Opus pána Hollanda

O tom ako sa z jedného človeka stal skoro druhý Beethoven. No nerátal s tým, že ako vlastne on rád učí, a tak sa pozabudol na škole. A dokonca musí podobne ako tento hudobný velikán bojovať s hluchotou, a to prostredníctvom jeho syna... Čo ja viem, prišlo mi to také až moc cukríkové, hlavne k záveru, alebo s tou Vietnamskou vojnou a s padlými životmi. Nemôžem však tomu uprieť istú epiku a vývoj postavy, avšak škoda, že na mnohých miestach to bolo rozťahané, takže to trochu aj nudilo. Ale hudba bola fajn, mám rád klasiku. Celkovo ma to ale neohúrilo tak, ako by som na základe hodnotení čakal. Priemer. 60/100 (20.01.2020)

Skvělý Richard Dreyfuss a inteligentní scénář, jenom škoda, že je tak typicky americky přeslazený a předvídatelný. Pozor, spoiler: I ta katarze v závěru je tradičně pojatá jako velkolepá a dojemná show. Vše končí hlaholem hudby, nicméně jako by tento sentimentální jásot licoměrně zametl pod koberec to nejdůležitější: prachy na další hudební (výtvarnou aj.) výchovu se prostě nenajdou a dávat nebudou. A pokud se v této výchově nebude pokračovat, nebyla celoživotní učitelská práce pana Hollanda nakonec přece jenom marnou epizodou? (23.04.2011)

Životní pouť hudebního skladatele pana Hollanda, který došel k poznání, že jeho největší láskou není skládání hudby, ale učení studentů, ke kterému měl z počátku odpor. Příběh se odehrává na pozadí událostí ( válka ve Vietnamu, nástup Rock´n Rollu, smrt Johna Lennona ...) které více nebo méně ovlivnily jeho život....Už už jsem chtěl dát 3*, ale úplně mě dostala písnička Johna Lennona, kterou Richard Dreyfuss sám zazpíval a emocionální závěr tak tlačí na slzy diváka, že nelze dát méně než 4*....A za co se krucinál dávají Oskary, když ne za tenhle geniální herecký výkon?! ...."Dělali jsme co jsme mohli. - Tak na svojí práci nestačíte"... Tohle není fráze jen tohoto filmu.. (14.04.2009)

Krásný fim o tom, že důležité je v životě dávat a ne jenom brát. Středoškolský učitel hudby pan Holland na to přišel při rozdávání svého života nevděčným studentům. Celý film má stoupající napětí, jsou tam vděčné okamžiky jako výcvik pochodového bandu nebo představení podle Gerschwina, ale emociálně strhující je až závěrečné představení opusu pana Hollanda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=OO5Ov4GttsQ (07.03.2010)

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. (14.01.2019)