Bastard

Zpodobnění tvrdého zápasu s živelností přírody, lidskou podlostí a zvráceností feudálního zřízení v nádherně komorním stylu s lehce westernovým nádechem a místy tíživou a ponurou, hudebním doprovodem výborně dokreslenou, atmosférou a zároveň krásný, i když povětšinou neveselý příběh hrdého a cílevědomého samorosta, jemuž život střídavě dává a bere plnými hrstmi. 100 % (24.01.2024)

O filmu jsem si dopředu vůbec nic nečetl, takže mě překvapilo už to že se jedná o historickou podívanou. Mads samozřejmě s přehledem dokáže zahrát jakéhokoliv umanutého jedince, protože je to prostě Mads. Ten je pouze jeden jediný a dostatečně zajímavý. Hlavně tedy pokud jde o severské produkce. Tam mě snad nikdy ještě nezklamal. Ve filmu je naznačena problematika Bastarda, ale proč tak nazvali celý film vskutku netuším. Nicméně jako ten správný revoltující příběh bez problému funguje. 75% (24.06.2024)

Pro představu, jak píše své historické romány Ida Jessen, nám musí stačit jediný román, který vyšel česky - Nový čas (En ny tid, 2015), protože předloha Bastarden, tedy román Kaptajnen og Ann Barbara (2020), u nás k dispozici není. A skutečně se zdá, že pro Jessenovou představuje jutské vřesoviště cosi výjimečného a inspirativního a dokáže tam situovat příběh z 18. i 20. století bez problémů. Skutečný příběh Ludviga von Kahlena (1700-1774) se samozřejmě velmi liší od románové a posléze filmové fikce, ale to samozřejmě nijak nemusí rušit divácký zážitek. Zentropa (za vydatné podpory českých řemeslníků) poslala do kin líbivý film, jehož hlavní devízou je Mads Mikkelsen a jeho boj o přežití. To celé je zabaleno do dramatu jak vystřiženého z románů Diany Gabaldonové, padouch je pořádně negativní, šlechta zdegenerovaná, obyčejný lid má srdce na dlani. Královská aféra byla dobrá, tohle je také velmi vděčný divácký zážitek. #čsfdprojekce (19.01.2024)

Emocionálně silný film, který mi nejvíc připomněl Až na krev. Tenhle typ filmů mám asi čím dál radši. I tady je osamocený racionální a drsný chlap, který se vypracoval z úplné nuly a touží dosáhnout víc, jenže doba mu nepřeje. Snaží se vybudovat v historické pustině něco, pro co má málokdo pochopení. On tomu obětuje vše a skoro všichni mu hází klacky pod nohy. A oba filmy jsou obohaceny velice zábavným poměřováním si penisů. I když tady je možná ještě výraznější a zábavnější. Postava Madse Mikkelsena v sobě má asi i větší rejstřík emocí, ačkoliv to dává znát jen minimálně. Výkon Madse Mikkelsena mě hodně bavil, ačkoliv Daniel Day-Lewis je jen jeden. Zážitek si ale odnáším docela podobný a podobně silný z obou filmů. Bastard v sobě přeci jen má více zadostiučinění a pro diváckého přístupu, což se dá brát pozitivně i negativně. Má také výborného záporňáka v podání Simona Bennebjerga, který mi neskutečně připomínal Doctora Who v podání Matta Smithe, takže jsem chvíli hledal modrou telefonní budku. Místo toho jsem ale našel výtečné severské drama, na kterém dělalo tolik Čechů, že by se skoro slušelo uvést Česko mezi země původu. (19.01.2024)

Mifune, Otevřená srdce, Bratři, Po svatbě, Adamova jablka, Druhá šance, Rytíři spravedlnosti. Příznivci lidských dramat musejí Anderse Thomase Jensena milovat. Teď si udělal exkurzi do dánské historie, kterak se zarputilý Mads Mikkelsen hodlal zakousnout do neúrodného vřesoviště a popsat prvních pár listů bramborové kuchařky. Jak už to tak bývá, jeho pouť za bramborovou sadbou je plná překážek a klacků pod nohy, protože v nehostinném území, na kterém hodlá vybudovat zemědělskou kolonii, má obří vliv jistý mladý šlechtic. Zatímco zchudlý armádní kapitán Ludvig se drží své zraněné ctižádosti a zejména toho, že má svou snahu posvěcenou králem, přerostlé dítě, alkoholik a pravidelný obskakovač služebných de Schinkel nechce riskovat ztrátu své dominance. Takže tu máme osvědčený souboj dvou mužů s poměrně jasně vymezenými charaktery. Emočně zdrženlivý Ludvig sice odolává, než si diváka pořádně pustí k tělu, nechce dělat ústupky (viz koza), věří v sílu vůle a upíná se k jedinému: uspět. Stupňující se nespravedlnosti ze strany de Schinkela ale mají své meze a na civilizovanou debatu to nevypadá. Scénář prakticky jen přikládá do ohně, diktuje další a další utrpení či překážky, v samotném závěru se pak zbytečně uchyluje ke zkratkovitému dovyprávění. Klidně bych dalších 10-15 minut přidal a naopak jednu závěrečnou červenoknihovní odbočku vynechal. Když nicméně arogantní sadista zpestří večírek pro bohaté mučením psance, čekal jsem, že se víc zostří hrany (nebo že do příběhu víc zasáhne nastávající choť) a že si z gradace sedneme na zadek. Nestalo se. Přesto suverénně natočené, syrově uchopené, skvěle zahrané (kdy rozhodně nezapomínejme na Simona Bennebjerga). (31.01.2024)