Muž, ktorý stál v ceste

U mě filmová spokojenost, dostala jsem od tvůrců to, co jsem očekávala.. Dokument o panu Kriegelovi stavím samozřejmě výš, nicméně zpracování událostí roku 1968 se povedlo.. Potěšila mě účast pana Švehlíka, střihnul si roli Ludvíka Svobody na výbornou a moc ráda jsem ho viděla.. Celkově mi ten herecký ansámbl sednul a pravdou je, že jak mi ty roky přibývají, víc a víc dokážu porozumět tomu, co se tenkrát semlelo a celý náš národ zaledovalo... (02.05.2024)

Skutečné historické situace jsme měli možnost vidět už v příslušném dílu seriálu České století (samozřejmě epizoda k srpnu 1968), tady jsme si je "zopakovali" s jinými herci ve stejných rolích. K tomu přibyla postava Kriegelovy manželky a také některé situace z Fílovy předlohy, které byly vymyšleny, např. Sovět, který místo Kriegela zastřelil sebe, sex Kriegelovy ženy v nacistickém koncentráku zachycený na fotografii. I z toho důvodu, že mám raději filmy, které si takové "zajímavé detaily" nevymýšlí, se mi líbí více epizoda z Českého století než tento průměrný film s Töpferem v hlavní roli. Mimochodem, pokud vím, příslušnost Ludvíka Svobody k NKVD či KGB není doloženou záležitostí, ale čirou spekulací antikomunistů. Jsem rád, že jsem viděl kvalitní herečku Mauréry ve výrazně kladné roli. Film celkově glorifikuje postavu Františka Kriegela. Společně s jinými představiteli Charty 77 a sebeobětovanými Palachem a Zajícem patří k nemnoha postavám těsně přednormalizační a následné normalizační doby, které jsou líčeny jako hrdinové. Nejsem si jistý, zda je takový narativ nejšťastnější (rozuměj nekriticky adorovat několik osobností, zatímco zbytek národa označovat za zbabělce a bezpáteřníky). (26.05.2023)

Komunistický převrat v osmačtyřicátém vyplynul i z reality tehdejšího života a dozvuků "sociální spravedlnosti" první republiky, rozuměj tvrdému kapitalismu, kde dělník byl zejména spotřebním zbožím. Zjednodušující pohledy nejen na onu dobu jsou dnes in. Takhle oklikou jsem se ale chtěl dostat k osobnosti Františka Kriegela, zapáleného komunisty, který právě komunistický převrat a následnou vedoucí funkci KSČ nadšeně podporoval. Iluze mu vzaly až právě události v osmašedesátém.  Víc než trochu mne tu tedy pak zarazila jeho věta (ale mohu se mýlit), že chtěl vždy budovat demokracii a ne diktaturu. Diktatura proletariátu byla myslím jedním ze základních tezí KSČ jako takové, čili zrovna téhle formulaci se zdráhám věřit, působí spíš jako moderní  až lehce manipulativní anachronismus, stejně jako výhradně démonické postavy Sovětů či až směšná zbabělost Bilakovy kliky. Ale to spíš jen tak na okraj. Jinak se  Nikolaevovi jeho "Dny zrady" docela povedly, při sledování mi totiž hned naskočily ty Vávrovy a celá ta trilogie, kde si komunisté připsali hlavní zásluhy za osvobození Československa.  Takže docela bych uvítal další dvě části, pochopitelně Sametovou revoluci a za pár let doufám i ve zfilmování čtvrté pražské defenestrace, která se v dohledné době odehraje ve Strakově akademii. Tomáš Töpfer mne pak nepřekvapil, civilní role, která mu skvěla sedla a byla radost se na tu jeho vyholenou ale neskloněnou hlavu dívat.  on vůbec celý ten herecký ansámbl byl povedený. Třeba  Švehlíkova kreace staré struktury Ludvíka Svobody a Jastrabanův  až démonický Husák patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném českém filmu vidět. (12.01.2024)

Z konečného výsledku mám velmi rozporuplné pocity, a to hned z několika důvodů. V první řadě mi přišlo, že si tvůrci nemohli vybrat, jestli se film bude věnovat pouhému popisu historických událostí a rolí klíčových osob v těchto zásadních událostech roku 1968, nebo se zaměří jen na samotného Františka Kriegla, jehož život je vskutku pozoruhodný. Nakonec z toho vznikl takový kočkopes, mix obou těchto postupů, což se nakonec ukázalo jako ne úplně šťastné rozhodnutí. Film se jmenuje Muž, který stál v cestě, avšak samotného Františka Kriegla je tu zoufale málo, větší prostor dostávají úplně jiné postavy, což je velice matoucí a pro mě i docela nepochopitelné. Snímku moc neprospěly ani časté časové skoky, malinko to kazilo určitou ucelenost příběhu. Na vizuálu byl hrozně poznat nízký rozpočet, i celkové zpracování působí spíše televizním ražením. Na druhou stranu je nutné zmínit, že vesměs všichni herci odvedli dobrou práci, Tomáš Töpfer je výborný, Adrian Jastraban by mi více sedl do role Dubčeka, i tak ale svou roli zvládl perfektně. Film má hned několik silných momentů, ze kterých člověku není vůbec příjemně, tyto momenty jsou pak umocněny povedeným hudebním doprovodem od Michala Novinskiho. Z mého pohledu se jedná o čistě průměrné televizní historické drama, které zaujme především hereckými výkony, jinak toho zas až tak moc nenabízí, na jedno zhlédnutí to ale ujde. Málem bych ještě zapomněl na naprosto tragický zpětný dabing všech(!) postav, to byl místy fakt solidní bizár. 5/10. (08.10.2023)

Česká filmová pocta Františku Kriegelovi, který se ze stalinisty roku 1948, přes hrdinu roku 1968 stal chartistou v roce 1977. Nikolaeův film se soustředí na jeho hvězdné dny srpna 68, kdy jako jediný z československé delegace nepodepsal v Moskvě blábol schvalující naši okupaci. Technicky velmi dospělý film, kamera, dobovost, dejme tomu i ta skromnější výprava a hlavně parádní výkona Topfera, který tuhle roli dostal jako dárek na rozloučenou s hereckou kariérou hlavních rolí, ale výborný a přesvědčivý byl Husák v podání Jastrabana. Politické drama, které není pro všechny, ale pokud někdo hodnotil České století (2013), tak tohle ho nezklame. Sice to je interiérová varianta dvanácti rozhněvaných mužů, respektive unesených, takže nic akčního, ale atmosféru to mělo solidní. (23.09.2023)