Opus pána Hollanda

Skvělý Richard Dreyfuss a inteligentní scénář, jenom škoda, že je tak typicky americky přeslazený a předvídatelný. Pozor, spoiler: I ta katarze v závěru je tradičně pojatá jako velkolepá a dojemná show. Vše končí hlaholem hudby, nicméně jako by tento sentimentální jásot licoměrně zametl pod koberec to nejdůležitější: prachy na další hudební (výtvarnou aj.) výchovu se prostě nenajdou a dávat nebudou. A pokud se v této výchově nebude pokračovat, nebyla celoživotní učitelská práce pana Hollanda nakonec přece jenom marnou epizodou? (23.04.2011)

Musím se přiznat, že předloni jsem ještě o existenci tohoto filmu nevěděl. První shlédnutí mne pořádně zaujalo a když jsem později viděl film podruhé, dostal se až do mé Top10. Je o celoživotním vývoji hlavní postavy a především o tom, že vnímání hudby hodně často může ovlivnit životy lidí a také jejich morální a životní hodnoty. Hlavní představitel (vynikající Richard Dreyfuss) se na to předávat tuto moudrost svým žákům, "dal" zpočátku neúmyslně - učení hudby jako jeho "bokovka" pro uživení rodiny se ale průběhem času stala jeho celoživotním posláním. Do filmu jsou zajímavým způsobem zakomponovány historické milníky té doby a jejich vliv na životy všech představitelů. Mnoho scén z tohoto filmu se mi hluboko zarylo do paměti. Namátkou jen : "Hraj západ slunce" , osobní přednes Lennonovy písně "Beautiful Boy" svému synovi, či rozloučení abiturientů se svým profesorem. Škoda, že za tento film Dreyfuss tu zlatou sošku tehdy nedostal ... (22.02.2017)

Myslel som, že pôjde len o ďalší film o učiteľovi, ktorý privedie nevďačných študentov k učeniu, tentokrát k hudbe. Je tu však niečo viac, čo prichádza až skoro v polovici filmu za príšerného zvuku hasičskej sirény. Dojímavý americký trochu nereálny záver k tomu patrí, ale nakoniec stačil len na silnejšie tri hviezdy. Očakával som ešte rozuzlenie zápletky s Rowenou, čo nie je postava z nórskej mytológie. –––– Já vím, co je hudba. Mohl bys mi pomoct poznat jí líp, ale ne. Ty se staráš víc o učení jiných lidí, než o mně. –––– Záleží mi na těch dětech stejně jako tobě. A jsem nucen volit mezi Mozartem a čtením a psaním a rovnicemi. A já si vybral rovnice. (20.08.2016)

Videl príliš veľa filmov, ktoré sa takmer rozprávkovým príbehom snažia inšpirovať turistov stojacich na úpätí nejakého kopca nádejou "že to dajú". Pravidelne sa pokúšam ich podľa nejakých znakov odlíšiť od seba a pravidelne sa mi to nedarí. Takže som zmierený s myšlienkou, že z Opusu mi ostane v pamäti iba veľmi slušný herecký výkon Richarda Dreyfussa. (19.01.2017)

Můj počet hvězdiček není úplně objektivní. Je čistě sentimentální. K panu Hollandovi mám totiž zvláštní vztah. Je to jeden z prvních filmů, které jsem kdy viděla v kině. Učitelka hudební výchovy nás na něj vzala v rámci výuky hned několikrát. Tehdy jsme si pochopitelně mysleli, že se nás prostě chce na odpoledne zbavit – nebyli jsme zrovna třída géniů – dnes, kdy sama učím, si ale myslím, že jí možná ten film pomáhal překonat frustraci. Jistěže je to děsný kýč, citová ždímačka a nechutný doják (tenkrát jsem na konci plakala a teď jakbysmet), ale, milé děti, žáci a studenti, i vy, tupá, odporná, deprimovaná hovada, i ty, Jiříčku, tamhle vzadu, vaši učitelé prostě občas potřebují pohádku, kde dobro není po zásluze potrestáno, kde jejich úsilí má smysl i výsledek a kde pedagog žije šťastně až do smrti. (26.05.2014)