Tvorcovia:
Hugo BlickRéžia:
Hugo BlickScenár:
Hugo BlickKamera:
Arnau Valls ColomerHudba:
Federico JusidHrajú:
Emily Blunt, Chaske Spencer, Ciarán Hinds, Rafe Spall, Toby Jones, Tom Hughes, Stephen Rea, Valerie Pachner, Malcolm Storry, Nicholas Aaron, Nichola McAuliffe (viac)VOD (3)
Epizódy(6)
-
Co chceš a co potřebuješ (E01)
-
Stezka mrtvých (E02)
-
Lační supi (E03)
-
Raněný vlk (E04)
-
Puška na bizony (E05)
-
Milovaný (E06)
Obsahy(2)
Cesty Eliho Whippa, vysloužilého zvěda a člena kmene Pawnee, se zkříží s Angličankou Cornelií Lockeovou, která se chce pomstít muži, jenž je podle ní zodpovědný za smrt jejího dítěte. (HBO Max)
Videá (2)
Recenzie (126)
Who the fuck is Hugo Blick a jak, je možné, že člověk se jménem jak z 90kovýho porna a téměř nulovým kreditem dokázal napsat a natočit takový skvost? K těm zázrakům přidejte životní roli Chaske Spencera, jehož největším úspěchem v kariéře do té doby bylo nabrat svalstvo pro Twilight, a životní roli Rafe Spalla, jehož ksicht každý zná, ale teprve od teď si bude pamatovat i jméno. Blick si doslova hraje s diváckým očekáváním v rámci žánru a umě servíruje mix prvků typických pro různá období westernového žánru a předkládá ji v totálně depresivním provedení s jemným vkročením do až hororových vod. Kamera, hudba... vše TOP. Jo a Emily... krásně rozkročena mezi křehkou lady a babou co vám s potěšením ustřelí koule. P.S. Jestli v tom někdo vidí červenou knihovnu, nechť si dá seřídit ciferník. ()
„NEHLEDEJ V TOM OSUD, CORNELIE. JE TO JEN O MUŠCE. JEDNOHO DNE MINEŠ A JE KONEC…“ Indián ve vojenským saku, jako průvodce lady Locke po Americe, zemí plnou loupežníků a vrahů. A nasranejch indiánů… Komorní westernová roadmovie s několika drsnějšími okamžiky, která je místy tak pomalá…. jak jen pomalej western bejt dokáže. Byl jsem nadšenej – hlavně z postavy Eliho Whippa, páč takovýdleho týpka si prostě chcete zahrát! Jenže poslední díl z toho udělal harlekýnku, což mě teda dost nasralo…A přitom… já jim to tak dlouho žral! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem napůl voják a napůl divoch. (Z Ruska? Tak to né…) 2.) Mám syfla. /// Thx za titule „Martin Petřík“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Velice zvláštně vystavěná minisérie, kde pomalu až do posledního dílu plně netušíte, co přesně se stalo, což někomu nemusí být po chuti. Nicméně atmosféra, překrásná kamera (natáčelo se ve Španělsku jako většina klasických spaghetti westernů), herci a poměrně dost explicitních záběrů je to, co táhne Angličanku hodně nahoru. Emily Blunt prostě nezklame. ()
Silně romantický anglický čaj, podávaný na drsně svobodných amerických prériích. Ústřední herecká dvojice je úžasná, rychle se vám dostane pod kůži a jejich silný příběh uteče o to rychleji. Po delší době jsem si tady připomněl proč tak miluju Emily Blunt, která se snad pro roli lady Cornelie narodila. Kdybych měl být úplně důsledný, asi bych hodnotil silnými čtyřmi, jelikož některé příběhové linky nakonec působily trochu nadbytečně, ale ten hořkosladný poslední díl nakonec posunul jazýček na vahách do absolutoria. Já prostě hořkosladkou romantiku můžu. 90% ()
Anglicanka sa mi nakoniec po vzhliadnuti vsetkych casti celkovo zapacila. Clovek si musi zvyknut na vystavanie epizody a akceptovat niektore nahodne alebo wtf-sceny. Tvrdy svet a kratka zivotnost prvych osadnikov bola pomerne jasnym odkazom. Emily Blunt je vyborna. V niektorych clivych scenach mi velmi pripominala ju samu zo Sicaria, ked prisiel "na navstevu" Benicio Del Toro. Odporucam, ak vam nebude prekazat vyssie spominane. Po druhej epizode to uz dopozerate do konca. Niektori to vsak budu vnimat ako naivne exoticke "kontrastne spojenie" od Rosamunde. :) 68% ()
Galéria (16)
Fotka © Amazon Prime Video
![Angličanka - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/878/166878798_a527ef.jpg)
Zaujímavosti (2)
- Natáčanie seriálu prebiehalo v Španielsku, predovšetkým v okolí Madridu, v regióne Kastília-La Mancha. (Real Tom Hardy)
- Muž ladící v roce 1875 v domě Cornelie klavír, posléze hraje Romance for Violin and Orchestra in F minor, Op. 11, B39. Antonín Dvořák tuto skladbu napsal na přání Josefa Markuse, vedoucího orchestru Prozatímního divadla v Praze. Poprvé zazněla na koncertě pod vedením Adolfa Čecha 9. prosince 1877. (mikulin)
Reklama