Zahradníkův rok
The Gardener's Year
Réžia:
Jiří HavelkaScenár:
Jiří HavelkaKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Tadeáš VěrčákHrajú:
Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Sára Arnsteinová, Jiří Šimek, Tomáš Jeřábek (viac)Obsahy(1)
Záhradník (Oldřich Kaiser) a jeho žena žijú na úpätí malebného kopca a starajú sa o svoju malú záhradku. Ich idylický život naruší nový majiteľ, ktorý sa nasťahuje do neďalekého zámku a plánuje odkúpiť všetky okolité pozemky vrátane toho čo patrí záhradníkovy. Keď záhradník na jeho ponuku nereaguje, odohrá sa séria bizarných udalostí. Nový majiteľ postaví na hranici záhradníkovho pozemku plot zo žiletkového drôtu a uzavrie príjazdovú cestu. Aby dosiahol svoj cieľ, postupne vo svojich činoch pridáva na intenzite. Záhradník sa však nevzdáva a snaží sa brániť svoj domov. Zatiaľ čo polícia a starosta sa postupne utápajú v obecnej byrokracii, záhradník sa rozhodne vziať osud do vlastných rúk. (Magic Box SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (53)
Oslava lidské houževnatosti a pevné vůle inspirovaná příběhem skutečného zahrádkáře šikanovaného majetným sousedem, která ale zároveň říká, že když se v tomhle světě proti vám postaví mocnější a bohatší nepřítel a začne vám systematicky ničit život, tak s tím v podstatě nic nenaděláte a nezbyde vám, než si všechno nechat líbit - což snímek činí převážně dost pesimistickou a místy až krutou podívanou. V pozadí událostí je jasně znatelná kritika nefunkčního systému, státních úřadů a policejních orgánů neschopných zajistit pro obyčejného člověka spravedlnost. Tato kritika má nicméně podobu poněkud mělké satiry vyzdvihující absurdně přebujelou byrokracii a bezmocné lítostivé obličeje všech, po nichž je žádána pomoc. Volba postavit vypravěčský koncept na vyškrtnutí všech dialogů hlavního hrdiny je sporná. Ne že by titulní zahrádkář nutně potřeboval každou chvíli něco okomentovat, ale přinejmenším ze začátku je divné, když na něj ostatní postavy mluví a on na ně nereaguje. Kaiser je každopádně v hlavní roli skvělý a metoda natáčet film průběžně během jednoho ročního zahrádkářského cyklu také nese ovoce. Avšak spíš než jako útrpný thrillerový příběh o jednostranném sousedském teroru nahlíženém z perspektivy bezbranné oběti film zaujme coby láskyplná pocta drobným pěstitelům a rukodělné práci s důrazem na krásu přírody a zahrádkářských plodin s úryvky Čapkovy poetické literatury a trochou kulinářského umění k tomu. ()
Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého doslova a do písmene vidím, o co se snaží, o co v dané scéně usiluje, co se snaží v daný moment říct, ale zároveň si v tu samou chvíli moc dobře uvědomuju, jak to celé v tom filmu funguje jen na půl plynu, a vyjádřený záměr tak vlastně ve výsledku silně pokulhává. Zahradníkův rok může mít sice pěknou myšlenku o lidství a síle lidského ducha, o nevzdorné vytrvalosti a optimismu, o boji malého obyčejného člověka proti velkému mocnému nepříteli, s němým Kaiserem, poloněmou manželkou a zlým správcem zámečku, ale ve finále, jak říkám: myšlenku sice předá, ale předá ji takovým jalovým způsobem, že si člověk říká "Přepsat a lépe". Co se dá na filmu ovšem vyzdvihnout, je doprovodná hudba, ta především, a kamera. Jinak krom těchto dvou aspektů hodnotím nelítostným průměrem. Vyhodnocení: Zhlédnuto na letním kině😎 ()
[KVIFF] Havelka má za sebou filmy, kde se mluví tak akorát, pak mluví až moc a takový, kde se nemluví vůbec. Já se docela divím tomu negativnímu hodnocení. Tohle je taková neznatelná pocta Kafkovi a zároveň dost věrný úkaz současné doby. Za mě tohle funguje skvěle. ()
Jiří Havelka ve všech třech svých filmech pranýřuje absurdity současného světa v čele s neschopností se dorozumět. Jinak se už tentokrát vydává totálně jinou cestu než u svých debutových Vlastníků. U těch jsem před lety málem smíchy zbořil narvané kino.:o V tomto případě už bych skoro ani nepoznal, že jde o stejného režiséra. Film je tichý, zdánlivě velmi poklidný a až intimní. To rámuje poetické paralerní předčítání ze stejnomenného románu Karla Čapka a celé prostředí manželského zahradnictví se včelami a krásy, které může toto prostředí vytvářet, jak vnitřně, tak esteticky díky ukázkám (krásně nasmímaných) klidně a trpělivě prováděných rukodělných prací, které se dělají podle toho, jak to které období roku potřebuje.:o A i jako hipster, který se upřímně řečeno, běžně nad podobnými věcmi moc nedojímá, musím souhlasit s názory, že tato poloha ve filmu funguje možná snad nejlépe jako taková oslava klidu, cyklu roku i přírody a radosti ze smysluplné práce. Ještě teda stejně perfektně je ve filmu vyobrazen dlouhodobý manželský vztah. Je zpracován se zaměřením na malé každodenní radosti, které si může hlavní dvojice každodenně automaticky dělat bez toho aniž by si ještě museli něco dokazovat.:o V teto poloze podle mě nejvíce funguje i finální rozhodnutí vystříhat všechny momenty, ve kterých hlavní hrdina mluví (ale i jeho manželka nakonec řekne asi jen tři věty ve druhé půlce.) U té manželské roviny jsem tomu rozuměl. Jelikož to vypadalo jako by si ty dva už nepotřebovali něco vypovídat. Proč taky? Když stačí ony drobné radosti a letmým pohledem víme, co si chceme říct. A rozumím, že ve svém soukromém nemusel hlavní hrdina nikoho slovy přesvědčovat, protože přesvědčoval svým stylem života. Ale na začátku přeci jen působí zvláštně, když hlavní hrdina nereaguje na ostatní. I od manželky jsem ve druhé půlce už možná čekal více slov. To nic nemění na tom, že Oldřich Kaiser v nové herecké poloze předvedl úchvatnou intuici a vnímavost ve schopnosti vystihnout mnohé pouhým pohledem a jeho herecké úmění zde nabralo nový rozměr. Herecky nezkušená Dáša Vokatá si s rolí poradila taky velmi suverénně a vypadalo to jako by opravdu vedle svého životního partnera nemusela vůbec nic předstírat. Přesto si nemůžu pomoc a říkám si, že tato herecka byla trochu nevděčná. I když v mnoha momentech přinesla ovoce. Mimimálně policajtské duo Jeřábek-Vyorálek pobaví, ale jinak se ostatní vedlejší postavy moc neprojeví. A ze setkání dvou možná nejpopulárnějších komiků své generace Kaisera-Kozuba tady mnoho neočekávejte, i když nad Kozubovou postavou, v podstatě s opravdu mimimálním prostorem) jsem se musel zamýšlet, jaký vlastně je. Faktem je, že tohle není úplně divácky nejvděčnější podívaná na léto. Jinak silně komorní příběhí o ignorování nabídky prodat pozemek a postupné naprosté devastace majetky jako odvety nabízí hned několik rovin a Havelka pozoruhodně předkládá svou vizi ukázat to, jak jsou lidi můžou být neschopni v záležitosti obrany jednotlivce, protože za všemi úřady jsou lidi, kteří jsou schopni se proměnit ve statické mluvicí hlavy citující paragrafy. Jsem zvědavý, s čím Jiří Havelka překvapí příště. () (menej) (viac)
Oldřich Kaiser je za mě geniální herec. Ve filmu toho sice jeho postava mnoho nenamluví, nicméně i tak mě moc bavilo ho na plátně sledovat. Tím s chválou končím. Jiří Havelka se znovu (Mimořádná událost /2*/) nechal inspirovat skutečným příběhem. Movitý majitel začne terorizovat usedlého zahrádkáře (Kaiser) a jeho ženu (Vokatá), aby získal jejich nemovitost. Zamlklý, ale o to urputnější pár se vzdát nehodlá, tlak, útlak se stupňuje a pomoc nikde. Zoufalý stát nedokáže slabšímu pomoct, ani když je v právu. Snad jsem to poselství pochopil a začátek filmu mě celkem namotal, trošku připomínal letošní skvělé Perfect Days (5*). Bohužel, Zahradníkův rok je šíleně zdlouhavý a celkem nudný. Nevadí mě scény, kde se nic neděje a někdo jen kouká, nebo řeší stále stejný problém, ale tady se tolikrát opakovaly, že mě to postupně více a více ubíjelo. 80 min by tomu slušelo, 104 min je přepálená stopáž a pocitově to mělo 180 min minimálně. 30% ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (5)
- Film je natočen podle skutečné kauzy, o které se svého času hodně psalo v médiích. Tehdy zahradník René Mandys čelil teroru svého souseda, majitele zámku, jenž měl zájem o jeho parcelu. Když dal najevo, že ji neprodá, začaly se mu dít neuvěřitelné věci. Kdosi mu zatarasil příjezdovou cestu, vypálil skleník a fyzicky ho napadl. (rakovnik)
- Film se natáčel v zajímavé lokalitě – na statku Jiřího Havelky st., režisérova otce. „Jezdívám sem na víkendy, a když jsem tu jednou byl, tak mě napadlo, že to je to správné místo,“ vypráví Havelka ml. Na místo filmaři dodali jen zvířata, jinak bylo místo plně využito tak, jak ho užíval i skutečný majitel. (rakovnik)
- „Býval jsem velký zahradník, takže mě toto natáčení moc bavilo. Za to Dáša nikdy nestrčila ani prsty do hlíny a tady musela. Ten pohled na to byl velmi zajímavý,“ uvedl Oldřich Kaiser. „Já jsem rockerka, neumím s hlínou. Naštěstí školení u opravdového zahradníka mě trochu naučilo se v té hlíně pohybovat,“ dodala Dáša Vokatá. (rakovnik)
Reklama