V hlave 2

Až do americké premiéry dvojky jsem si nepřipouštěl, jaká je vlastně jednička, na které jsem byl také tehdy v kině a nijak zvlášť mě nevystřelila ze sandálů, obří kultovka a jistě ani markeťáci od Disneyho nečekali, že se to stane nejvýdělečnějším filmem roku. Pořád je to pixarovka s perfektně zpracovanou animací, ovšem to téma pro mě ani napodruhé nebylo tolik nosné, jako když mě před pár měsíci dost nadchly Živly. Sequelitida ovšem nadchází ještě ve větší míře a my se od Pixaru zas po letech dočkáme dlouze očekávaných sequelů po ne tak úspěšné pětiletce. Ale snad se alespoň nějaké kousky najdou. V hlavě 2 je prostě jen více téhož. (18.08.2024)

Fakt boží animovaná coming-of-age terapie ze stáje mýho milovanýho Pixaru, která na velkým plátně geniálně popisuje, jaký to je bejt teenagerem/puberťákem na 120%, a jaký to vůbec je soupeřit s vlastními emocemi. Takže ani dobrý, ani špatný; ani smutný, ani veselý; zkrátka něco mezi – a v tom jaksi tkví pomyslný kouzlo týhle erupce kreativity, který může závidět i ten nejzkušenější psycholog/člověk s ADHD. Jde tak o inovativně intenzivní jízdu na emocionální horský dráze, která vás bude bavit, dojímat, šokovat, anebo z ní budete mejt větší úzkosti, depky a nervy jak před pondělní směnou v práci. A já za tuhle extrémně nápaditou pecku hlavám v Pixaru – kteří maj svoje dětský i dospělý diváky dokonale přečtený jak knihu – neskutečně děkuju. No a za parodii na Mickeyho klubík smekám.... VERDIKT: 9 migrén z 10 (18.07.2024)

Jednička byla lepší film, ale trochu paradoxně se mi líbila víc dvojka. Koncept zůstal prakticky totožný, ale jednak to není tak depresivní a na konci mě to úplně nesemlelo a jednak na tom má velký podíl fakt že tuhle začínající pubertu teď prožíváme z první ruky a hodně situací, které se tady odehrávají je dost přesných. Někdo možná čekal od Pixaru víc kreativity a originality, ale i když se jede na jistotu, tak i ty malé změny jsou funkční a já se za pár let rád podívám na trojku, kde bude Riley tak 16-17 a otěže přeberou zase jiné emoce…80% (25.08.2024)

Nádherný film, který přinese a probudí velkou spoustu emocí. Nejen ve filmu, ale i ve vás. I když trailer toho ukázal docela dost a natěšil opravdu hodně, bylo to ještě emotivnější, než jsem čekala. Na plátně vidíte odehrávat se věci, tedy emoce, a reakce na ně, které vám teď přijdou naprosto samozřejmé, přitom v minulosti jste se jimi mohli trápit a nechápat je. Někomu to možná může přinést i určité prozření. Mně to přineslo samé nádherné pocity a kromě nich jsem se navíc i skvěle bavila. Opět se povedlo do filmu promítnout spoustu silných okamžiků a hlubokých, i když vlastně ne překvapujících myšlenek. (30.06.2024)

Fascinuje mě úplně všechno. Zaprvé to, že stránka animace pokročila podobně výrazně jako mezi prvním a druhým Toy Story a je vidět snad úplně každá molekula. Zadruhé přirozená posloupnost děje, kdy emoce věrohodně uhýbají ze scény těm, které právě převládají a vše působí víc "jako ze života", než kdyby se jednalo o sebepromyšlenější existenciální drama. A v neposlední řadě samozřejmě to, jak se na konci vše sejde emočně tak, že mi posledních deset patnáct minut pomlátilo slzné kanálky až k vyčerpání. Je zvláště úlevné a optimistické, jak se právě tahle cesta líbí kritikům, divákům a vůbec celému světu. Všichni jsme třináctiletá holka. (08.09.2024)