Opus pána Hollanda

Nadherne filmove dielo obohatene emocionalnymi perlickami v podobe realneho zivota isteho hudobneho skladatela. Tym sentimentalnym pripodobnenim myslim aj hlucheho syna hlavnej postavy, ktoreho jednoducho nejde nemilovat: ,,You are beautiful, beautiful, beautiful boy,' taktiez rodinny zivot, ktory zostal vdaka povinnostiam kdesi v uzadi, nasiaknuty prachom, jemny prisun historickych udalosti, ktore v danom obdobi otriasli svetom, povznasajuca hudba pana skladatela (je mozne stvorit taku uzasnu symfoniu?) ci neskusena dievcina - s kralovskym spevom poblaznena do muza, ktory by jej mohol byt otcom - rozhodnuta nenechat si posliapat svoje sny, ale ohurit svet svojim talentom. Toto vsetko robi z filmu nezabudnutelny filmovy zazitok, co ma vsak ohuruje, je neadekvatne hodnotenie tunajsich uzivatelov, ktory tuto snimku nemilosrdne splachli do zachoda. Ak dokaze drviva vacsina ospevovat Forresta Gumpa - melancholicke dielo s priblblym ksichtikom miluckeho chlapca, ktory cely svet vzkriesi svojim dobrym srdieckom - preco ma na vlas rovnaky Opus pana Hollanda hodnotenie ponizene na druhotriedny psychac od rezisera amatera? Forrest Gump aj Pan Holland su pateticke filmy o nadludskych osobnostiach, Holland aj napriek svojej dlzke vobec nenudi, napriek americkemu pojatiu cukroveho rodinkarskeho zivota, je putavy a udrzi si vasu pozornost. Zda sa mi uplne zbytocne podcenovat tento film kvoli sentimentu, ked nikomu nevadi, ze Forrest Gump ,,maratonoval' cez celu Ameriku a ta mu ozlomkrky tlieskala k dobremu vykonu. Pri doslova trapnom zhodnoteni pana Hollanda, je mi jasne, ze na hodnotenia tunajsich ludi, ktori presentimentalizovani panom Gumpom odrazu neznasaju sentimentalneho Hollanda, sa uz vonkoncom nemozem spoliehat. The End. (13.07.2009)

Krásný fim o tom, že důležité je v životě dávat a ne jenom brát. Středoškolský učitel hudby pan Holland na to přišel při rozdávání svého života nevděčným studentům. Celý film má stoupající napětí, jsou tam vděčné okamžiky jako výcvik pochodového bandu nebo představení podle Gerschwina, ale emociálně strhující je až závěrečné představení opusu pana Hollanda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=OO5Ov4GttsQ (07.03.2010)

Jedna velká hudební pohádka. Snad proto, že mám s hudbou hodně společného jsem opravdu rád, že je vyprávěna s nadsázkou a odstupem a nesnaží se za každou cenu být realistická. Mohu si ji tak v čele s výborným Richardem Drayfusem opravdu užít, i když je plná spousty klišé a zjednodušení. Velmi osobní hodnocení. (24.03.2005)

Můj počet hvězdiček není úplně objektivní. Je čistě sentimentální. K panu Hollandovi mám totiž zvláštní vztah. Je to jeden z prvních filmů, které jsem kdy viděla v kině. Učitelka hudební výchovy nás na něj vzala v rámci výuky hned několikrát. Tehdy jsme si pochopitelně mysleli, že se nás prostě chce na odpoledne zbavit – nebyli jsme zrovna třída géniů – dnes, kdy sama učím, si ale myslím, že jí možná ten film pomáhal překonat frustraci. Jistěže je to děsný kýč, citová ždímačka a nechutný doják (tenkrát jsem na konci plakala a teď jakbysmet), ale, milé děti, žáci a studenti, i vy, tupá, odporná, deprimovaná hovada, i ty, Jiříčku, tamhle vzadu, vaši učitelé prostě občas potřebují pohádku, kde dobro není po zásluze potrestáno, kde jejich úsilí má smysl i výsledek a kde pedagog žije šťastně až do smrti. (26.05.2014)

Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem). (28.07.2003)