Bitva o Alžír

Takřka reportážním způsobem natočené dokumentární drama, mapující krvavé události spojené se vznikem samostatného státu Alžír. Italský film, sic natočený za finanční podpory alžírské vlády, zůstává ve svém vyznění velmi objektivní k oběma zúčastněným stranám, jak k revolučnímu hnutí, tak francouzské kolonialistické vládě. I tak bylo tohle dílko ve Francii po mnoho let zakázáno. Snímek v celku důsledně upozaďuje politickou rovinu problému a staví do popředí utrpení a strádání civilního obyvatelstva uprostřed anarchií zmítaného města. Nejde jen o sledování detailního postupu teroristických útoků a následných brutálních represí, ale i o myšlení a psychické tlaky, kterým je civilní obyvatelstvo ve vypjaté atmosféře vystaveno. Rodina, přátelství, víra, svoboda a sebeobětování, se stávají synonymem motoru života každého člověka. Významný je blízký pohled do života některých důležitých postav, aniž by některá strhávala přehnanou pozornost (Ve filmu hrají většinou neherci.). V hlavní roli tak zůstává po celou dobu válka se všemi svými důsledky. Dramatický ráz jednotlivým scénám přidává originální hudba, na které se krom známého komponisty Morriconeho podílel i sám režisér Pontecorvo. Významný film, který připomíná, že historie se stále opakuje. (01.04.2012)

Velmi přesvědčivý, až skoro dokumentárně zpracovaný film, o vzniku samostatného Alžíru. Na filmu je strašně moc vidět, jak obě strany konfliktu používají stejné argumenty, kterými omlouvají ztráty na životech běžných obyvatel, jak je silná touha po pomstě a jak násilí produkuje zase jen násilí. Dialog se zaměňuje za kladení podmínek a daleko více než o zájmy lidí, jde o zájmy politické a osobní ambice. Je to velmi nelítostný film, který rozhodně stojí za shlédnutí. (20.07.2014)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Pseudo-dokumentární, černobílý, věcně objektivní válečný snímek o alžírském terorismu, alžírském povstání a později alžírské revoluci. Krutost, zabíjení, ale také odhodlání a rozhořčení - na obou stranách francouzsko - alžírského konfliktu. Film podobných témat a kvalit jako pozdější a známější filmy Gándhí, nebo Černý jestřáb sestřelen. Trailer (ČSFD): http://www.csfd.cz/film/124195-bitva-o-alzir/videa/ (08.04.2012)

Tématu Alžíru se okrajově věnovalo mnoho filmů francouzské nové vlny, přece jenom to byl velký problém, který hýbal tehdejší francouzskou společností, tudíž jeho reflexe byla nasnadě. Bitva o Alžír ho staví do centra dění, takový krok vítám, zdá se, že to bude zajímavé. Jenže ono to zajímavé není. Pár silných scén a příklon k dokumentárnímu stylu nemůže vyvážit tu ohromnou nudu, kterou jsem prožívala. (28.06.2012)

Škoda, že v závěru ten film začne krapet stranit, protože jinak to je přesně ten typ válečných filmů, které mám rád. Kdo vlastně jednal správně? Francouzi, kteří Alžírům brali jejich kulturu, vyslýchali je dost drsnými a nelidskými metodami, ale dost dlouho se s nimi snažili domluvit? Nebo Alžírové, kteří měli za co bojovat, ale jejich útoky měli za oběti spoustu nevinných lidí? Je to nejednoznačné a komplikované, stejně jako u každé války a většího konfliktu, kde se všichni chtě nechtě zařadí do jedné ze dvou vzájemně se nesnášejících stran a buď doufají, že vše brzo pomine, nebo se přidají k boji. Válka je prostě zlo, jedno jaká, a vždycky z ní jako poraženo vyjdou nevinní lidé z obou stran. Osobně by mi nevadilo, kdyby o tom ten film byl ještě mnohem víc, jelikož tohle považuji za jediné globálně funkční protiválečné poselství, ale ani tohle podání, kdy nesledujeme vyloženě životy některých postav, ale spíš s nimi vše hmatatelně prožíváme, není na škodu. Je to jen další způsob, jak podat válečný film, a tady na mě rozhodně fungoval. Bál jsem se úmroných scén plných vojáků, generálů, schématický dialogů a zvratů, vzhledem k názvu, který takhle vypadající válečné filmy mají, ale mile mě to překvapilo. Filmařská stránka je excelentní, strhne hned na začátku a jen tak nepustí, vzhledem k tomu, že má neustále co nabídnout a funguje jako taková freska všech významných událostí, takže díky tomu je prožitek o to intenzivnější. Vlastně jediný větší problém, který mi brání přidat i tu poslední pátou hvězdu, mám v tom, že tam chybí cokoli celistvě silnějšího, prostě něco, po čem by vám spadla u závěrečných titulků čelist a vy jste si řekli, že tohle musíte vidět znova. Je to strhující, ale ne až tak jak by mohlo být. Přesto se ale jedná o kvalitní italský film, který toho má dost co nabídnout. 4* (11.10.2023)