V hlave 2

Kde první díl místy trošilinku nudil, tam druhý díl neúprosně sází jeden vtip za druhým a já se vůbec nestihl koukat na hodinky. Má to skvělý děj, prostor "v hlavě" je tady daleko více představen a rozšířen než v prvním díle, dočkáme se nových postav emocí a hlavně je to zábavné a vtipné, a to dokonce i pro dospělé publikum. Skvělá pohádka a přesná šablona, jak by se měly dělat animáky. Spokojenost. (11.09.2024)

Fascinuje mě úplně všechno. Zaprvé to, že stránka animace pokročila podobně výrazně jako mezi prvním a druhým Toy Story a je vidět snad úplně každá molekula. Zadruhé přirozená posloupnost děje, kdy emoce věrohodně uhýbají ze scény těm, které právě převládají a vše působí víc "jako ze života", než kdyby se jednalo o sebepromyšlenější existenciální drama. A v neposlední řadě samozřejmě to, jak se na konci vše sejde emočně tak, že mi posledních deset patnáct minut pomlátilo slzné kanálky až k vyčerpání. Je zvláště úlevné a optimistické, jak se právě tahle cesta líbí kritikům, divákům a vůbec celému světu. Všichni jsme třináctiletá holka. (08.09.2024)

Ocenil bych realističtější verzi, kde anxiety přebírá vedení na dlouhé roky. Aspoň na dvě desetiletí, ale klidně až do konce života hlavní postavy. To bychom si mohli užívat degradaci a potemnění dříve nevinné a veselé osobnosti v mnohem pozvolnějším tempu a také by byl prostor se ve větším množství a detailu věnovat všech těm zavržení hodným, extrémně trapným a (sebe)destruktivním věcem, které ve jménu úzkosti člověk během života dělá. To by bylo pokoukáníčko! (09.08.2024)

Nebudeme si nic nalhávat, nebýt pana Ledvinky a sjetého Goofyho, tak by to bylo jen za tři. Pokračování V hlavě totiž působí jako sbírka nápadů, které se nevešly do prvního dílu, než reálné pokračování, které bylo vypipláno do detailu. Přitom koncept s pubertou a novými emocemi nepůsobí jako něco, co by bylo potřeba si cucat z prstu a roubovat na první díl násilně. Koneckonců to ale není špatné, pořád je to první liga, jen je prostě cítit, že tohle bylo vytvořené trošku v panice. Je to stále variace toho samého, což u tak skvělého konceptu ještě stačí, u trojky ale už nebude. (19.07.2024)

Dôkaz, že keď dvaja robia to isté tak ... môže to byť to isté?! Prvý Inside Out považujem za jeden z najlepších animákov od Pixaru a jeho tvorca Pete Docter už niekoľkokrát dokázal, že je jeden z najnápaditejších tvorcov v Hollywoode (Up, Inside Out, Soul). Inside Out 2 je na druhej strane taký typický korporátny produkt, kde s ním pôvodní tvorcovia nemajú nič spoločné, ale nedopadlo to tak mizerne ako som sa obával. Druhý Inside Out síce pôsobí tak, že len opisuje čo fungovalo v prvom filme a neprináša vôbec nič nové, iné, akokoľvek inovatívne, ale keď už opisuje, aspoň opisuje pomerne presne. Samotný, priam geniálny koncept s emóciami, stále funguje, má to pár vtipných scén, pár dojímavých scén, nejakú tu moralitku v závere a klasickú story o dospievaní. Akurát že ... je to celé o level nižšie ako prvý film. Celý čas som sa nemohol zbaviť dojmu, že tu všetci mali pocit, že sa vlastne ani veľmi snažiť nemusia. Majú nápad a postavy z prvého filmu a doručia more of the same. Či to bude niektorým divákom stačiť je otázka. Za mňa aj po druhý krát síce spokojnosť, vzhľadom na to, že Pixar túto značku nežmýka pravidelne a pokračovanie sme dostali až po deviatich rokoch, takže celý ten námet ešte zatiaľ nie je nijako vyluhovaný. A pokračovanie našťastie funguje, takže sa vo výsledku jedná o dobrý animák, ale nie je to výborný animák ako prvý film. Do tretice by to už fakt chcelo niečo malinko iné. Na druhej strane, toto Pixarovské pokračovanie mohlo dopadnúť o poznanie horšie (Cars 2) CELKOVO: 7/10 (22.08.2024)