Ako zabiť vtáčika

Čekal jsem klasické soudní drama postavené na myšlenkách o rasismu, dostal jsem velmi originální a nádherně převyprávěný příběh z amerického venkova, který skrze vzpomínání malé holčičky odráží nehezkou dobu nejen deprimujícím, nýbrž i příjemně nadneseným a ryze dětským způsobem. Herecky samozřejmě dominuje civilní Peck, ale určitě je také fajn vidět mladého Roberta Duvalla před tím, než se dal do služeb mafie:-) Vytknul bych jen trochu zvláštní závěr, který se neubránil patetismu a z vymezených kolejí dle mého až příliš vybočil. Nebo se do nich naopak přehnaně ponořil. :) 85% (24.09.2013)

Výborná, dnes už klasická, filmová adaptace vynikající, rovněž klasické, literární předlohy. Kombinace obvyklého filmového subžánru soudního dramatu s autorčiným v literatuře tak oblíbeným přístupem vyprávění z pohledu dítěte dělá ze snímku Jako zabít ptáčka zajímavý filmový mix. Tvrdá realita amerického jihu 30. let minulého století (apartheid, sociální nerovnost uvnitř společnosti, role žen atd.) se tak potkává s ryze lyrickým pohledem a poetikou, která dává knize (to především), ale i filmu silný přesah. Posun k filmovému vidění (a chápání) věcí, tedy k zvolenému subžánru soudnímu dramatu, je logický, ve výsledku ale celkovému vyznění ubírá na síle, kniha má mnohem větší emocionální (i racionální) dopad. Prostý příběh, silná symbolika (zabití drozda x sojky, ale i používání jmen - Atticus, tedy člověk z antiky, základů západní kultury, nedostižného ideálu x nomen omen Bob Ewell, čti Evil, tedy Zlo), vytěsnění některých dalších důležitých postav, motivů a dějových linií a vynikající herecké výkony, to je Mulliganův film. ,,Chceš-li pochopit svět z pohledu jiného člověka, obuj si jeho boty." (12.09.2013)

Spoilery! Nádherný lidský a citlivý příběh z doby, kdy se stačilo k porušení zákonu narodit jako černý. Trošku mě mrzí, že jsem se opět díky své prudké genialitě ochudil o to, jak se údajný prohřešek odehrál ve skutečnosti. Co nadělám. Pravidelně piji skoro každý čtvrt rok a IQ se stále drží někde u 140. Takže si holt nevychutnám snímky jako nějaký průměrný debil. Přestože je zde úžasně hrající Gregory Peck situován do role jakéhosi nadčlověka těch nejlepších mravních zásad, tak mě velmi potěšilo, že snímek nekončí přeslazeným happyendem, nýbrž velice reálně. A vůbec celý snímek se nese v příjemném, leč vcelku reálném duchu. Snad až na soudní proces, kde černoši okupují výhradně horní VIP sektor, kde už jim scházel snad jen bar. Závěrečná vsuvečka se zachráncem Boo byla možná trošku navíc, ale byla tak milá, že mi nikterak závratně nepřekážela, ba dokonce mě pohladila po mojí úžasné duši. (04.06.2018)

Drama s přesahem řešící závažné společenské téma i po těch letech má co říct už kvůli univerzálnímu lidskému jednání a prací s archetypálními postavami. Mezi nimi ční zásadový Gregory Peck, který po právu odešel s Oscarem. Natočené je to na 60. léta svižně a s velmi povedenou hudbou. Škoda jen, že první polovina se docela táhne a až příliš je věnována dětem. Druhá polovina je od incidentu na ulici mnohem sevřenější a atmosféričtější. Samotný závěr pak působí jako nutný dodatek, aby se ospravedlnila první půlka. Každopádně i tak velice dobře vystavěné soudní drama. (24.07.2020)

Maloměsto. Amerika třicátých let, povrchnost, nesnášenlivost, arogance, pokrytectví. Řvou z každého špinavého koutu tohoto drásavě odporného místa. Z této odporné společnosti. Bezmoc člověka, který se rozhodne jít proti proudu, boj s větrnými mlýny. Hnusný flegmatismus a zavírání očí okolí, jednoduchá ovlivnitelnost lidského stáda. Lehkost bytí v síle davu. Pravdivý a silný otisk nejstinnějších stránek lidí ve výborné adaptaci románu Harper Lee, s otázkou, jestli se od té doby ve společnosti až tolik změnilo. (03.01.2015)