud Murphy objevil svoje Téma, nic proti, jen si z něj tím ustavičným věšením na reálný tragédie dělá standardní uslintanej exploit, kterej nemá ani tu slušnost trvat 80 minut. Chvílema jsem bytostně toužila, aby tu kyselinu vstříkli do mozku radši mně. (06.03.2024)

Námět skvělý, obsazení také ale provedení podle mého trochu pokulhává. Téma mě opravdu zajímalo a vysoké hodnocení mě přesvědčilo abych se na tuto sérii podívala. Pravděpodobně jsem díky tomu měla moc velká očekávání, která ale nebyla naplněna. Zhruba do poloviny série jsem se ke každému jednomu dílu musela přemlouvat. Vůbec mě to nechytilo  a nebýt mé zásady, že se snažím vše dokoukat, tak bych to hned po druhém dílu vypnula a vykašlala se na to. Ale od 6 dílu se to docela pěkně rozjelo a konečně se divák dozvěděl o něco více informaci týkajících se samotného Dahmera a jeho motivů. Nicméně znovu už se na to asi nepodívám a mezi nadšené fanoušky se také nezařadím. (12.12.2022)

Výborná záležitost, tedy po té tvůrčí stránce. Chválím zaměření na postavu Dahmera jako takové, jednotlivé vraždy se odehrávají pouze buď mimo záběr či slyšíme pouze zvuky. Kdo čeká gorefest, bude zklamán. Navíc jsou tu scény či rovnou díly odehrávající se z pohledů obětí, jejich rodiny, či rodiny Dahmera - tenhle pohled z více úhlů někomu možná nesedne, pro mě je to výtečný krok. Co se týče diváka, podívaná to určitě není pro nikoho příjemná. Hlavně v první půlce, kdy je přibližováno Dahmerovo dětství či jeho přerod ve vraha. Jednotlivé scény jsou táhlé, takže nechají diváka v té nepříjemné atmosféře dost vymáchat. Ironické je, že člověk tak nějak doufá, že se Dahmer polepší a přepne do normálního (čti nevraždícího) člověka, ačkoliv je výsledek předem znám. Hodně za to může Evan Peters, jehož ztělesnění tohohle zmrda je dokonalé a každá scéna s ním dává smysl tenhle seriál vidět. Pomrknutí na Geina či Gacyho, přepokládám, není náhodné a další série by o nich mohly pojednávat. (02.02.2023)