Ako zabiť vtáčika

Tohle byla velmi šťastná černobílá volba. Hodně silnej film, kterej jenom potvrdil můj obdiv ke Gregory Peckovi. Ten člověk býval prostě největší machr pod sluncem... Další černobílej klenot na řadě asi bude.... Jo, a "čiperka" byla pro mě jedna z nejsympatičtějších dětskejch filmovejch psotav vůbec. A závěrečná cesta lesem neprosto něčekanej hororovej zážitek... (31.10.2013)

// Baví mě, jak si člověk během let k podobným filmům vytvoří v hlavě určitý obrázek, ale když se na ně pak konečně podívá, zjistí, že jsou ve skutečnosti něčím zcela jiným. Stejně jako s Casablancou se mi to teď stalo i s Ptáčkem a opět jenom zírám, s jakou lehkostí se tehdy takové příběhy vyprávěly. Takový malý velký film, na kterém je strašně cítit, že vychází z naprosto dokonalé knížky. V tomhle případě ho to ale jenom posiluje. Úchvatná záležitost. 10/10 (18.12.2016)

Klasická adaptace klasické knihy, co více si přát? Lépe to možná ani natočit nešlo, ale oproti výbornému románu Harper Leeová se přece něco ztratilo - něco z nostalgické atmosféry vzpomínek na dětství, něco hloubky jednotlivých postav i ze samotné zápletky. Nestěžuji si - knížky se nikdy nedají zfilmovat beze zbytku. Filmového ptáčka tedy vřele doporučuji a knižního doporučuji dvojnásob. (14.02.2006)

I na začiatku 60. rokov, 20. storočia sa u Udeľovaní Cien Akadémie, ľudovo Oscarov, stále rozdeľovali tri kategórie na dve skupiny, t.j. farebné a čiernobiele, a tak sa dá tým pádom potvrdiť, že namiesto piatich nominovaných u kamery, výpravy a kostýmov, boli zrazu desiati, čo beriem ako určitú satisfakciu. A teraz si napríklad ešte skúste predstaviť, že legendárny opus Lawrence z Arábie by bol nakrútený na black/white formát, a naopak, Ako zabiť vtáčika, akurát recenzovaný snímok, by bol „zneuctený” tak, že by ho režisér Bob Mulligan zhotovil na technicolor, čím by sa odstránilo 80-90% angažovanosti filmového diela, ktoré ani po viac ako 50. rokoch od premiéry nestráca nič zo svojej atraktívnosti, tak isto, ako Lawrence... A keď už som u kormidla, tak naznačím oboch hercov, porovnávať Petra a Gregoryho, je ako niesť drevo do hory, Peck bol asi až príliš uvedomelý lokál PATRIOT, a la právnik Atticus Finch, v rasisticky - kultúrnej, americkej Alabame, kde sa podujal v počiatočných 30. rokoch obhajovať černocha Toma Robinsona, ktorého obvinili zo znásilnenia miestneho sedliackeho dievčaťa Mayelly Violet Ewell. Na Fincha sa pozerám prostredníctvom jeho dvoch detí, t.j. Skautky a Jema, ktorí neoslovujú otca : “OTEC” , ale hovoria mu MENOM : ATTICUS, čo je tak trochu atypické. Je takmer koniec letných prázdnin, pričom sa dokážu zabaviť inak, ako dnes typickým chodením mladistvých delikventov po pohostinských zariadeniach, kde táto generácia zo dňa na deň hlúpne. Priťahuje ich istý, strašidelný dom, kde je vkuse zavretý chalan Boo Radley, ktorý ešte zohrá kľúčovú úlohu... Snímok je v podstate vyrozprávaný cez rozprávača postavy Finchovej dcéry - Skautky ( malá Mary Badham podáva univerzálne veľký herecký výkon ), ktorá už dobre rozumie tomu, čo sa okolo nej deje. Atticus sem neprišiel kvôli práci, on tu už dlhší čas žije, a taktiež lepšie spoznáva obyvateľov malého zapadnutého regiónu. Konceptuálne som naznačoval tri technické zložky, pričom práca KAMERY Russella Harlana má dodnes nezameniteľný RYS nadčasovej pôsobivosti, a áno, je majstrovská ! Normálne som si vychutnával každé jej jedno filmové políčko. Produkčne film zaštítil Alan J. Pakula, ktorý určite nepatrí medzi neskúsených zelenáčov kinematografie. De - facto, tak ako teraz dominujú všelijaké rasisticky motivované snímky, ako sú trebárs 12 rokov otrokom, či ešte ma napadá minuloročný víťaz Moonlight, na ktoré viac-menej, čochvíľa zabudnete, že vôbec jestvujú, síce sú medzi nami, ale radšej si pripomínajte KLASIKY zo 60. rokov, na ktoré len tak nezabudnete, a asi práve preto vyfúkol Gregory oscara Petrovi, lebo táto téma vtedy extrémne rezonovala, a tak sa ani nečudujem, že Atticus patrí medzi najväčšiu filmovú postavu všetkých dôb ! I keď podľa mňa Peter stvoril niečo naprosto unikátne, v kurze bolo čosi iné, o čom celý čas hovorím... (27.02.2018)

Naprostá paráda. Předobraz klasických snímků o dětských hrdinech (Stůj při mně) je zde říznut soudním dramatem zabývajícím se rasovou nesnášenlivostí. Nejde však jen o povinný nadbytek filmu - vážné soudní přelíčení brilantně doplňuje strukturu snímku, jenž je vyprávěn z dětské perspektivy, z pohledu nezatíženého, snažícího se pochopit svět dospělých. Vychytralý scénář s mnoha rozehranými motivy, které se podařilo udržet pohromadě, chirurgicky přesný moralista Gregory Peck a úžasní dětští herci dělají z Jako zabít ptáčka netradiční odklon od klasického schématu soudních dramat a zároveň i nezapomenutelný film s přemýšlivým poselstvím. (19.02.2013)