Réžia:
Kendži MizogučiScenár:
Jošitaka JodaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrajú:
Kinujo Tanaka, Jošiaki Hanajagi, Kjóko Kagawa, Čieko Naniwa, Eitaró Šindó, Saburó Date, Šózó Nanbu, Ičiró SugaiObsahy(1)
Cušio Tara, místodržitel ve středověkém Japonsku, je kvůli svému svobodomyslnému spravování země poslán do vyhnanství. Spolu se svou matkou Tamaki (Kinujo Tanaka) a sestrou Andžu prchá Cušio z rodinného sídla. Zrazeni kněžkou jsou Cušio s Andžou posláni do obrovského otrockého pracovního tábora, kterému velí pověstně krutý Sanšo, zatímco jejich matku unesou a na dalekém ostrově přinutí k prostituci. (Hans.)
(viac)Recenzie (31)
[3,5*] "Even if you are hard on yourself, be merciful to others." Autentická historická dráma, veľmi vierohodne zobrazujúca reálie stredovekého Japonska, s výbornou čiernobielou kamerou. Má pútavý a srdcervúci príbeh s pomalým tempom vyprávania, ktorý trochu zráža mierne násilná emocionálnosť (povedal by som až slzopudnosť). Ja inak nie som žiaden cynik a dojímavé scény mám celkom rád, ale tu to často na mňa príliš nefungovalo, pôsobilo to akosi umelo. Ale niektoré scény ma celkom zasiahli, hlavne výborný nápad s matkinou piesňou. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "Anju - where is she?" "Anju has gone to join father." "Your father? Is he doing well?" ()
Konečně jsem si díky KVIFF 2017 doplnil filmové vzdělání a shlédl něco z díla Kendžiho Mizogučiho. A navíc je snímek Správce Sanšo typickým zástupcem režisérových vrcholných děl: dějově zasazený do japonské feudální minulosti rozeznívá struny mistrovi současnosti prostřednictvím silného sociálního tónu, důrazu na soucit a zobrazením žen jako nositelek toho lepšího v lidech. Oceňuji precizní režii, výbornou práci s kamerou, a to nejen v krajinných záběrech, a velmi dobrý střih filmu, který dává přednost dlouhým záběrům. A ač je snímek dost smutný, dávám čtyři hvězdičky. ()
Po Povídkách o bledé luně po dešti ústup ze slávy a kupříkladu se stejně starými Sedmi samuraji nesrovnatelné. Úvodní poutní pasáž si udržuje vysokou kvalitu, která u správce Sanši zajde, aby se objevila až v samotném závěru. Čtyři hvězdičky dávám z úcty a ze smyslu pro proporce, jinak ale druh filmu, kvůli němuž se nic nestane, pokud jej neuvidíš. ()
Aj keď miestami ťahavé, zato epické. Z výšin padnúť krivdou na samé dno aby z neho človek vstal pre jeden spravodlivý okamih. Ale fábulou to nekončí. Samotné stvárnenie, hlavne poihranie sa s montážou pozadia/kulís tvorí jeden neodolateľný celok, aj keď páchnuci otročinou. A korunkou na kráse je psychológia postáv. Síce trochu znalému toho toľko nového neprináša, z historické pohľadu je to pojatie dosť konvenčné, ale stále si drží kvalitu a vzhľadom na vek.... Predošlý Mizoguči mi toľko toho nepovedal, kedže ženskej psychológií sa nechytám, ale napriek tomu som si čo to všimol. No a pri guvernérskej pasáži mi priam zahorelo srdce krásou zadosťučinenia. Myslím, že takto nejako má vyzerať film. ()
Na jedné straně nelidská krutost, surovost a brutalita, na druhé lidskost, soucit, snad až blíženská láska. Kinematografií jsem nijak nadšen nebyl, i ty city drásající scény mi přišly fádní. Ale to zakomponované poselství je TAK silné, názorné a dojímavé, že mi nezbývá než říct: ano, veledílo! ~~~ 83% ()
Mizoguči, Ozu a Kurosawa jsou triumvirátem gigantů japonské kinematografie a v dílech všech nacházím humanitu a hloubku, kterou mám problém najít u jakýchkoliv západních tvůrců. Mizoguči zejména dokáže vytvořit snímky, kterou jsou lidsky neuvěřitelně dojemné a humanistické. Naposled mne od něj naprosto emocionálně zdevastoval Život milostnice Oharu. Správce Sanšo je jedním z jeho nejslavnějších filmů a jsem dost překvapen, že zde má pouhých 230 zhlédnutí. Film hned v úvodu začíná motem: "jen ten kdo má ve svém srdci soucit, je člověkem", a je to film o soucitu a krutosti, a lhostejnosti ke krutosti. Příběh se odehrává ve feudálním Japonsku a sleduje rodinu Cušio Tara, benevolentního a humanistického správce provincie, který neuposlechne rozkaz generála více ždímat své poddané zdevastované hladem, proto je vyhnán do exilu. Jeho manželka a děti se vydají na pouť, jsou bandity prodány do otroctví a vzájemně rozděleni. Z manželky se stane kurtyzána, děti skončí jako otroci na panstvího krutého Správce Sanša. Pokusy o útěk jsou trestány žhavým železem. Synovi se nakonec podaří utéct, na útěku mu poskytnou pomoc buddhističí mniši (buddhismus a soucit jsou hlavními tématy Mizogučiho filmů) a on v Kjoto prokáže svůj původ a stane se imperiálním správcem oblasti. Nakonec otroky z panství Sanša osvobodí, jenže už nežije ani otec, ani sestra. Film končí v emocionálním setkání se starou matkou. Nikdo neumí zobrazovat lidskou krutost takovým způsobem jako právě Mizoguči a ve vším té krutosti a bezpráví v jeho filmech se přesto těmi filmy line linie humanismu a soucitu. ()
#386 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/823-sansho-the-bailiff ()
Ano, v japonském středověku byl život utrpení, jak se zpívá v ústředním motivu. Velice deprimujici film o nemožnosti postavit se krutému systému. Mladý Zusio nakonec naplní odkaz svého otce a dokáže se obětovat pro ostatní. Výnos o zrušeni otroctví je vykoupen funkcí místodržitele, smrtí otce a sestry. Obsahově těžký ale vizuálně krásný film. Vyobrazeni středověkého Japonska je dokonalé. Každý záběr má propracovanou kompozici, tak jak to Kenjisan umí. ()
V podstatě, jestli nechceš volat rodičům a ptát se jak se maj, tak tohle je skvělej film, na kterej se můžeš podívat. ()
Jediný film, jehož sledování mi připomnělo první setkání s Andy Dufresnem, když mi bylo 9. ()
Jako fakt? Fakt 81%? Po shlédnutí na KVIFF jsem se rozhodla, že se raději dobrovolně nechám mučit, než to vidět znovu. ()
Reklama