Réžia:
Michael GiacchinoScenár:
Heather QuinnKamera:
Zoe WhiteHudba:
Michael GiacchinoHrajú:
Gael García Bernal, Laura Donnelly, Harriet Sansom Harris, Eugenie Bondurant, Kirk R. Thatcher, Leonardo Nam, Al HamacherVOD (1)
Obsahy(2)
Počas temnej a pochmúrnej noci sa z tieňov vynorí tajná skupina lovcov monštier, ktorí sa po smrti svojho vodcu zídu v strašidelnom sídle prastarého rodu. Pri podivnom a hrôzostrašnom pamätnom zhromaždení na počesť vodcovho života sú lovci vyzvaní k tajomnému a smrtonosnému súpereniu o mocnú relikviu. Čaká ich nočný lov, ktorý ich nakoniec privedie tvárou v tvár nebezpečnému monštru. Tento mrazivý a napínavý špeciál, inšpirovaný hororovými filmami z 30. a 40. rokov minulého storočia, si kladie za cieľ nahnať hrôzu a des, a predstaviť nové zákutie filmového vesmíru štúdia Marvel. (Disney+)
(viac)Videá (1)
Recenzie (252)
V rámci Marvel tvorby značne originálny špeciál, ale odmietam nad tým žasnúť iba preto, že je to čiernobiele. Farebná štylizácia napodobňujúca hororové snímky z 30. rokov minulého storočia síce pôsobí v rámci pestrofarebného Marvelu sviežo, ale viac menej ostalo iba pri tých farbách. Nepracuje sa tu nijako zvlášť so strihom, kamerou, maskami alebo čímkoľvek iným čoby malo pripomnať tridsiate roky. V jadre je Werewolf by Night totiž klasická Marvelovka s typickými nadužívanými CGI trikmi (škoda, tu sa priam žiadalo použiť masky ako v starých filmoch), typickým humorom (záverečná diskusia medzi vlkolakom a monštrom sťa by vypadla z Thora), a nejakou to akciou v menšom merítku, akurát tentoraz v o niečo kratšom a oveľa lacnejšom prevedení. Ako päťdesiatminútovka fajn, neškodné, ale nechcem si to predstaviť v celovečernom, nebodaj seriálovom formáte, hlavne keď tá stredná časť drhla čo sa týka tempa už v takomto krátkom prevedení. CELKOVO: 6/10 ()
Viac ako o poctu starým klasikám ide o pomerne pôsobivú jednohubku, ktorá namiesto praktických efektov a budovaním atmosféry straší klasickými CGI efektami. Ponurosť, snaha a istý humor sa tomuto počinu nedá uprieť, akoby sa však už zabudlo na to, čo kedysi fungovalo. Nálepka Marvelu v mojich očiach tento projekt skôr podkopáva. ()
KONEČNĚ!!! VÝBORNĚ!!! Přesně tohle jsem chtěl. Přesně tenhle typ změny, experimentu, kreativity, komornosti a autorské práce jsem celou čtvrtou fázi vyžadoval a konečně jsem ji dostal. Vlkodlak je suverénně nejlepším projektem této fáze. Má výbornou atmosféru, které napomáhá komorní prostředí, ve kterém se odehrává celý děj. Skvěle prokreslené hlavní postavy, které se i za tak málo času dokázaly zapsat do mé paměti na rozdíl od všech podobných v posledních Marvel projektech. Přiznám se, že je to poprvé, co jsem měl možnost vidět Gael Bernala a jsem rád, že to byl zrovna tento kratší speciál. Kreativní a šikovná režie jinak skvělého skladatele Michaela Giacchina je znát díky tomu, jak využívá malých prostor a dialogů mezi postavami. Vizuální stránka krásně odkazuje na starší horory, a to jak černobílým vzhledem, tak i vyobrazením samotného Vlkodlaka, jehož vzhled je veřejností lehce kritizován, ale mě se velmi zamlouvá. Celkově jde o velkou vzpruhu po posledních MCU projektech, a hlavně osmé epizodě She-Hulk. Více takových speciálů a zkusit to procpat i do klasických filmů/seriálů. 8/10 ()
Pocta nebo připomínka, což je jedno, starým hororům z Universalu osloví asi nejvíce skalní fanoušky. Skvostná černobílá kamera, hra světel a stínů, labyrint, lovci, krvekam a monstrum. Počítačové efekty použity účelně, maska je jako ze starých filmů, tedy fajn. Laura Donnellyová je stylizována do krásek původních hororů naprosto dokonale - jako by sem z nich zavítala. A Harrisová svojí démoničností strčí všechny lovce do kapsy... Snad jen oproti klasickým snímkům je zde krev. Galony krve. A to je v pořádku. Výborné. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (13)
- I přes vizuální feeling starých klasik byl film natočen na digitální kamery a byl použit černobílý filtr. (NiWi)
- Marvel logo na začátku filmu bylo tentokrát nově doplněno o záběr z minisérie Moon Knight (od r. 2022). (NiWi)
- V tomto snímku se poprvé objevuje na televizních obrazovkách komiksová postava Man-Thing (Carey Jones). (mikki089)
Několik filmů ročně, několik seriálů ročně a od letošního roku to vypadá i na dávku několika speciálů ročně. Marvel Cinematic Universe nadále rozšiřuje a díky nadále velkému úspěchu se může rozvíjet a díky barvitosti různorodých postav tak trochu koketovat s různými žánry. První projekt z sekce Marvel speciálů je ovšem něco, co u Marvel Studios jen tak nevznikl. Speciálu Werewolf by Night (v překladu ještě ucházejícím způsobem přeložený Vlkodlak: Noční lovec) se chopil skladatel Michael Giacchino, kterého není ve filmových kruzích dvakrát nutné připomínat, samotné materiály poté lákali na inspiraci monster filmy z 30. - 40. let a vizuálem a atmosférou něco v Marvel Cinematic Universe dosud neviděného. Tenhle halloweenský speciál je ve finále paradoxně něco jako předčasný vánoční dárek. Milovníci filmů s klasickými monstry ze stáje Universal jako Frankenstein a Mumie s Borisem Karloffem či Dracula s Belou Legusi si rychle přijdou na své, kdy Vlkodlak: Noční lovec rázem působí skoro až milostným dopisem něčemu, co do jisté míry bylo v době svého vydání stejným fenoménem jako je aktuálně MCU. Samotný Giacchino ostatně prohlásil, že je fanouškem hororů a rozhodně jim svým filmovým debutem neudělal medvědí službu. Dost pravděpodobně se jedná o nejlepší poctu starým klasikám ze stáje Universal za hodně dlouhou dobu a především se svět MCU skutečně představuje v novém a dosud neviděném světle, které je i díky fenomenální práci s osvětlením rozhodně svůdné. Giacchino si dle očekávání složil pro svůj filmový debut i soundtrack a jako zkušený skladatel moc dobře ví, že hudba samotná dělá hodně. I soundtrack Giacchina má sám o sobě retro nádech, kdy skutečně ve svých nejlepších momentech zní přesně jako soundtrack nějakého toho starého monstrum filmu. Černobílý obraz (s trochou připepřením po vzoru Schindlerova seznamu) sám v tomto ohledu dělá hodně a právě tací, kteří již staré horory z 30. let vnímají jako přežité a dnes neskousnutelné zboží, mají u Vlkodlaka: Nočního lovce preventivní zákaz vstupu. Vlkodlak: Noční lovec si z těchto starých filmů totiž bere to nejzásadnější i nejvýraznější a pro mnohé půjde o neskousnutelnou překážku, především co se týče vzhledu titulního monstra, které dle očekávání připomíná vzhled Vlkodlaka z filmu roku 1941. A i v tom tkví to strašně sympatické kouzlo. Giacchinovi nedělá práce s atmosférou, především se ovšem nebojí kousnout do masa. Důkazem je pravděpodobně nejbrutálnější scéna v historii MCU (Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství si své prvenství dlouho neužil), která jde skutečně na hranu možností v rámci ratingu. Příjemné je naopak sledovat, že Giacchino zvládá na vedoucí pozici vést dialogové sekvence i solidní akční scény, celkově se poté na vizuál Nočního lovce nejde vynadívat. A Man-Thing je nejen svým designem, ale poměrně výrazně nastíněnou hloubkou pravděpodobně tou nejzajímavější postavou celého seriálu, kdy snad jeho přítomnosti není v rámci MCU konec. Především dynamika mezi ním a Jackem Russelem je nakousnuta skvěle. Právě Gael García Bernal je v titulní roli dalším důkazem toho, že Marvel u obsazování hlavních rolí nešlape vedle a i když Bernal nemá příležitost ke kdovíjak výraznému hereckému koncertu, jeho výkon je bravurní. Stejně tak se dá vynachválit Laura Donnelly jako Elsa Bloodstone a funguje i casting jednotlivých vedlejších rolí. Čerpáním z hororových klasik pro pamětníky a lidí s bravurním vkusem se odráží i jasně daná zápletka s jasně daným vyobrazením postav, stěžovat si na to právě u něčeho jako je Vlkodlak: Noční lovec by ovšem byla chyba. Giacchino je totiž pořád šikula, který navíc očividně dostal velmi volnou ruku a s ucházejícím kašpárkem sehrál velké divadlo. Vlkodlak: Noční lovec dokazuje, že si MCU nejen může dovolit aktuálně experimentovat, ale ty experimenty navíc nemusí propadnout průšvihem. Neskutečně kouzelná záležitost, která na jednu stranu vdává holt výrazné kapitole kinematografie a na té druhé předvádí bravurní stylizovanou podívanou, která otvírá dveře k dalším tak trochu jiným a svěžím záležitostem. Jestli se Michael Giacchino náhodou skutečně chopí režie Bladea s Mahershalou Alim, po Vlkodlakovi: Nočním lovci by rozhodně nebylo těžké se na film začít těšit. I když by se totiž Blade v jeho uchopení nejspíš musel bez podobné stylizace, Giacchino v různých disciplínách ukázal, že je nejen výtečný skladatel, ale očividně se v něm skrývá i nadějný filmař.... () (menej) (viac)