Vlkolak - Nočný lovec

Michael Giacchino kromě režijní tvorby druhých táhne svým soundtrackem k zemi už i svojí vlastní. A tak sledujeme sice zručně natočenou poctu klasickým filmům, který vybudovaly „horror“ coby filmovej žánr, zato poctu s impotentním soundtrackem (byť před sto lety obstojným), kterej filmu bere všechnu atmosféru i napětí. Takže když už vznikne marvelovka, která se současnýmu Marvelu na míle vzdaluje, je dojebaná stejným orchestrálním paskvilem jako všechny ostatní. Podobný mini filmy jsou ale pro Marvel dobrou cestou, jak hledat nová uchopení budoucí tvorby, takže klidně víc! (10.10.2022)

Další z mnoha jednohubek od Marvelu, která se vám spolehlivě vykouří z hlavy do několika dnů. Nijak zvlášť atraktivní děj, který je brutálně předvídatelný a akce je úplně o ničem a připadala mi otravně children friendly. Za zmínku stojí snad pouze zajímavá stylizace a vizuál vzdávající hold starým hororům, ale ani v tomto ohledu film nepřichází s ničím novým či převratným. Upřímně mi uniká samotný důvod vzniku podobného projektu. [25 %] (19.11.2022)

Tohle je něco, díky čemu by mě mohlo MCU zase začít trochu zajímat... dávám plnou palbu, protože s Gaicchinem máme očividně podobnou slabost pro poetiku universalovských, potažmo hammerovských (to se vztahuje spíš k samotnému konci) monster filmů. Příběh je jednoduchý, ale taky jednoduše funkční a celkově hezky vystavěný a já jsem si díky přesným hercům (přesný Bernal a hlavně perfektní Donnelly) užil i toliko kritizovanou druhou třetinu. To, jak se film rozjede v samém závěru, je už hotové žánrové potěšení, Giacchinova režie je mistrná, jeho soundrack přesný a hravý, imitace dobové estetiky decentní a masky hezky staromilské. A Ted... Ted je vyloženě boží. A závěr má i to pomyslné srdíčko...jo tohohle bych klidně bral víc. P.S.: Gore v cajku, na poměry MCU hotový odvaz. (09.10.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

Rozhodně jedno z těch příjemnějších překvapení MCU Fáze 4. Michael Giacchino je nejenom talentovaný filmový skladatel (úspěšně se umístil v mojí TOP 5), ale i zapálený režisér, který si trochu zaexperimentoval s nevšedním tématem v MCU světě a nadělil nám Halloweenský speciál v podobě kraťasu "Werewolf by Night", kde se Giacchino nejvíc inspiroval černobílými horory ze 30.-50. let. Díky černobílému filtru a krásné hře světel a stínů tu dostaneme trochu brutálnější scény na které už nejsme v MCU moc zvyklý, ale rozhodně jsem tuhle změnu příjemně uvítal + taky pomáhá převaha praktických efektů nad CGI. A když nad tím tak uvažuju, tak musím říct, že mě snad jedině mrzí, že Marvel víc neexperimentuje a nedodává víc takových speciálů. Kdo ví, třeba se tímhle otevřou dveře dalším talentovaným tvůrcům, kteří jenom čekají než jim Kevin Feige dá šanci zazářit. 8/10 (07.10.2022)