Beethoven

K rodinnému domu s velkou zahradou patří velký pes. Tohoto hesla jsem se jako malá držela zuby nehty. Přesto jsem nikdy neměla jak zahradu, tak psa. Takže jako dítě jsem povedené filmové rodince úžasného, slintavého Beethovena lehce záviděla. Ani po letech film neztrácí svou pohodu. Je to prostě ideální rodinný film, kde není nouze o vtipné a milé situace. Sice o hereckých výkonech se tady moc mluvit nedá, ale o tohle tu ani tak moc nejde, Beethoven je prostě fajn sám o sobě. Pořád to u nás jelo na videu, jak jednička tak dvojka. (05.01.2019)

Když mi bylo osm, tak jsem byl z Beethovena úplně mimo a náramně jsem se bavil, doslova jsem se válel smíchy. Dnes už se mi na tváři objevuje jen ten jemný přiblblý úsměv, ale pořád se mi to líbí. Je to fajn rodinný film, ovšem nechápu, jak se mohl dočkat nějakých pokračovaní. Když už kvalita tohoto dílka je rozporuplná. Ale i tak, mě se první Beethoven celkem líbil, takže 3 hvězdy. (09.03.2011)

„Všimli ste si na svojom psovi v poslednej dobe niečo zvláštne?“ – „Iba to, že mi zničil život.“ V r. 1989 sa niečo tajuplné stalo so svetom a vinou toho (vďaka tomu?) vznikli dve krimi komédie o psovi a jeho policajnom parťákovi: Turner a Hooch s Hanksom a bordeauxskou dogou a K-9 s Belushim a nemeckým ovčiakom. Posledný menovaný na celom svete zarobil pri skromnom rozpočte 17 miliónov až 78, takže je vlastne prekvapivé, že Beethoven prišiel až 3 roky po ňom a že nenasledovala oveľa mohutnejšia vlna psích filmov. Beethoven rezignoval na policajnú tému a sústredil sa na rodinu (čo bolo ostatne pochopiteľné, keďže v tom období zarobili neskutočné prachy rodinné filmy Sám doma 1 a 2). Od premiéry Cuja ubehlo temer desaťročie, takže producenti vcelku oprávnene  predpokladali, že si diváci nebudú pamätať na to, ako sa slinami a krvou (ľudskou, i svojou) postriekaný besný bernardín dobíja do auta a chce roztrhať nevinného chlapčeka a zožrať jeho zúfalú matku. Diváci naozaj zabudli (prípadne im to bolo fuk) a nenáročná komédia s tomu odpovedajúcim scenárom (proste nič na Oscara) na celom svete zarobila šialených 147 miliónov. To bol pri rozpočte necelých 8 miliónov neskutočný zázrak a dvojka pribehla už o rok neskôr. Hoci tam už sa fakt baviť o kvalite nemalo zmysel, stále to bol úspech: pri rozpočte 15 miliónov dvojka na celom svete trhla temer 120 miliónov. Je šokujúce, že trojka prišla až v r. 2000, kedy už samozrejme absolútne nikoho nezaujímala a šla rovno na video. Jednotka sa môže pochváliť príjemnou atmosférou, síce sa už písali 90. roky, ale ešte stále dochádzala osemdesiatková atmosféra a na filmoch z prvej polovice 90. rokov to bolo sakra poznať. Skvelý je kasting: rodičov si strihol príjemný pár Charles Grodin a Bonnie Hunt, deti sú rozkošné, nájdete medzi nimi hviezdičku Kroku za krokom Christophera Castilea, nechýba Oliver Platt, ani Stanley Tucci, vedľajšiu slizkú rolu si užil expert na paranormálne javy a najmä zvrhlé červené črievičky David Duchovny a mihne sa tu i (vtedy 11-ročný) Joseph Gordon-Levitt. Snímku produkoval vtedajší hitmaker Ivan Reitman (Krotitelia duchov), ktorý zjavne disponoval tajným návodom na výrobu trhákov. Akiste sa na úspechu podieľal obľúbený scenárista Hughes (griswoldovské komédie, Sám doma, Kučeravá Sue). Dodal fajn postavy, jednoduchú, ale chytľavú zápletku a zábavné dialógy („Vy máte deti?“ – „My máme kariéru.“). (07.09.2022)

Vzhledem k cílové skupině, pro které je tento film určen, si ty dvě hvězdičky zaslouží. Já u toho ale docela trpěl. Námět nabízel rozhodně víc než jen obřího psa jak se válí špinavej v posteli rodičů. Pokud je vám do deseti let a hrozně chcete psa (kterýho vám rodiče nechcou dovolit), pravděpodobně se budete bavit. (20.02.2008)

Za normálních okolností bych tenhle film zřejmě označil jako průměrný. Jenže já k němu mám už od dětství velice kladný vztah, v dětství jsem na něj docela často koukal a líbilo se mi to čím dál víc. S tímto filmem mě zkrátka pojí hodně silná nostalgie, už jsem ho viděl za svůj život mnohokrát a pořád se mi líbí a pořád si ho dokážu užít, v mých očích už je tohle zkrátka klasika, která mě provází od raných dětských let. Co na tom, že v tomto filmu se kupí jedno klišé za druhým, co na tom, že příběh není nijak originální, co na tom, že je to průměrná rodinná podívaná, která kromě roztomilého pejska nemá téměř co nabídnout? Pro mě je to jeden z klenotů mé filmotéky a kdykoliv se rád na tento film podívám, i když už ho znám z paměti. Ale pokaždé mě dokáže zasáhnout příběh malého štěněte bernardýna, kterému hrozilo, že skončí jako bezdomovec, ale on použil svůj bystrý mozek a dokázal si najít novou rodinu, která si ho oblíbila. A díky tomuto filmu se mi také vryl nesmazatelně do paměti Charles Grodin v roli otce, který se nechá hodně snadno ukecat. Tenhle herec je opravdu velký sympaťák a díky této komedii jsem si ho dokázal zapamatovat. Myslím, že už není třeba cokoliv více dodávat, tenhle film již považuji za klasiku a vzhledem k výše napsanému prostě nemohu hodnotit nestranně, a tak uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (30.07.2010)