Záhradníkov rok

Oslava lidské houževnatosti a pevné vůle inspirovaná příběhem skutečného zahrádkáře šikanovaného majetným sousedem, která ale zároveň říká, že když se v tomhle světě proti vám postaví mocnější a bohatší nepřítel a začne vám systematicky ničit život, tak s tím v podstatě nic nenaděláte a nezbyde vám, než si všechno nechat líbit - což snímek činí převážně dost pesimistickou a místy až krutou podívanou. V pozadí událostí je jasně znatelná kritika nefunkčního systému, státních úřadů a policejních orgánů neschopných zajistit pro obyčejného člověka spravedlnost. Tato kritika má nicméně podobu poněkud mělké satiry vyzdvihující absurdně přebujelou byrokracii a bezmocné lítostivé obličeje všech, po nichž je žádána pomoc. Volba postavit vypravěčský koncept na vyškrtnutí všech dialogů hlavního hrdiny je sporná. Ne že by titulní zahrádkář nutně potřeboval každou chvíli něco okomentovat, ale přinejmenším ze začátku je divné, když na něj ostatní postavy mluví a on na ně nereaguje. Kaiser je každopádně v hlavní roli skvělý a metoda natáčet film průběžně během jednoho ročního zahrádkářského cyklu také nese ovoce. Avšak spíš než jako útrpný thrillerový příběh o jednostranném sousedském teroru nahlíženém z perspektivy bezbranné oběti film zaujme coby láskyplná pocta drobným pěstitelům a rukodělné práci s důrazem na krásu přírody a zahrádkářských plodin s úryvky Čapkovy poetické literatury a trochou kulinářského umění k tomu. (04.07.2024)

Obrovské zklámaní. Film dostává z velkého zmaru jen a tradičně Kaiser svým bezchybným nonverbálním projevem (jiný tady ani není, asi umělecky záměrně). Jinak se ale scénář omezuje na jednorozměrné karikatury a předvídatelné vyprávění, které podkresluje Kaiserovo čtení z oné Čapkovy knihy. Dialogy tady vesměs nejsou, jen postavy vždy něco říkají Kaiserovi a většinou se jedná o klišoidní fráze, z nichž se Havelka snaží udělat drobný humorek a všechno se ve filmu mnohonásobně opakuje a opakuje a bohužel nefunguje to a ještě je to celé příšerně nudné. 40% (23.07.2024)

Havelkovu autorskou a režijní tvorbu (jako herce ho mám v oblibě už mnohem déle) jsem si samozřejmě zamilovala díky vynikajícím Vlastníkům. Mimořádná událost už mě zaujala méně, ale se Zahradníkem si to u mě zase vyžehlil. Do titulní role totiž obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Na něm samozřejmě všechno stojí a padá, jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Tempo vyprávění je možná pomalejší, ale trefilo se mi do nálady. Inspirace skutečným příběhem už je jenom příjemný bonus. Zajímavý český film. (03.07.2024)

"Čím větší neřád, tím víc se má k světu..." Dokud jsem mohl tento film vnímat primárně jako láskyplnou poctu rukodělné práci drobných pěstitelům a užívat si přitom  úryvků úžasně poetické literatury Karla Čapka myslel jsem si, že to za mě bude za plný počet. Ale onen střet zahrádkáře s majetným sousedem v kombinaci s konfrontací s realitou fungování úřadů v Česku byl čím dál tím depresivnější, že mi to už v závěru přišlo až přesmíru. Na konci je sice jakési světýlko na konci tunelu, ale očekával bych, že bude silnější. Co jinak působí hodně zvláštně je absence dialogů na straně Oldřicha Kaisera a jen naprosté minimum mluveného slova ze strany postavy jeho manželky. U Kaisera ten záměr Havelky asi i chápu, když jeho hlasem jsou namluveny veškeré úryvky z Ćapkovy knihy. To  celkové pojetí tiché domácnosti hlavního hrdiny ale místy až nudí. Celkově ale tohle rozhodně považuji za doposud nejlepší Havelkův počin, protože ona kombinace dramatu ze současnosti s poetičností jazyka Karla Čapka je opravu veskrze originální. Takže určitě hodně silné čtyři hvězdičky. Kromě herectví Oldřicha Kaisera (obdiv fakt za to, že si musel vystačit hereckým projevem bez slov) bych určitě ocenil působivou hudbu Tadeáše Věrčáka. (23.07.2024)

Obdivuhodná je odvaha natočit český film, ve kterém hlavní protagonista celou dobu nepromluví. “Žánrově je to taková nekonverzační nekomedie,” řekl režisér Jiří Havelka. “Nejprve jsem tam měl dialogy, postupně mizely a proškrtávaly se ty, které se mi zdály nepotřebné, až nakonec zbylo asi patnáct stránek,” dodal. Není to na škodu, Kaiser hraje skvěle a třeba jeho vztah s manželkou je ve filmu o beze slov vykreslený neskutečně cituplně.  Kdo nepůjde do kina v očekávání lehké letní komedie, ale připraví se na film k zamyšlení o absurditě a bezmoci, ale i síle lidského ducha a vlastních hodnot, bude, myslím, spokojen. (16.07.2024)