Obsahy(1)
Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody." Martin Jiroušek (oficiálny text distribútora)
(viac)Ocenenia
- víťazstvo
- nominácie
Academy Awards
- 1969 - Gillo Pontecorvo (Nejlepší režie)
- 1969 - Franco Solinas, Gillo Pontecorvo (Nejlepší původní scénář)
- 1967 - Gillo Pontecorvo (Nejlepší cizojazyčný film)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
- 1972 - Cena Spojených národů za nejlepší film ztělesňující jednu nebo více zásad Charty Spojených národů
New York Film Critics Circle Awards
- 1967 - Nejlepší cizojazyčný film
Venice Film Festival
- 1966 - Gillo Pontecorvo (Zlatý lev za nejlepší film)
- 1966 - Gillo Pontecorvo (Cena FIPRESCI)
- Režisér Pontecorvo získal doma v Itálii Stříbrnou stuhu za nejlepší režii. Cenu uděluje Svaz italských filmových novinářů. (Locksley)
- Film získal na filmovém festivalu v Benátkách nejvyšší cenu Zlatého lva. Šlo tak již o sedmý italský snímek, který byl soškou oceněn. Ukončil současně řadu italských filmů, které Benátskému festivalu kralovaly od roku 1962 do roku 1966. (Kmotr76)